Letopisecká komise Radotín
Letopisecká komise Radotín

Letopisecká komise Radotín

U Starého Stadionu 1379/13, Praha Radotín, 153 00

BARRANDIEN V JIHOZÁPADNÍ ČÁSTI PRAHY A OKOLÍ



poštmistr Adolf Schubert z Radotína
  Poštmistr Adolf Schubert z Radotína
Geologická historie Prahy a území rozkládajícího se odtud dále na jihozápad až k Plzni je mimořádně pestrá. Tato zvrásněná pánevní struktura – Barrandien - je vyplněna převážně nemetamorfovanými horninami proterozoického a paleozoického stáří. Četné nálezy zkamenělin dokumentují opakující se mořské záplavy, kterými byl Barrandien vystaven.
 
Během madonského a následného variského vrásnění, byl celý horninový komplex zvrásněn. Na jeho místě vzniklo obrovské pohoří vystavené následnému rozrušení - denudaci - odnosem horniny. Mladší horotvorné procesy se projevily zejména tektonickými poruchami, které měly za následek různé pohyby jednotlivých bloků.V poklesávajících částech se v mladších prvohorách tvořily močály a jezera. K poslední rozsáhlé mořské záplavě zasahující severní část Barrandienu došlo na sklonku druhohor v období svrchní křídy.

Území Barrandienu na levém břehu Vltavy na západ od centra
města nabízí řadu významných geologických profilů. V Praze-Zlíchově na Dívčích hradech se zřejmě francouzský paleontolog Joachim Barrande poprvé seznámil s českými prvohorními zkamenělinami, kterým pak věnoval cca padesát let svého života.

Značná část území se nachází poblíž východního uzávěru centrální části pražské pánve.

Osa pánve protíná profil v zářezu železniční trati pod viaduktem buštěhradské dráhy v Prokopském údolí, odkud pocházejí zkameněliny ze srbského souvrství, s hojnými zbytky suchozemské flory splavené do mořského prostředí.

Na západ odtud leží další geologické lokality Prokopského a Dalejského údolí.


Pestrá škála vápenců a břidlic spodního – středního devonu. V okolí Butovic se v období siluru nacházelo podmořské vulkanické centrum s častými výlevy sopečných hornin. Rozmanitost života v silurském moři dokumentují četné nálezy měkkýšů či trilobitů. Světově významný profil – stratotyp požárského souvrství – se nachází u Řeporyj.

Severně od Prahy-Butovic
se rozkládá tabulová hora Vidoule. Představuje dochovaný zbytek druhohorních usazenin – opuk, pískovců a jílovců, ze svrchní křídy. Z těchto usazenin pocházejí např. schránky amonitů, vzácné nálezy kosterních pozůstatků ryb a flóry.

Skalní defilé mezi Barrandovským mostem a Velkou Chuchlí
zachycuje klasické odkryvy v devonských vápencích. Z lomu „U kapličky“ pochází velmi bohatá fauna korálů, mechovek, ramenonožců a ostnokožců, získaná plavením žlutavě zvětralých vápenců.

Barrandova skála se jménem Joachim Barrande
. Deskovité lochkovské vápence zprohýbané do ostrých vrás jsou svědectvím variského vrásnění, které nastoupilo koncem středního devonu. Dále proti proudu Vltavy vystupují starší horniny – graptolitové břidlice a diabasy (prvohorní čedičové horniny), které vznikaly v silurském období. Vrstevní sled zde porušují četné zlomy.

V jihovýchodním křídle Barrandienu ve Velké Chuchli
vystupují na povrch svrchnoordovické usazeniny – břidlice a pískovce. Staré lomy mezi Velkou Chuchlí a Slivencem jsou význačnými geologickými profily a paleontologickými lokalitami v silurských a spodnodevonských vrstvách.

Radotínské údolí a přilehlá Černá rokle pod Kosoří
jsou z paleontologického hlediska mimořádně cenné. V Černé rokli pod Kosoří se ještě v polovině 20. století ručně těžily černé lochkovské vápence na mozaikovou chodníkovou dlažbu. V nedalekém Ortocerovém lůmku u Lochkova vystupují na povrch rovných schránek prvohorních hlavonožců a další fauny. Na Cikánce u Zadní Kopaniny se tyto vápence těžily jako dekorační materiál.


ČESKÝ KRAS JAKO PŘÍRODNÍ FENOMÉN

Český kras

Krajina a příroda Českého krasu je v rámci středních Čech zcela výjimečná. Tato oblast, budovaná převážně vápenci prvohorního stáří, tvoří díky hluboko zaříznutému údolí řeky Berounky a jejích přítoků morfologickou dominantu kraje. Pro nesmírnému bohatství zkamenělin ji lze právem nazvat učebnicí světové geologie a paleontologie. Přes využívání lidmi od nejstarších dob je kras díky skalnímu podkladu, reliéfu a mikroklimatu osídlen společenstvy teplomilných a suchomilných rostlin, které jinde rostou sporadicky nebo vůbec ne. Všechna tato specifika dělají z oblasti Českého krasu klenot naší přírody. Proto byla na většině území vyhlášena chráněná krajinná oblast v rámci které se nachází několik desítek menších zvláště chráněných lokalit.

V okolí Radotína se nachází celkem 4 chráněné oblasti, z toho 3 přírodní rezervace (PR): Radotínské údolí, Klapice, Staňkovka, a 1 přírodní památka (PP): Hvížďalka.


PR RADOTÍNSKÉ ÚDOLÍ

Členitý lesní a skalnatý komplex v okolí soutoku Radotínského a Mlýnského potoka mezi Zadní Kopaninou na severu, osadou Cikánka na východě, Kosoří na jihu, a sahající až téměř k Chotči na západě.

Katastrální území
: Zadní Kopanina, Radotín (Praha), Kosoř (okres Praha západ).

Výměra
: 130,24 ha

Nadmořská výška: 250–350 m

Vyhlášeno
: 1975

Přírodní rezervace je klasickým územím pro výzkum českého devonu již od dob Joachima Barranda. Geologický profil údolím Radotínského potoka je mezinárodně významný, patří k nejdůležitějším ve východní části pražské pánve a opírá se o něj řada geologických studií. Na území je několik klasických a typických nalezišť zkamenělin a část stratotypu oblastní litostratigrafické jednotky kopaninské souvrství (ludlow, silur). Větší část území pokrývají přirozená lesní společenstva doubrav a suťových lesů, na otevřených skalních výchozech rostou druhově bohaté xerotermní trávníky. Naleziště mnoha skupin teplomilného hmyzu, u řady druhů jde o extrazonální výskyty nebo o hranice areálů.


Geologie


dobývání vápence
  Dobývání vápence
Téměř souvislý klasický geologický profil, v podobě skalních výchozů a stěn opuštěných lomů, začínající u Zadní Kopaniny tufitickými břidlicemi spodních poloh kopaninského souvrství (ludlow, silur) a pokračující k jihu převážně hlavonožcovými vápenci kopaninského souvrství a požárským souvrstvím (přídolí, silur). V jejich nadloží vycházejí na několika místech v PR vápence lochkovského souvrství (lochkov, spodní devon) a pražského souvrství (prag, spodní devon). Spodní část pražského souvrství je vyvinuta ve facii narůžovělých sliveneckých vápenců, které zde byly v minulosti těženy pro potřeby pražského stavebnictví v řadě lomů. Nejmladší jsou vápence zlíchovského souvrství s rohovci (zlíchov, spodní ems, spodní devon) s nadložními dalejskými břidlicemi v překocené synklinále s. od mlýna Rutice. Geologický profil zastihuje typická naleziště zkamenělin (zejména mlži, gastropodi, hlavonožci, graptoliti, eurypteři a lilijice) v kopaninském a požárském souvrství j. od Zadní Kopaniny a v jejím nejbližším okolí, známá již Joachimu Barrandovi, stejně jako významná naleziště v pražském souvrství (zejména trilobiti) na několika místech v PR a na rozhraní svrchní části zlíchovského souvrství a dalejských břidlic u mlýna Rutice v centrální části PR.


PR KLAPICE

Strmý zalesněný ostroh v jádru meandru Šachetského potoka s několika opuštěnými stěnovými lůmky, západně od kóty Klapice, 600 m východně od Kosoře.

Katastrální území
: Radotín (okres Praha)

Výměra
: 16,17 ha

Nadmořská výška
: 235-345 m

Vyhlášeno
: 1988

Geologické profily svrchním silurem a spodním devonem a významné naleziště zkamenělin v siluru. Druhově bohaté společenstvo šipákové doubravy a otevřené skalní stepi s bohatou faunou hmyzu.


Geologie


V přírodní rezervaci je zastižen poněkud zakrytý, ale několika lomy otevřený geologický profil, začínající spodními polohami kopaninského souvrství v nejjižnější části a pokračující profilem svrchním silurem (požárské souvrství, přídolí) v opuštěném lomu na chodníkovou dlažbu v údolí Šachetského potoka v jihozápadní části území. Dál pokračuje profil hraničními polohami lochkovského a pražského souvrství (lochkov, prag, spodní devon) v severní části území. Klasické naleziště zkamenělin v opuštěném lomu v požárském souvrství (mlži a nálezy celých eurypteridů) a v lochkovském souvrství (mlži a trilobiti).


PR STAŇKOVKA

Strmý zalesněný levý svah údolí Berounky na okraji Třebotovské plošiny mezi Radotínem, kótou Sulava ( 341,6 m n. m.) a Černošicemi v délce asi 1 km nad železniční tratí Praha - Beroun.

Katastrální území
: Radotín (Hl. m. Praha)

Výměra
: 44,47 ha

Nadmořská výška
: 202 - 360 m.

Vyhlášeno
: 1988

Významný geologický profil svrchním ordovikem dokumentuje vývoj sedimentace a života v této části pražské pánve. Významné typické naleziště zkamenělin v několika stratigrafických úrovních. Stanoviště několika typů teplomilných doubrav, zejména břekové doubravy, obývá bohatá fauna bezobratlých živočichů.


Geologie


Mírně zakrytý geologický profil začíná ve východní části přírodní rezervace v dolní části levého svahu blízko železničního přejezdu prachovitými břidlicemi záhořanského souvrství (ordovik). Z těchto břidlic byla v r. 1900 popsána význačná a bohatá fauna trilobitů a ramenonožců. Nadloží tvoří jílovité břidlice bohdaleckého souvrství (ordovik) asi 150 m mocné. Výše na svahu vycházejí ještě mladší jílovité břidlice kralodvorského souvrství (ordovik). V hluboké erozní rýze je zastižena jejich hranice vůči nadložnímu kosovskému souvrství (ordovik), tvořenému na bázi masivním drobnozrnným slepencem s valounky křemene, který dokumentuje usazování v prostředí ovlivněném jižním zaledněním v době svrchního ordoviku.


PP HVÍŽĎALKA

Zářez účelové komunikace v délce asi 200 m k západu od provozních budov v lomu Hvížďalka a část svahu jižně od tohoto zářezu.

 Katastrální území: Radotín (okres Praha)

Výměra: 1,31 ha

Nadmořská výška
: 270–295 m

Vyhlášeno
: 1988

Klasický geologický profil dokumentující místní vývoj prvohorní pražské pánve ve svrchním siluru a nejspodnějším devonu a vývoj života v tomto období. Nejvýznamnější je opěrný profil ke globálnímu stratotypu hranicí mezi odděleními ludlow a přídolí (svrchní silur). Mezinárodně významné typické naleziště zkamenělin ve svrchním ludlowu.


Geologie


Souvislý geologický profil svrchní částí kopaninského souvrství (ludlow, silur) tvořenou hlavonožcovými vápenci a střídajícími se vápnitými břidlicemi a vápenci požárského souvrství (přídolí, silur). Součástí je opěrný profil ke globálnímu stratotypu hranicí mezi odděleními ludlow a přídolí (svrchní silur). Nachází se zde mezinárodně významné Barrandovo typické naleziště zkamenělin “Kosoř” ve svrchních polohách kopaninského souvrství (mlži, hlavonožci a trilobiti).


GEOLOGIE RADOTÍNA A OKOLÍ

Mapka geologických lokalit

  Mapka geologických lokalit: 1 – Ortocerový lůmek, 2 – Černá rokle, 3 – „Sudy“
  (http://www.mapy.cz/#!x=14.342989y=49.997864z=13l=16)




HISTORIE RADOTÍNSKÉ CEMENTÁRNY

cementárna cementárna


Stará cementárna byla postavena na čp. 20, což byla část tzv. „Žufníčkovského gruntu“. Majiteli, kteří pozemek prodali, byli Josef a Jan Macháčkovi, který byl vlastníkem zmiňovaného pozemku. Jan prodal pozemek dne 31. 7. 1871 „Pražské akc. továrně na hydraulický cement“ za 17. 600 zlatých. Tato firma zde postavila „starou“ cementárnu. V pražské aglomeraci to byla - po branické - cementárna již druhá. Drážka byla do lomů postavena v roce 1873 s koňským potahem, lamači kamene však někdy tlačili prázdné vozíky do lomu i s pomocí vlastní rodiny, dolů se pak jezdilo samospádem.

lom Špička
  Lom Špička
Délka drážky byla po ukončení provozu v roce 1959 cca 2000 metrů, dalších cca 500 metrů pak měřila trasa po rozvětvení drážky do lomu za dnešní administrativní budovou a u dnešní stanice autobusu „Lomy“ a dále pak k Cikánce dalších cca 700 metrů.

Rozchod kolejí byl 600 milimetrů, tedy obvyklý rozměr důlního provozu. Jak vypadal vláček máme možnost spatřit jako velmi krátkou sekvenci ve filmu „Řeka čaruje“ z roku 1945, kde ho lze na chviličku zahlédnout, jak právě kříží silnici. Vozíky měly dvě nápravy a dřevěné bočnice a čela, byly podobné uhlákům železnice, lokomotivy byly nám neznámé výroby. Podle pamětí byly po ukončení drážky vozíky předány do Chýnova u Tábora, lokomotivy pak zřejmě nenávratně zničeny, sešrotovány.

Výstavba cementárny Lochkov zkrátila drážku asi v roce 1958, do míst, kde se dnes nachází vchod do cementárny. V těchto místech byla nakládací rampa. Provoz byl zastaven v roce 1959. Po tomto roce se kámen do cementárny dopravoval dumpry.

Technicky byla drážka stavba jednokolejná, s výše zmiňovanými rozvětveními. V Radotíně pak bylo, mezi Vinohrady a ulicí Slínková, v šířce a v délce mezi Strážovskou a Prvomájovou, tříkolejné „nádraží“, dále jedna kolej pokračovala přes Prvomájovou do výsypky v drtírně kamene, která se nacházela přibližně v místě dnešního domu č. p. 1365 na Náměstí Osvoboditelů. Provoz cementárny byl ukončen v roce 1965, demolice pak probíhala od listopadu téhož roku až do prosince roku následujícího. Komíny byly odstřeleny v únoru roku 1966. Po drážce zůstala jen vzpomínky, několik vzácných dobových fotografií a pomístní název ulice „U Drážky“.

Radotínská drážka na staré vojenské mapě
  Radotínská drážka na staré vojenské mapě z r. 1952 (šipka ukazuje samotnou trasu drážky)

  Zpracoval: Karel Dušánek – 2008 (upravil Š. Rak)



„ORTOCEROVÝ LŮMEK“ U LOCHKOVA
Ortocerový lůmek


Malý lůmek po levé straně silnice z Radotína do Lochkova, za zastávkou autobusu a nedaleko radotínské cementárny se nazývá „Ortocerový lůmek“.

Tento název se do pochází z latinského pojmenování rovných schránek hlavonožců, tzv orthocerů, kteří zde patří k nejhojnějším zkamenělinám.








Profil Ortocerového lůmku (upraveno podle Chlupáče, 1999) Znak obce Lochkov



Četnost nálezů zkamenělin hlavonožců dokonce inspirovala obec Lochkov k využití jejich stočených forem do obecního znaku, čímž se právě Lochkov stává jedinečnou obcí.


Vyleštěné ortocerové vápence zaujaly svou jedinečností kameníky již v předminulém století a tak se těžba těchto sedimentů stala komerční záležitostí a leštěné černé desky s kontrastními bílými schránkami hlavonožců zdobí dodnes některé významné budovy v centru Prahy.


  Znak obce Lochkov (http://cs.wikipedia.org/wiki/Lochkov)


Nábrus ortocerového vápence
  Nábrus ortocerového vápence z Mramorového lomu – (Chlupáč, 1999)

Tyto desky (dodnes patrné např. na obložení Lázní, proti kostelu na Náměstí 14. října v Praze 5) pocházely z „Mramorového lomu“, který se nachází nedaleko jednoho z pilířů silničního mostu klenoucího se nad údolím.

V „Ortocerovém lůmku“ se nacházejí vápence z třetí periody starších prvohor - siluru tzv. kopaninského souvrství stupně ludlow.

Vápence se schránkami hlavonožců, jejichž velká část je dosud skryta ve skalním profilu, dosahují mocnosti okolo 1,6 m. Kromě četných zkamenělých schránek rovných orthocerů se zde také vyskytují hlavonožci se schránkami zahnutými a vzácně též se schránkou spirálovitě stočenou.

Doprovodnou faunu pak tvoří nesčetní mlži, plži a ramenonožci, relativně vzácní jsou zde pak trilobiti.



ČERNÁ ROKLE U KOSOŘE
Černá rokle
  Černá rokle (Foto: Š. Rak)

Lomy v radotínském údolí patří k nejvýznamnějším nalezištím zkamenělin nejen v měřítku regionálním, ale v celosvětovém.
Právě Černá rokle je nejen lokalitou četných zkamenělin, ale především pak výjimečným stratigrafickým a geologickým fenoménem, tzv. parastratotypem, tedy pomocnou hranicí dvou významných stupňů čtvrté periody starších prvohor – devonu. Tyto mezinárodně uznávané stupně, které jsou používány na všech podobných lokalitách světa se nazývají lochkov a prag.

Sudy
  Sudy
V Černé rokli se tedy ve skalním profilu setkáváme se dvěma významnými druhy vápence, s černým tzv. lochkovským, který tvoří skalní defilé. Typy vápence lze v suti dobře odlišit podle barvy: šedý je vápenec dvorecko-prokopský, černý pak lochkovský.

Černé vápence, které daly lokalitě také jméno, byly před desítkami let vyhledávány pro svou kostkovitou odlučnost kameníky, kteří z nich ručně zpracovávali dlažební mosaiku, po které dodnes chodíme po mnoha částech Prahy.

Velké haldy vápenců a břidlic vpravo od silnice v lese jsou památkou na toto specifické řemeslo. Černé vápence obsahují četnou faunu mlžů, hlavonožců, ramenonožců a také zvláštních typů trilobitů, jejichž ocasní štíty bývají amatéry často zaměňovány za „mušle.“ Kromě těchto zkamenělin odsud byly také popsány zbytky praobratlovců – pancířatých paryb, které jsou pojmenovány po zdejších nalezištích: Radotina
a Kosoraspis
.

  Zkameněliny ze „Sudů“ a z Černé rokle u Kosoře
Odontochile hausmanni
  Odontochile hausmanni
  typický druh ze „Sudů“ u Kosoře
Spiniscutellum umbelliferum
  Spiniscutellum umbelliferum
  typický druh z Černé rokle u Kosoře
Mlži, plž, trilobiti




Typické společenstvo
z černých lochkovských vápenců z Černé rokle u Kosoře: Mlži, plž, trilobiti…














Foto: Š. Rak


DOPORUČENÁ LITERATURA



DOPORUČENÉ WWW ODKAZY



NEROSTNÉ BOHATSTVÍ OKOLÍ RADOTÍNA


Černá rokle
  Černá rokle
Předně musíme uvést, že pod slovem mramor se většinou skrývá obyčejný vápenec, mramor je totiž vápenec, který prošel silnou tlakovou a teplotní přeměnou, tzv. metamorfózou. Název se ale vžil pro kameny, které lze leštit a používají se na obklady, např. v pražském metru.

Slivenecký mramor - Vápenec růžové až červené barvy, který se těží v lomu nad Cikánka. Nejstarší známou dochovanou pražskou památkou vyrobenou s největší pravděpodobností právě z tohoto červeného mramoru, jsou některé desky na 14 hrobech biskupů v chrámu sv. Víta a pocházejí z roku 1374. V 16. století a v renesanci se stal hojně využívaným a žádaným kamenem. Nejstarší písemná zmínka o těžbě mramoru ve Slivenci je z roku 1515. Roku 1946 byl lom znárodněn, poté privatizován. Mramor je velmi oblíben díky své dobré těžitelnosti, pevnosti a zároveň dobré opracovatelnosti. Nejznámější je růžový až červený mramor, přestože lom Cikánka u Slivence nabízí i jiné barevné varianty – různé odstíny šedi, místy až okru nebo zeleně. V době baroka i později se těžila také pestrobarevná varianta, zde však šlo zřejmě jen o malé bloky a tato forma se příliš nerozšířila. Vzácný byl i černý mramor, který bylo možné údajně nalézt ve spodních partiích lomu, dnes již netěžených.

Mozaiková dlažba – Lomy v Černé rokli pod Kosoří výrazně ovlivnila těžební činnost a to především na konci 18. a první polovině 19. století. Ve skalních stěnách je patrné střídání břidlic s vápenci a právě vápenec se zde těžil ručně, nikoliv však pro účely výroby vápna, ale pro chodníkovou dlažbu – tzv. mozaiku. Vápenec není příliš kvalitní a tak byla Černý vápenec má přirozeně kostkovitou odlučnost a proto byl zvolen jako ideální materiál, je pevný, odolný a výjimečný svou barvou. Při cestě do Kosoře jsou po pravé straně v lese patrné zarostlé haldy odtěžených břidlic, které neměly žádné využití a skalníci je kupili na svazích lomu jako odpadní materiál. Dodnes můžeme v depozitářích mnoha muzeí nalézt krásné zkameněliny osekané do forem dlažebních kostek.

Hlavonožcový mramor – Nejzajímavějším vápencem – „mramorem“ v okolí Radotína je bezesporu zcela specifický hlavonožcový vápenec (vzniklý nahromaděním pevných schránek prvohorních hlavonožců – „orthocerů“). Tento materiál se těžil před mnoha desítkami let v Mramorovém lomu pod Lochkovem. Dnes je toto místo zarostlé a zpustlé. Našli bychom ho pod pilířem mostu nového silničního okruhu vpravo od silnice z Lochkova do Radotína. Vyleštěné orthocerové vápence zaujaly svou jedinečností kameníky již v předminulém století a tak se těžba těchto sedimentů stala komerční záležitostí a leštěné černé desky s kontrastními bílými schránkami hlavonožců zdobí dodnes některé významné budovy v centru Prahy. Obložená je např. fasáda bývalých lázní ležících proti kostelu na Náměstí 14. října v Praze 5. Bílé zbarvené schránky hlavonožců krásně kontrastují s černým podložím vápence a ve vyleštěné formě se obdobné např. v Maroku těží dodnes a vyrábějí se z nich dokonce talíře, umyvadla či vany. Historie těžby v Mramorovém lomu je však již dávno pryč.

Prachovce – v malém bezejmenném lůmku na rohu ulice proti bývalé restauraci „U Kestřánků“ nedaleko SOU Radotín vycházejí ve vrstevním sledu kostkovitě odlučné písčité prachovce tzv. kosovského souvrství. Zkameněliny zde nenajdeme, materiál se ale používal lokálně jako odolný stavební kámen.

Bazalt – jedná se o prvohorní „zkamenělou“ lávu z vulkánů s typickou porézní strukturou. Ve Slavičím údolí a pod Kosoří se dodnes nacházejí menší výchozy této temně zelené horniny, kterou obyvatelé používali pro stavební účely.

Břidlice v Černé rokli – v době těžby vápence na dlažební kostky zůstávaly břidlice jako nevyužitá surovina. Břidlice jsou buď tence vrstevnaté, nebo vápnité, ani jeden druh ale neměl žádné průmyslové využití jako šindele či obkladový materiál. Dodnes tvoří velkou část suťových polí pod lomy.





30.dubna 2013



Aktualizováno:             webmaster