Letopisecká komise Radotín
Letopisecká komise Radotín

Letopisecká komise Radotín

U Starého Stadionu 1379/13, Praha Radotín, 153 00

Znovunalezený pomníček ve Velkém háji nad Radotínem




Jedna z Radotínských legend, kterou jsem slýchával od svého dědy, vyprávěla o pomníčku německého vojáka kdesi v lese nad hájovnou. Měl prý se v těch místech zastřelit, aby nemusel do války. Kámen s křížkem na jeho památku se nacházel v části zvané V modřínkách, dnes někde na pomezí smrčiny a doubí, kousek pod hřebenovou pěšinou. Na tom se shoduje většina pamětníků. Zároveň však dodávají, že ten kámen už tam dávno není, že někam zmizel a tak podobně.

Pan doktor Miroslav Dlouhý kdysi vypátral původ tohoto mladého muže a motiv jeho činu. Byl jím mladý lesní adjunkt Josef Wunschheim von Lilienthal. Jeho otec spravoval Zbraslavský zámek a za okupace se přihlásil k německému občanství. Maminku měl ale Češku a sám se prý také cítil spíše Čechem. To však nebránilo říšské branné moci, aby ho povolala na ruskou frontu. Jedna verze říká, že měl teprve nastoupit, druhá, že odtamtud přijel domů na dovolenou. Každopádně se toho dne, 28. června 1943 rozhodl, že už se tam určitě nevrátí.

Pan Jaroš, dnes 94 letý, vzpomíná, jak ještě dlouho po válce chodil s hajným Seydlem k pomníčku, zapálit v den výročí svíčku. Ale i on dodává – pomníček zmizel a již mnoho let tam není.

Někdy z jara jsem se proto do těch míst vypravil. Celý les v té části Velkého háje jsem křížem krážem prochodil, ale bohužel bez úspěchu. Musel jsem tedy pamětníkům dát za pravdu a bylo mi přitom líto zmizelé památky. Nějaký čas na to jsme tam zašli s účastníky vycházky s letopiseckou komisí a v domnělých místech krátce postáli a vzpomněli památky dávného spoluobčana.

A zde by mohl příběh skončit.

Ještě toho dne se ale nečekaně vynořily nové informace, které podstatně změnily situaci. Pan Andr vzpomněl, že se „Pepa“ pokoušel střelit už jednou, dole v ulici pod hájovnou a jen duchapřítomný zásah několika žen tenkrát zabránil nejhoršímu. Později, již v osudné pondělí 28. června, poslal ho hajný Seydl nahoru do lesa, že tam je srnec, ať tedy jde napřed, že se pak sejdou. Zanedlouho nato se však ozval z lesa výstřel a ještě toho dne snášeli na nosítkách mrtvého adjunkta dolů do Radotína. Ptal jsem se tedy pana Andra, neví-li také něco víc o osudu pomníčku? Prý už léta není. „Ale kdepak, tam co ho hledáte nikdy nebyl, je trochu blíž ve smrčí, na konci řady borovic co se táhne odspodu až nahoru na hřeben.“ Vrátil jsem se tedy tam co jsem před časem hledal a dle rady držel se borovic. V horní části svahu je hustý podrost z trav a ostružiní a tam jsem ho také nakonec přece jen našel. U paty jedné ze sosen, spíše oblý, zavalitý kámen, celý porostlý mechy. Na jeho horní straně prosvítala část nápisu a po očištění objevilo se vytesané celé datum události, vprostřed pak stylizovaný erb s iniciálami W.L. a nad ním jednoduchý kříž se snítkou po straně. Prostý památník s výhledem na údolí, na Radotín i na Zbraslavský zámek. Pěkné místo.

Jsem rád, že se podařilo pomníček znovu-objevit, a z legendy udělat opět skutečný příběh. Dne 28.6.2012 to bude (bylo) přesně 69 let. Vzpomeňme tedy na rodáka z našeho kraje, jehož život jako mnohým zmařila válka.

Pro ty kdo by se k pomníčku rádi vypravili - malý návod:
Od urnového háje se dáme úvozovou cestou vzhůru, nahoře se stáčí doleva, jdeme dále ještě asi padesát metrů a na rozcestí odbočíme vlevo a hned znovu doleva, pěšinou pak dojdeme až na hřeben, takřka až na vyhlídku nad Radotínem a zde se pustíme vpravo na hřebenovou pěšinu. Asi po patnácti metrech je po levé straně pěkný dub a od něho pár metrů po svahu bříza a vedle ní jedna z borovic. Pod patou jejího kmene je náš pomníček.

Pro majitele GPS navigací přidávám souřadnice : 49.984355,14.350538


Jiří Bárta





Aktualizováno:             webmaster