Letopisecká komise Radotín
Letopisecká komise Radotín

Letopisecká komise Radotín

U Starého Stadionu 1379/13, Praha Radotín, 153 00

"Projděte" se po mlýnech na Radotínském potoce!






Mlýny jsou číslovány od pramene:

01_Úhonický mlýn – Klatovský, Balákův
Úhonice, GPS: 50° 2' 48.95" 14° 11' 14.24"
První dva mlýny na Radotínském potoce byly parní, protože i když stojí na potoce, ten je ještě příliš slabý, aby dokázal pohánět kolo, voda potoka ale byla potřebná na chlazení strojního zařízení. Úhonický parní mlýn byl založen kolem roku 1907 Václavem Klatovským - proto je také označován jako Klatovský či Balákův, to po posledním mlynáři Čeňku Balákovi. Mlýn stojí na Radotínském potoce, asi kilometr od jeho pramene, mlelo se v něm čtyřicet let. V současnosti je krásná budova mlýna bez mlýnské technologie a její využití bylo ke skladování, krátce mlýn sloužil jako galerie. Majitelem je rodina posledního mlynáře. Od roku 1996 je budova památkově chráněná.

02_Valnohův mlýn
Nučice, GPS 50°1'4.743'' 14°13'57.682''
Číslujeme-li mlýny od pramene, je druhým mlýnem mlýn Valnohův v Nučici. Mlýn byl parní, později elektrický. Byl postaven v 1. republice, pekl se zde výborný chléb a pečivo. Po smrti majitele byl provoz ukončen, po znárodnění byl ve mlýně sklad hraček. Dnes je mlýn opraven, je zcela bez technologie a sídlí v něm stavební a jiné firmy.

03_ Hrázský - Horní,
Nezachovaly se ani jeho zbytky. Již v roce 1850 se uvádí jako zrušený. Byl postaven někdy v 17. století, ale zanikl v polovině 19. století. Stával při hrázi (odtud jeho jméno) velkého rybníka, který byl vysušen a je zde nyní pole. Z tohoto velkého rybníka zbyla jen mlýnská nádrž při Prostředním mlýně, zvaném též Kalinův či Grunclův.

04_ Prostřední mlýn - Kalinův, Grunclův
Tachlovice, GPS 50°0'15.540'' 14°15'17.778''
Mlýn byl několikrát pobořen a znovu postaven. Již v roce 1593 se v soupise gruntů uvádí, že patřil mlynáři Adamovi. Od roku 1840 byl ve vlastnictví rodu Kalinů. V provozu byl naposledy v roce 1946. Poslední obyvatelkou mlýna byla vdova paňmáma Kalinová, která žila do posledních let svého života, do roku 1972, ve mlýně sama. Byla osobností, která až do konce držela mlynářskou tradici, Mlýnské stavení dosud stojí, bez technologie, dochované jsou dvě mlecí stolice a mlecí kameny, nový majitel dnes už jen hospodaří.

05_Dolní mlýn – Rážův
Tachlovice, GPS 49°59'54.699'' 14°15'42.712''
Mlýn stojí na okraji Chýnice u silnice do Tachlovic, budovy mlýna jsou postaveny kolem prostorného dvora obehnaného zdí. Do dvora se vjíždí bránou. Mlýn je upraven a slouží k obytným účelům. Již v 16. století se uvádí v soupise gruntů, že patřil mlynářovi Martinovi. Od roku 1724 byl majetkem rodu Kalinů. V roce 1935 se do mlýna přiženil Antonín Ráž. Pan otec Ráž byl tady posledním mlynářem, který nechával za války potají semlít zrno na mouku pro okolní lidi. Naposled byl mlýn v provozu v roce 1946.

06_Hladký mlýn - Hladkovský, Spálený či Jelínkův
Chýnice, GPS 49° 59' 53.67" 14° 16' 10.79"
Musel být velmi starý, neboť pověst o něm říká, že zde král Karel IV. zbloudil na cestě z Karlštějna a překvapila ho tma. Zachránilo ho světýlko v okně zdejšího mlýna. Král za to mlynáři udělil výsadu svobody a nechal narazit dokonce zlaté groše, které prý zůstaly uschovány v základech mlýna. Na tuhle pověst mlýn doplatil. Kterýsi „zlatokop“ jej koupil a poklad hledal. Rozkopal mlýnské zdi a dnes jsou z mlýna jen rozvaliny. Původně patřil lénu dobříčskému ku hradu Karlštejnu a nazýval se mlýn Hladký, pak Jelínkův, na starých mapách uváděný též jako Hladkovský či Spálený.

07_ Malomlejnský mlýn
Chýnice, GPS 49°59'43.037'' 14°16'9.272''
První zmínka o něm je v ořešské farní matrice z roku 1661, kdy byl pravděpodobně založen a byl v majetku kapituly Všech svatých na Hradě pražském. Prvním mlynářem tu byl Václav Hladký. O něm je psáno: „Při též vsi Chejnice jest mlýn panský, ze kterého každoročně nájmu dává obilí milostivé vrchnosti 14 strychů“. V roce 1933 byl mlýn s příslušenstvím přiklepnut ve veřejné dražbě řezníku z Prahy II - Janu Domínovi a mlýn si pronajali manželé Burešovi z Tachlovic, kteří na něm hospodařili do konce války. Pak zůstal mlýn opuštěn. Mlýnské kolo je tu sice stále ještě na svém místě, ale v klidu, zakryté bedněním. V roce 1979 koupili celý objekt manželé Gahlertovi z Prahy, kteří zde chovají jezdecké koně.

08_ Dubečský mlýn - Dubenec či „v Dubči“
Chýnice, GPS 49°59'39.963'' 14°16'31.712''
Uvnitř mlýna v přízemí jsou místnosti se stropy v gotickém křížovém klenutí, vpravo je klenba s trámovím. Gotické zdivo ve mlýně dokazuje, že mlýn mohl vzniknout již v době postavení hradu Karlštejn. Patříval Vyšehradské kapitule. Rodinná data osob ve mlýně se zdržujících počínají v ořešské farní knize v roce 1661. Mlynáři se zde střídali, jedním z prvních byl Matouš Kalina(1666), dále se stkáváme se jmény: Dodřený, Čumrda, Veselý, Brejcha, Matěj Klein s manželkou Lidmilou - od nich opět převzala vládu nad tímto mlýnem rodina Kalinů, kterým mlýn patřil až do roku 1964. Záznam dokládá, že v polovině 17. století při mlýně stávala též výsadní hospoda. V letech 1909 – 1919 sem ze sousedního Ořecha chodíval na návštěvu spisovatel Jindřich Šimon Baar. Do roku 1948 byl tento mlýn ještě v plném provozu, asi po deset posledních let bylo rozpadlé mlýnské kolo nahrazeno vodní turbínou. Dnes je mlýn v soukromých rukách, mlynářská technologie zde není zachována, slouží k bydlení a není přístupný.

09_ Prantlerův mlýn – Pivovarský, Brandlův
Choteč, GPS 49° 59' 15.51" 14° 16' 57.27"
Mlýn sloužil vedlejšímu pivovaru. V současnosti je přestavěný na obytnou budovu. Jeho posledními majiteli byli bratr a sestra Prantlovi, kteří se dožili vysokého věku. Žili zde sami po celý svůj život. Od jejich smrti, již po válce, slouží mlýn jen jako rekreační objekt.

10_Mlýn Veselých – Měchurovský, Pod Chotčí
Choteč u Prahy, GPS 49°59'19.696'' 14°17'24.383''
Nejzachovalejší ze všech mlýnů na Radotínském potoce, s kompletním a provozuschopným mlýnským zařízením. Mlýnská budova je barokní, s atikovým štítem. Původně patřil dominikánům. Zmiňován je od roku 1666, kdy sem přišel mlynář Matouš Měchura, historie mlýna je však určitě starší. Měchurové zde mlynařili do roku 1737. Poté se mlynáři rychle střídali, přičemž právo rozhodovat o majitelích si ponechávala chotečská vrchnost. Roku 1776 koupili mlýn Václav a Františka Veselí, od té doby zůstává ve vlastnictví tohoto rodu a dědí se z potomka na potomka. Roku 1928 byl osazen elektromotor, roku 1942 bylo vodní kolo nahrazeno turbínou. Mlít se přestalo roku 1951. V letech 1991-92 byl mlýn obnoven včetně mlýnské nádržky, od rokun1993 je zařízení opět v chodu. Roku 2009 byla obnovena malá vodní elektrárna.

11_ Cvrčkův mlýn – Suchých
Ořech, GPS: 49°59'29.574'' 14°17'53.403''
Vodní náhon navazoval přímo na náhon z mlýna Veselých, dnes již bez vody, avšak v terénu podél cesty poměrně dobře patrný. Původně vrchnostenský mlýn. Písemné prameny až od roku 1747, kdy „po 100 roků zpustlý takzvaný Cvrčkův mlýn nově vystavěl Václav Vaňha. Mlel do poč. 20. stol., kdy zde působil mlynář Suchý. Později zcela přestavěn, bez mlýnského zařízení, používán k rekreaci.

12_ mlýn Podořešský – Kalinův, Pod Vořešský
Ořech, GPS:49°59'33.178'' 14°18'18.538''
Dobře zachovaný areál mlýna na pravém břehu Radotínského potoka v současné době prochází rekonstrukcí. V písemných pramenech zmiňován v pol. 16. stol. Býval součástí svobodného gruntu v Ořechu, zvaného Jílkovský. Ve druhé pol. 17. stol. byl v držení kapituly sv. Víta, roku byl 1715 prodán mlynáři Václavu Kalinovi. Ten měl mlýn již předtím (pravděpodobně od roku 1700) propachtovaný. Procházelo se dvorem, za první republiky patřil k mlýnu i hostinec, kde bylo možno dostat láhvové pivo, limonádu i čerstvě nadojené mléko a čerstvý domácí chléb s domácky stlučeným máslem. Mlít se přestalo v roce 1947. Rod Kalinů držel mlýn donedávna, dnes slouží k bydlení a je nepřístupný. Zachoval se jez, rybníček a je patrný i náhon.

13_ Taslarův mlýn - Hořejší kopaninský, Kopanský, Podkopanský
Zadní Kopanina, GPS: 49°59'48.365'' 14°18'33.056''
První zmínka o mlýně je ze 17. století, kdy zde mlel Jan Brejcha, řečený Mlynář, na dvou „Podkopanských mlejnech“ – Hořejším (Táslerově) a Dolejším (Zadní Mašek). Jeho rod tu hospodařil 200 let. Mlýn sevřený v úzkém skalnatém údolí tvoří tři budovy, svírající k západu otevřený dvůr. Mlýn byl napájen levobřežním náhonem, který, byť bez vody, v terénu dosud velmi dobře patrný. Suchý ale v terénu dobře zachovalý i rybníček před mlýnem. Roku 1935 získávají mlýn Olga a František Taslarovi, jejichž potomci vlastní objekt dodnes.

14_Mlýn Zadní Mašek - Brejchův, Dolejší Podkopanský, Dolejší kopaninský
Radotín, GPS 49°59'55.117'' 14°19'2.989''
Historie mlýna začíná po třicetileté válce, kdy se zakládaly gruntovní knihy. Mlýn byl zřejmě panský, protože vrchnost na něj v té době měla podací právo. V té době ho držel Jiří Brejcha, jeho rodina zde hospodařila až do roku 1873. V letech 1873-1877 drželi mlýn manželé Václav a Kateřina Kozákovi, poté manželé Kubrichtovi a od roku 1892 Josef Stočes. Roku 1904 získal mlýn Antonín Mašek. Jeho rodině mlýn patří dodnes, avšak mlít přestal v roce 1950. Dlouhé roky byl stále udržován a připraven k mletí, pro děti radotínských škol, které sem chodily na exkurze, to bylo zajímavé poučení o dřívějším způsobu života. Čtyři samostatné budovy (na jižní straně pouze kůlny) uzavírají čtvercový dvůr na levém břehu Radotínského potoka pod jeho soutokem s Mlýnským potokem. Rybníček, ze kterého vede náhon na mlýn, je napájen oběma potoky. Nejstarší západní budova pochází z pol. 17. stol. V severním průčelí této budovy kamenný portál, nad ním nika se sochou sv. Jana Nepomuckého. Patrný je náhon a stále stojí mlýnský jez, je užíván k bydlení, zachovalé a provozuschopné mlýnské zařízení.

15_Špačkův mlýn - Rutice, Cikánecký mlýn
Radotín, GPS: 49°59'48.710'' 14°19'13.098''
Budova je ve špatném stavu. Patrný je mlýnský náhon. Neudržovaný mlýn stojí na pravém břehu Radotínského potoka na konci osady Cikánka ve směru od Radotína, připomínán je již roku 1402. Mlýn byl zemanský, mlynáři se zde často střídali. Roku 1808 koupil mlýn Jan Mildner a od něj roku 1860 František Špaček. Rodina Špačkova zde hospodařila až do roku 1982. 1939 byl mlýn uzavřen a po válce znovu zprovozněn, roku 1950 však byl provoz mlýna definitivně ukončen. Koncem 60 let bylo rozebráno strojní zařízení, následně mlýn přestavěn k obytným účelům. Z mlýna je zachována jen dvoupatrová, dnes chátrající mlýnice – obytná i hospodářská část byla zbořena. Mlýn je nepřístupný.

16_Kalinův válcový mlýn - Na Cikánce, Dolní Kalina
Radotín, GPS 49° 59' 56.04" 14° 19' 34.62"
Stával na konci osady Cikánka, kde se potok dělil na Jalový a Hlavní a poblíž silnice tvořil nádržku. Na mapách je značen již v polovině 18. stol. V roce 1886 přichází na mlýn Karel Kalina pocházející z Pod Wořešskýho mlejna v Chotči. Hlavní silnice vedla tehdy středem dvora, stejně jako u Kalinů pod Chotčí. V blízkosti mlýna byla Böhmova hospoda na Cikánce, cíl výletů mnohých Pražanů. Při vjezdu do dvora stála menší štíhlá věž, ve které byla kaplička. Voda potoka poháněla turbíny, které zásobovaly elektrickým proudem nejen mlýn, ale i osadu, hospodu a několik domků patřících k lomu na slivenecký mramor. V době výstavby cementárny Lochkov a po otevření nových lomů v okolí (60. léta) mlýn Václava Kaliny pustne, mizí hospoda Na Cikánce a v roce 1985 je mlýn s celým příslušenstvím srovnán se zemí, jeho místo zavezeno navážkou.

17_ Šarbochův mlýn
Radotín, GPS 49° 59' 52.14" 14° 19' 54.61" Téměř v sousedství Kalinova mlýna byl postaven mlýn Šarbochův , na mapách je značen již v pol. 18. stol. Josef Šarboch se do mlýna přiženil před 1. svět. válkou a věno své paní použil na výstavbu vily, kterou si pronajímali letní hosté. Na letní byt sem jezdil i Alois Jirásek. Josef Šarboch byl velmi kulturní člověk, který finančně podporoval kulturní a vlastenecké akce. Za války pomáhal okolním obyvatelům, mlel „na černo“ a za to byl poslán do koncentračního tábora. Zařízení mlýna však postupně zastaralo a konkurenci moderních mlýnů nestačilo. V roce 1958 mlýn zbořen.

18_Přední Mašek - Přední Maškův mlýn, Drnový, Drnův, Na Drnu
Radotín GPS 49° 59' 45.99" 14° 20' 25.83" Zmiňován roku 1654 jako zemanský. Kronika mlynářského rodu Mašků počíná v Hlubočepích roku 1746, kdy Jan Rubelio prodává Martinu Maškovi mlýn za 300 Zlatých. Poslední z Mašků, který mlýn převzal, byl Jan Mašek (1901-1980), ten provozoval řemeslo do roku 1958. Poté byl mlýn zbořen. Dnes na jeho místě stojí cementárna společnosti Českomoravský cement. 19_Hadrový mlýn - U Hadrů, V Hadrech, Hadrovský, později Brouchův Radotín, GPS 49° 59' 34.76" 14° 20' 35.49"
V zápisech je zmiňován již roku 1499, kdy dal král Vladislav II. Jagellonský opatu kláštera zbraslavského svobodné právo zpracovávat staré šaty na výrobu papíru. Mlýn byl za třicetileté války zcela rozmetán a na pozemku byl postaven roku 1684 mlýn nový, zvaný Hadrový. Koncem 19. stol. vznikla vedle mlýna výletní restaurace U Brouchů (do rodiny Brouchů přešel mlýn sňatkem v 18. stol.). Roku 1903 koupila budovy fa Bárta a Tichý, později "Prastav" a zřídila zde drtírnu a opracování mramoru. V obytné budově byla později výroba žehliček a jeden čas i sodovkárna. Restaurace s tanečním sálem, kde byly před válkou pořádány taneční zábavy a sokolské slavnosti, fungovala až do 2. sv. války, po ní převzala objekt firma Flieder (Janka), která v ní zřídila jídelnu pro své učňovské středisko. Část budov, byť značně přestavěných, je dnes součástí komerčního areálu.

20_Böhmův mlýn - Hořejší, Horní
Radotín, GPS 49° 59' 12.06" 14° 21' 20.72"
První zmínka o mlýně je z roku 1432. V letech 1618–1802 zde mlynařil rod Bluckých, po nich pak rod Veselých. Po roce 1886 koupil mlýn Emil Čumrda, po jeho smrti se vdova Amálie provdala za Jana Böhma, který u mlýna zřídil pilu. Bruslení na mlýnské nádržce se stalo velice populární v roce 1935, kdy kluziště přešlo do péče Sokola. Bruslilo se za doprovodu hudby i večer při umělém osvětlení, což byla tehdy věc mimořádná a nevídaná. Tato kapitola definitivně skončila za protektorátu v únoru 1941, kdy byl Sokol zakázán a bruslení se k Böhmům už nikdy nevrátilo. Nádržka vzala za své roku 1958, kdy byla zasypána materiálem ze stavby vlečky do cementárny. Po roce 1948 byl objekt znárodněn a byla zde zřízena Strojně-traktorová stanice, od roku 1960 pak střední odborné učiliště, zaměřené na opravy zemědělských strojů.

21_Prostřední mlýn - Panský, Farářský, Farářů, Dědkův či U Hamanů.
Radotín, GPS 49° 58' 57.8" 14° 21' 30.55"
Mlýn je prvně zmiňován již roku 1432. V 17. stol. byl klášterním majetkem. Mlynáři se zde často střídali, na počátku 20. století jej koupil mlynář Karel Dědek, po kterém se mlýnu též někdy říká Dědkův. Mlít přestal po 1. světové válce, poté celý objekt koupil starosta spořitelního spolku, radotínský kupec Bohumil Haman a přestavěl ho na obytný dům.

22_Dolejší mlýn - Šnajberkův či Broulímův
Radotín, GPS 49°58'56.770'' 14°21'43.535''
Byl posledním mlýnem na Radotínském potoku, stával na náhonu z Radotínského potoka. Existoval již v době předhusitské a v záznamech se vyskytuje od roku 1432. V roce 1587 byla držitelem mlýna vrchnost kláštera zbraslavského, v době třicetileté války byl mlýn bez provozu, v sutinách. Od r. 1653 je v soupise zaznamenán opět jako "mlejn Panskej", byl v majetku mlynářského rodu Vosolilů, poté Šnajberků. Roku 1864 byl v Radotíně založen Poštovní úřad, který byl umístěn nejprve v tomto mlýně. Dolejší mlýn skončil svoji činnost před koncem minulého století, objekt koupil Antonín Vichr a zřídil zde firmu Vichr a synové - výroba kovozboží, zvaná Vichrovna. Firma měla vlastní elektrárnou a vyráběly se tu železné postele, umyvadla, police, sáně. Koncem první světové války objekt koupil pan Broulím a vybudoval zde „První českou továrnu emailových štítů“ čili smaltovnu. Po znárodnění byla smaltovna v provozu jako družstvo Smalt, dnes je zde firma S&S vzduchotechnika. Mlýn je zcela přestavěn, bez technologie.

Irena Farníková




Aktualizováno:             webmaster