Letopisecká komise Praha Radotín Poznávejte s námi historii Radotína ! |
|
| KONTAKT | O RADOTÍNU | FOTOGRAFIE | PŘEDNÁŠKY, AKCE | O NAŠÍ KOMISI | MAPA STRÁNEK |
|
|||
|
|
Za zakladatele školství je možno považovat řád sv. Benedikta narozeného r. 480 (tato západní řehole vynikala
 ve školství již v 6. – 9. století na západě, u nás máme první zprávy r. 973 z kláštera Jana Kř. v Děvíně rovněž Benediktinského, z něhož pocházel první biskup Dětmar, jako druhý sv. Vojtěch, z rodu Slavníkovců. První klášter tohoto řádu byl založený v Kostelci u Plzně, teprve po něm v Praze – Břevnově. V zakládací listině kláštera Břevnovského je v roce 993 zmiňován poprvé Radotín, a sice desátkem z přívozu v Radotíně, který se zde nacházel.Pozn. (z historie je nám sice známa škola na Budči, kterou měl již sv. Václav – český kníže již v létech kolem r. 920 absolvoval – tato pochopitelně sloužila jen knížecímu účelu). Stejně jako o Benediktinech, tvrdí se také o mniších Cistercienských, že velmi záhy se věnovali cvičení mládeže, zakládajíce na svých statcích vedle chrámů také školy, se v klášteřích pak vyšší studia formou tenkráte obvyklou  pěstujíce.
O počátcích školství v Radotíně se můžeme jen dohadovat. Jediným pramenem je Kronika zbraslavská, kde jsou dochované zprávy z let 1316 – 38 od tehdejšího Cistercienského opata Petra Žitavského o docházce některých dětí k učení do zbraslavského kláštera. Vedle škol klášterních, které byly určeny především pro potřeby církevní, byly později zakládány také  školy při farních kostelech, přístupné mládeži širších kruhů. Pánem školy byl farář a dosazoval na ni učitele, kteří většinou byli stavu duchovního, někdy pak i lidé světští. Byla-li tehdy škola i při radotínské faře, nelze s určitostí tvrdit, neboť se nedochovaly o tom žádné zprávy.
První zmínka o „kantořích“ radotínských je kolem roku 1715 ve starých materiálech třebotovské fary. Ve farní matrice Třebotovské jsou jmenováni jako první radotínští kantoři Martin Tichý (1715 – 20), Jan Hráza (1720 – 48), Jiří Jůra (1748 – 51) atd. Kantor byl v té době i kostelníkem. Zvláštní budova v této době na vyučování nebyla. Učitel bydlel v tzv. zádušní chalupě, která stála od r. 1684 v blízkosti kostela, na dvoře dnešního MÚ. Tato chalupa měla jednu místnost rozměrů cca. 8 x 6 m, kde učitel bydlel i vyučoval. V 70. letech 18. století dostává tato chalupa popisné číslo 23. V tomto prostoru vyučoval učitel  svěřené žáky v době 1715 až do roku 1820.Když pak již tato místnost pro 15 až 20 dětí nedostačovala, byla učitelova chalupa rozšířena přístavbou dvou místností pro učitele a dřívější jeho byt proměněn v učebnu a chalupa vznostně nazvaná „školou“. Celá chalupa po zvětšení měla rozměry cca 22 x 6 m, a byla pokryta šindely. V r. 1774 zavedla Marie Terezie povinnou školní docházku pro děti od 6 do 12 let, v tzv. Tereziánské řádu školním. Další důležitá změna proběhla v roce 1784, kdy bylo rozhodnuto o přeložení dosavadního termínu prázdnin ze září a října na letní měsíce červenec a srpen. Tím se posunul začátek školního roku do prvních dnů v září. Vyučování končilo 15. července. Přes školskou reformu měly učitelé stálého málo platu. Zato se jim dávaly naturální dary, žito, pšenice, ječmen, máslo, pivo, od občanů dostávali „posnopnýho“, tj. snopy, vajíčka, k vánocům dříví, na svatbách, posvícení, v masopustu, též celoroční hraní v hospodách bez dovolení správce školy či vrchnosti, neboť kromě učitele samého jiný muziku dělat neměl. Bylo pravidlo, že učitelé hráli na varhany při mších. Tím, že čeština přetrvávala na triviálkách, nedošlo v Rakousku k totální germanizaci a čeština  se mohla stát oporou pro bohulibou činnost obrozenecktví.K osvojení si základních triviálních poznatků musela kantorům někdy pomáhat rákoska i klečení na hrachu. V roce přestavby (r. 1820) chodilo do radotínské školy 15 – 20 dětí ve věku od 6 do 12 let. Docházka školní byla povinná. Přesto docházelo k tak zvaným obmeškaným dnům. Například, krajský úřad Berounský zjišťuje nedbalost v docházce 150 až 200 dní, nařizuje proto roku 1828, aby výkazy o nedbalé docházce vykazovány měsíčně a pokutovány dvojnásobným školným. Výnosem 16.5.1816 pro triviální školy dochází k úpravě platu učitele a sice, služné 250 zlatých ročně, za čištění místnosti při 50 dětí plus 12 zl. ročně při menších místnostech 10 zl. Jinak školné je upraveno r. 1826 podle místních poměrů za každé dítě týdně : jeden – neb jedenapůl či dva krejcary ve stříbře, toto vybíral sám učitel. U chudých, platí za 3 děti, další jsou osvobozeni. Další příjmy učitele jsou od kostela, tj. za hudbu a kostelní služby. Roku 1833 podle nařízení platila vrchnost kantoru hotově 30 zlatých a potřebné dříví k vytápění školy. 14.července 1846 došlo sem rozhodnutí od vlády zemské. Na žádost, že obec Horno- i Dolno- Černošická přiškolují se k filiální škole Radotínské. Dosud byly Horní Černošice přiděleny škole Třebotovské, Dolní Černošice pak škole Zbraslavské. Skutečně ale dítky tamní nikam do školy nechodily pro dálku a obtíž cesty. Výrokem vlády zemské dne 2.května 1864 byla ves Dolní Černošice škole Radotínské odňata a nové škole Lipenské přidělena. Bezprostřední dozor na místní škole měl farář, vyšší dozor vykonával obvodní dozorce školní nebo vikář. Roku 1852 – 53, je jako vikář uváděn František Kellner, farář Třebotovský – 1853 – 61 jako vikář Josef Gübitz, farář Ořešský – 1862 – 68 vikář Frant. Träckler, farář Zbraslavský. Roku 1857, nákladem obce je u nás zřízena školní knihovna, pro potřeby žáků. Pro stále rostoucí počet žactva nestačila postupně kapacita této školy. Hlavními důvody bylo jednak zvýšení povinné školní docházky ze šesti let na osm a také zvyšující se počet obyvatel Radotína a přiškolených obcí. Také na zádušní chalupu působil zub času tak zhoubně, že v r. 1858 vypadala jako nejbídnější chatrč. Teprve v tomto roce se uvažovalo o postavení  školy nové. Tehdejší patronka školy kněžna Öttingen z Wallersteinu - manželka majitele panství - byla ochotna za přispění obce školu postavit. Zástupci obce na tento návrh nepřistoupili a vyjednávání o stavbě školy tím skončilo. A tak pro netečnost a malou prozíravost obce, pro nezájem zbraslavského okresu, se v této "středověké morně" učilo až do roku 1871. Pro sešlost tohoto domku, musí se v tomto roce přikročit k improvisování a děti dochází od 2. října 1871 za učením do sálu postaveného hostince U Koruny a je z nařízení okresního hejtmana započato se stavbou nové školy (dnes budova MÚ). Roční pronájem sálu u Koruny přišel na 150 zlatých. Nejstarší radotínská škola byla zbourána až r. 1903, tzn. až po otevření školy další, ale nepředbíhejme.V 70. letech 19. století, kdy je stavěna a postavena železnice, téměř současně cukrovar a cementárna, dochází k přílivu obyvatelstva a tím pochopitelně ku stoupajícímu počtu dětí. Stavba nové školy započala na jaře r. 1872. Položení základního kamene bylo samozřejmě slavnostní, za přítomnosti ck. okresních starostů, hejtmana smíchovského, s velkou účastí občanů z Radotína a z okolí. Základní kámen posvětil páter Matěj Krotký z Třebotova 29. července 1872 a 15. září 1873 tedy za rok, se začalo učit v nové škole a učitel František Kotnauer dostal v nové škole hezký byt. Mimo radotínských dětí, dochází též děti z Dolních a Horních Černošic, jako již do předchozí první budovy, v pozdější době přibývají také děti z údolí z mlýnů a z Cikánky. Stavba školy nebyla přerušena ani průtrží mračen a vydatnými dešti, které se přehnaly nad Radotínem od sobotního poledne 25. května 1872 až do neděle do rána. Přišla velká povodeň. Šlo o mimořádnou katastrofu, alespoň z tehdejšího měřítka. V povodí Berounky přišlo o život 237 osob a 200 domů bylo zničeno. První odhady byly vyčísleny částkou více než 7 miliony zlatých. Nejvíce byla postižena železnice. Protrženy byly železniční náspy, následkem podemletí jednoho pilíře, zřítila se železná konstrukce železničního mostu u Dolních Mokropes. Železniční provoz byl udržován mezi Prahou, Chuchlí, Radotínem a Mok  ropsy a zpět dvěma páry vlaků.Celkově přišla nová škola na 14.000 zlatých, tato suma byla ale z okresních peněz. 15.8.1874 nastupuje do školy jako řídící učitel Václav Schmid. Od této doby se žáci rozdělili na dvě třídy. Nový řídící učitel však ihned trochu zaskočil zastupitelstvo obce sžíravou kritikou nově postavené školy. "Škola co do místa nebyla vhodně volena, protože čas od času rozvodněným potokem ostatní obec zcela od školy odříznuta zůstává a žáci, kteří nesmějí přecházet železniční trať se nemohou do školy dostat, ani jiným obejitím nemohou jít do školy, neboť pro bláto se žáci až topí. I vichřice zuřivě na školu naráží, až padají tašky ze střechy, životy žáků a učitelovy ohrožujíce, burácení větru činí mluvení nesrozumitelným, naplňujícím zároveň učitele i žáky obavou, že se tabule v oknech roztříští, nehledě k tomu, že v zimě mrazivý vítr učebnou se prohání. Náraz deště na okna je tak prudký, že pro hřmot tím povstalý, vyučování zcela přerušeno býti musívá." Tuto katastrofickou visi zcela po právu odložilo zastupitelstvo ad acta, ač byla mnohokráte splněna, neboť radotínský potok se často rozvodňoval, téměř každý rok, a škola tak zůstávala odříznuta od velké části obce a zůstávala po dobu povodní prázdná. Zatím co v letech 1829 - 1854 měl Radotín 36 domů a 320 obyvatel, měl podle sčítání lidu (v prosinci 1880) Radotín v 55 domech 628 duší. Školních dětí ( do 14 let) bylo ve dvou třídách 141, z nich 104 z Radotína a 37 z Horních Černošic. Řídící učitel byl Václav Šmíd. Od 1.ledna 1888 se škola rozšiřuje na tři třídy. V roce 1890 chodí do školy 219 žáků a správně se v obecním zastupitelstvu a i školní rada předpokládá, že během několika málo let vzroste počet dětí na 280 - 300 dětí. Proto se již v roce 1892 spíše akademicky debatuje o rozšíření školy staré, nebo o nové škole. Pro nedostatek místa ve škole se zřizuje v nájmu od 1.5.1896 čtvrtá třída, která byla umístěna v Dědkově mlýně čp. 27 (Prostřední mlýn). V tomto roce chodilo do školy již 303 žáků. (v Dědkově mlýně je umístěna první třída, kde ji vyučuje učitel Děd, shodného jména, ale ne příbuzný). 28.10.1890  zemřel v čp. 18. František Kottnauer, učitel obecné školy, nyní ve výslužbě ve věku 80 r.Od r. 1898 děti z údolí radotínského potoka měly úředně povoleno navštěvování radotínské školy. O rok později, 28.9.1899 probíhá oslava dvaceti pětileté učitelské a veřejné činnosti v obci řidicího učitele Václava Schmida. Oslava byla spojena s udělením čestného občanství Václavu Schmidovi. Ověnčené domy s prapory v národních barvách vítaly domácí i přespolní za zvuku dechové hudby radotínského Bratrstva a černošických baráčníků. Starosta Ejem předal oslavenci diplom čestného občanství. Dítky předaly kytice, bylo mnoho projevů - zkrátka velká sláva. Pan řidicí obdržel i mnoho darů. Ve školní kronice s vděčností, potěšením i dojetím popisuje obdržené dary a dárky : "vkusný kartáček na vousy v perleti s granáty, jemná jantarová špička se zlatým monogramem, ebenová taktovka, lepá sklenice s monogramem, hezounký kalamář, krásná hůl, pěkná krabice na doutníky." V roce 1897 c. k. okresní školní rada uznala najmuté místnosti za nevhodné a přípisem se tázala, jak se upraví stará školní budova, aby se v ní umístila I. třída. Místní školní rada měla k disposici jakýsi starý plán na přístavek od zednického  mistra Panoše, úřední šetření za přítomnosti okresního hejtmana a okr. inspektora prohlásilo Panošův plán za nevyhovující a doporučen nový plán na přístavbu nebo na budovu novou. Nový plán na přístavbu udělal stavitel Ruprecht z Liboce, ale přístavbu nedoporučil ani zeměpanský lékař - pro vysvětlení : okresní lékař placený majitelem panství - a technický znalec místodržitelství nařídil okresní školní radě dne 6.2.1898 postarat se o plány na školu novou. Vyhlédnut pozemek paní Marie Schneiberkové, majitelky Dolního mlýna, proti kostelu. V Národních listech a v České politice byl vypsán konkurs a z 11 přihlášených byl vybrán za projektanta Ferdinand Slabý ze Smíchova. 28.8.1899 schváleny stavební podmínky, že stavba bude provedena do 31. května a ostatní úpravy do 15. srpna 1901. Základní kámen budoucí nové školy byl položen v roce 1900, a to v předním rohu při levé straně směrem k Berounce. Třemi údery dotkl se kladívkem kamene řídící Václav Schmid, hřímavě provolávaje výkon ten slovy : Hlásej, ty kameni velevýznamný, hlásej věkům, jak Radotín počátkem 20. století kulturní snahy své posvětil činem, který zárukou jest nejjistější, že dospěje obec tato vzděláním k osvětě a blahobytu - a také svědkem buď snah nesoucích se k Bohu, umění, vědě a ku národu drahému !".Poněvadž stavba nové školní budovy nebyla včas dokončena, bylo povoleno prodloužení školních prázdnin do 15. září. Kolaudace byla provedena 12. září. V nové škole bylo 5 tříd, tělocvična se šatnou, sborovna a kabinet, byt řidícího učitele o 3 pokojích, byt školníka  o jednom pokoji a kuchyni. V podzemí 3 sklepy.Deska vsazená časně ráno před slavnostním otevřením školy vítá každého návštěvníka školy nápisem : Léta Páně 1901 dětem svým ku vzdělání rozumu, zušlechťování srdcí pro Boha, vlast a národ, dům tento zbudovala obec Radotínská. Velký, slavný a dlouho vzpomínaný den pro Radotín přišel 15. září 1901. Otvírala se nová obecní škola a celá obec tím žila. Pro celý Radotín to byl velký, povznášející den. Slavnostní atmosféra zasáhla celou obec. Otevření školy se samozřejmě neobešlo bez svěcení školy, s bohoslužbami a volnou prohlídkou nové školy. Pro účastníky slavnosti to bylo celoživotním nezapomenutelným prožitkem. Obec se výstavbou školy silně zadlužila a tak hledá jakékoliv cestičky k získání finančních příjmů. Pomoci má nápojová dávka z piva, vína, lihovin, které se prodají nebo vyčerpají v obchodech či hostincích. Marně hostinští proti ní protestovali, členové zastupitelstva je přesvědčovali, že zavedení "pivního krejcaru", jak byla lidově nápojová dávka nazývána, neuškodí ani chuďasovi ani bohatému. Jinak obci a škole pomohl cukrovar půjčkou 8.000 k, škola dostala darem od soukromých osob vycpaná zvířata, od okresní školní rady knihy a obrazy, i rekruti z jejich "věnečku" dali pár korun. A 16. září začal pro školu již všední, obyčejný den se všemi povinnostmi řidícího, učitelů i žáků. Učilo se celý  den, jen ve středu a v sobotu bez odpoledního vyučování. V prvním školním roce nové školy 1901/1902 chodí do vyučování 284 dětí. První školník nové školy František Mareš se nastěhoval do svého bytu ve škole 13. září. Při funkci školníka pracoval jako zahradník u Waltrů v Chuchli, upravil pozemek před školou na zahradu. Dbal o čistotu a umýval všechny školní místnosti o prázdninách vánočních, velikonočních a hlavních, což bylo považováno za veliký pokrok. Dříve se totiž podlahy myly jednou za rok.Záslužný počinek školy bylo, že v roce 1903 zařídil "Polévkový ústav" pro přespolní žáky bez rozdílů majetkových poměrů jejich rodičů. Každému z 50 přespolních žáků z Cikánky, z Lahovské, se dostává dobré polévky, kterou vařila manželka školníka. Na tuto akci přispěly všechny velké radotínské podniky, hostinský Böhm a mlynář Kalina z Cikánky dodali naturálie. V roce 1903 byl založen dámský odbor Sokola. První cvičení se konalo 30. srpna 1903 v tělocvičně nové školy. Za poskytnutí školní tělocvičny věnoval SOKOL nové škole starší bradla. Ženy však cvičili pod vedením náčelníka Františka Nergla. To je ale živná půda pro předsudky a pochybnosti. Pan řidící Schmid dává ve školní radě zaprotokolovat, že "vzhledem k tomu, že cvičitelem je muž, se doporučuje, aby byla při cvičení žen přítomna některá starší místní dáma, která by byla jakousi záminkou pro  udržení dobré pověsti školy." Dámský odbor pro malou účast přestal v roce 1906 cvičit v tělocvičně školy a cvičí v sále U Koruny. V roce 1909 přechází Sokol s dorostem i členy opět do školní tělocvičny a na vlastní náklad pořídí elektrické osvětlení.V dubnu 1904 bylo při škole zřízeno letní cvičiště, které škola dala k disposici Sokolu při pořádání pravidelných dětských dnů, a i pro veřejná sokolská cvičení. Nejen sport, ale i kulturně zaměřené byly tehdejší děti. Příkladem je představení v sále hostince U Hamanů, který byl dle školní kroniky v pravém slova smyslu nabit, kde sehrála v tomto roce školní mládež divadelní vánoční hru "Mladí pastýři betlemští". Přípisem okresní školní rady bylo škole oznámeno, že zemská školní rada výnosem povolila, aby zbraslavský rabín Brumel vyučoval israelské dítky z Radotína, Kosoře a Lochkova mojžíšskému náboženství v nové školní budově každou druhou neděli odpoledne. To narazilo na odpor radotínské školní rady a ta podala stížnost na ministerstvo školství.Náboženská židovská obec od požadavku ustoupila a děti z židovských rodin chodily k Alexandru Klepetářovi, který bydlel v Palaškovské chalupě - kam docházel rabín. Od začátku školního roku 1905 - 1906 přichází do Radotína učitel Jaroslav Holík. Vynikající pedagog, na výsost manuálně zručný, který pro školu vyrobil řadu učebních pomůcek a modelů. V roce 1905 byla otevřena na Zbraslavi měšťanská škola. Také proto měla 2 vchody - zvlášť pro dívky, zvlášť pro chlapce. Do té doby jezdil pramalý počet žáků do měšťanky na Smíchov. V roce 1899 jich bylo pět. S otevřením zbraslavské měšťanky se počet žáků navštěvujících měšťanskou školu silně zvýšil. 4 haléře za přívoz byl přece jen dostupnější než 25 haléřů za dráhu. V srpnu 1907 na popud mistra tesařského Jana Jelínka a továrníka Vichra, jak se tituloval, došlo k založení výboru pro průmyslovou školu pokračovací. Ve výboru jsou ředitelé cementárny, cukrovaru, zmíněný továrník Vichr, který slibuje zavedení elektrického osvětlení potřebných místností pro večerní vyučování. Dalšími členy jsou řidící V. Schmid, Jan Jelínek, František Suchý, mistr zednický a Bohumil Haman a Jaroslav Holík. Učitel Jaroslav Holík absolvuje kurs kreslení pro učitele pokračovacích škol a navíc se stává správcem pokračovačky, jak se říkalo. Za rok od  ustanovení výboru bylo 1. října 1907 v šest hodin večer zahájeno vyučování pokračovací školy. Vyučovali v ní učitelé radotínské školy a byla dvoutřídní.Předsedou komise při zkouškách tovaryšských byl Bohumil Haman, jmenovaný do této funkce radotínským Společenstvem různých živností. Učilo se třikrát týdně, v úterý a v pátek od šesti do osmi hodin večer, v neděli od osmi do dvanácti. Na snímku z roku 1905, když se pozorně zadíváte, uvidíte, že děti jdoucí ze školy jsou bosi. Rok 1908 se vyznačoval mimořádně extrémním počasím. Dlouhé týdny veder a sucha, pak silné, ničící krupobití a když k uctění 60. výročí panování Františka Josefa mělo dojít 19. listopadu 1908 k sázení jubilejních lip před školou, slavnost se zatím odložila. 8. listopadu za silných mrazů zamrzla Berounka a když mrazy polevily,  tak za sněžení se 21. listopadu slavnost uskutečnila. Převeliká slavnost plná četných projevů se uchýlila do tepla tělocvičny.V roce 1911 Václav Schmidt po čtyřiceti sedmi letech působení v učitelském povolání žádá o odchod do výslužby, kterého se již nedočkal. 10.3.1911 zemřel. Nahrazuje ho jako prozatímní ředitel Jaroslav Holík. Od 10. května 1911 je pak ustanoven definitivním řídícím učitelem Josef Krček, který se zasloužil mimo jiné o založení kroniky obce Radotína. V tomto roce se už učilo 361 žáků. V témže roce, tedy r. 1911 je pokračovací škola rozšířena o třetí ročník s novými předměty : občanská nauka, technologie a nauka o motorech. Poslední dva předměty vyučoval ing. Václav Barfus, zaměstnavatel firmy Vindyš a spol. Začátkem prosince r. 1911 zasáhla školu epidemie záškrtu a spály. Třídy byly desinfikovány parami formaldehydu. Těsně před začátkem 1. světové války byla zřízena ve škole pátá postupná třída, to znamenalo, že do první až třetí  třídy se chodilo jeden rok, 4. ročník byl dvouletý a 5. ročník tříletý. Jakmile někdo dosáhl věku 14. let, ze školy odešel. Školu navštěvovalo již
400 dětí. Těžké roky prožívali naši občané ve válečných letech 1914-18. Ve mně nejvíce zakořenila vzpomínka mé babičky, která říkávala, že během války byla taková bída, že její maminka posílala staršího bratra do zahrady natrhat ovoce místo oběda. Znovu běh školy ožil po válce. 7. prosince 1921 byla zřízena měšťanská škola, o které povíme později. Ale vraťme se k obecné škole. Ta měla v těchto letech 250 žáků ve druhých až čtvrtých třídách. Zajímavostí bylo vyučování českého jazyka. Věnovalo se 4 hodiny týdně mluvnici, 3 hodiny čtení a 1 hodina slohu. V letech 1928 – 31 řediteloval ve škole František Brodský. 1. září 1929 došlo ke změně správy školy. Byly odděleny správy měšťanské a obecné školy. Přibyli noví učitelé František Rak, Přemysl Král, Rudolf Pešina Marie Kváčová a Adolf Šenk. Řídícím učitelem se stal Jaroslav Holík. A byly zřízeny 4 definitní třídy. Učilo se podle rozvrhu pětitřídní obecné školy s pěti školními léty a na ně navazovala 3 léta měšťanské školy.Pro  velký počet dětí a nedostatek místa ve školní budově obecné školy, byly umístěny třídy i v nově postavené škole měšťanské.Nedostatek místa v jednopatrové budově začal být opět kritický. proto bylo v r. 1931 přes prázdniny přistavěno druhé patro. Nástavbu školní budovy nařídil Okresní školní výbor Praha-venkov místní školní radě v Radotíně dne 15.1.1931 z důvodu předpokládaných přírůstků žactva, pro které dosavadní třídy nebudou dostačovat. Obec byla povinna (dle zákona z r. 1873) školní budovu zřizovat a udržovat. Vypsala ihned soutěž na provedení nástavby (ofertní řízení) a projednala opatření finančních prostředků. Z fondu po elektrifikaci obce uvolněno 135.000 Kč a od Okresní záložny hospodářské na Zbraslavi vypůjčeno 150.000 Kč na 7% úrok. Provedení nástavby bylo zadáno staviteli Bohuslavu Kubánkovi za 363.797 Kč. Stavba povolena 29.dubna 1931 a zahájena v polovině června a kolaudována 4. září 1931. Tak rychle se tehdy úřadovalo, projektovalo a hlavně stavělo. Ve školním roce 1930/31 byly školám vydány „normální osnovy učebné“. Školám bylo zároveň nařízeno Zemskou školní radou, aby vypracovaly pro svoje účely osnovy postavené na místní podmínky, a to podrobně po měsících. To pak musel schválit okresní školní výbor. Pozor. Mluvíme stále o první republice. V roce 1932/33 měla již škola 433 žáků a 11 tříd. Počátkem následujícího školního roku byl výnosem Ministerstva školství zaveden pro ženy vdané i svobodné titul „paní učitelka“. Od roku 1934 se žáci začínají učit nové tvary písmen. V roce 1937 se začíná nemajetným dětem s půjčováním učebnic. V tomtéž roce odchází do penze ředitel Jaroslav Holík a nastupuje řídící učitel Karel Šimáček. Rokem 1939 začínají tragická léta pro naši republiku, která pocítila i škola. Řídící učitel Rudolf Pešina byl zproštěn služby a jmenován Jan Rejl, který se přistěhoval do Radotína z Podkrkonoší. Začíná se zavádět povinná výuka němčiny od třetího ročníku. Při obecné škole byla zřízena mateřská škola. A začaly první problémy s palivem pro školu, které po několikráte prodloužily během války dětem prázdniny. V únoru 1939  založil pan učitel Dražan pěvecký sbor, do kterého se zapojil i řídící Rejl.Ve válečných letech byly u vchodů do školních budov zavěšeny 2 tabule s dvojjazyčným textem a i místnosti uvnitř a nová školní razítka byla ve dvou jazycích. Výnosem Okresního školního výboru Praha – venkov bylo zakázáno přijímat židovské děti. V květnu 1940 byly z rozkazu Ministerstva školství a národní osvěty vyřazeny všechny dosavadní učebnice a tím se značně ztížilo vyučování, protože si žáci vše museli zapisovat do sešitů. V tomto roce byl z moci úřední penzionován řídící učitel Rudolf Pešina. Byly také zrušeny některé předměty, jako náboženství, prvouka, vlastivěda, čeština a tělocvik, zato přibylo 8 hodin německého jazyka. Od roku 1941 vstupují v platnost předpisy o počtu žáků ve třídě. Proto bylo zavedeno ve škole tzv. střídavé vyučování. Jedno půldne obecná škola, druhé půldne měšťanka (označována jako škola hlavní). V dalších válečných letech se vystřídalo několik ředitelů, někteří jako prozatímní. Jmenovitě Jan Forst, František Rak, Josef Bradáč, Josef Koťátko. Další zajímavou změnou pro děti, která se zatím dějinám školy neopakovala, byla v r. 1943 úprava jednotné klasifikace. Podle výnosu ministerstva školství byla upravena takto : chování na obecných i hlavních školách se klasifikuje třemi stupni jako dříve, ale prospěch ve vyučovacích předmětech se klasifikuje šesti stupni, to znamená, že nejhorší známkou – nedostatečnou – byla šestka. 1.stupeň velmi dobrý, 2. stupeň dobrý, 3. stupeň uspokojivý, 4. stupeň dostatečný, 5. stupeň sotva dostatečný, 6. stupeň nedostatečný. V říjnu 1944 byla budova školy zabrána vojskem a žáci přestěhováni do hlavní školy. Vyučování bylo často přerušováno leteckými poplachy a žáci vždy opouštěli školu a utíkali domů. Protože byli někteří učitelé nasazeni (Šenk, Bydžovský, Dražan, Říha), musela se škola přeorganizovat. Třídy se sloučily tak, že v devíti třídách učilo devět učitelů. Žáků v té době bylo 473. Po válce od 1. září 1946 se ředitelem chlapecké obecné školy stal Rudolf Pešina, který byl během války penzionován a ředitelem dívčí školy se stal Jaroslav Fiala. Od r. 1948 se změnil název obecné školy na „školu národní“, která měla 304 žáků a ředitelem byl Rudolf Pešina. Od školního roku 1948/49 vstoupil v platnost nový zákon o základní úpravě jednotného školství, jímž se dostává veškeré mládeži jednotné výchovy. Podle tohoto zákona měly děti chodit od tří do šesti let do školy mateřské, od šesti do patnácti do školy I. a II. stupně a starší mládež do škol III. stupně. V únoru 1949 navštívila školu komise ONV, která byla s prací radotínské školy velmi spokojena. V březnu vykonal další inspekci okresní školní inspektor Jaroslav Růžička, který zaslal učitelstvu a řediteli pochvalná uznání. Stejně tak jako v květnu krajská inspektorka. Ve školní roce nastoupila na radotínskou školu učitelka Vlasta Kostková, později provdaná za jednoho syna radotínských Nebeských a dlouholetá radotínská učitelka, kterou mnozí z nás znají. Od školního roku 1950/51 se začíná psát historie žákovských knížek. V tomtéž roce se staly povinné závěrečné zkoušky žactva středních škol, tzn. 8. třída. V letech 1951 až 1953 byl ředitelem školy Jaroslav Říha a na školu nastoupily další mladé učitelky, Milena Pecharová, Květa Štíbrová a Božena Radiměřská. V této době se komunistický režim snažil o zrušení Ježíška a nastolení  Dědy Mráze. Naštěstí neúspěšně.24.dubna 1953 se usneslo Národní shromáždění ČSR na zákoně o nové školské reformě, kterou se naše školství bohužel přiblížilo svému vzoru, sovětské škole. Nový školský zákon vstoupil v platnost následujícím školním rokem. Byl vydán nový školský zákon, který uzákonil osmiletou povinnou školní docházku. Základním typem školy se stává osmiletá základní škola a vedle ní vzniká ještě jedenáctiletá střední škola, která je zakončena maturitou. Tato změna se projevila i v Radotíně. Střední a národní škola byly opět sloučeny pod jednu správu a zřízena byla jedna jedenáctiletka. Ředitelem byl jmenován Miroslav Lebeda a začíná se psát historie radotínského gymnázia. Radotín se tak stal školským střediskem celého okresu Praha – jih, do jedenáctiletky dojížděli žáci z Poberouní a ze Zbraslavi. Učitelský sbor se ustálil na 25 pedagozích a vyučoval 840 žáků. Proto bylo započato opět se střídavým vyučováním. 1.ledna 1958 byla dána do provozu moderní školní jídelna, mezi budovami škol. V roce 1962/63 vyučovalo se 1089 žáků. Ve výchovné práci učitelskému sboru „pomáhaly“ tehdejší organizace : SRPŠ na ZDŠ, SRPŠ na SVVŠ,  skupinová rada pionýrské organizace a školní výbor ČSM.1.února 1965 došlo k opětnému definitivnímu rozdělení správy obou škol. Ředitelem ZDŠ se stal Jaroslav Sláma a učilo se zde 858 žáků. Obě školy využívaly stejné prostory, které byly v majetku MNV. Rozdělením škol nenastalo žádné zlepšení, I. stupeň ZDŠ se stále vyučovalo na směny a žáci II. stupně se studenty SVVŠ přecházeli z budovy do budovy. Takto to trvalo až do otevření nové školní budovy ZDŠ, které jsme se dočkali v roce 1969, kdy byla stavba areálu dokončena. V hlavní budově byly učebny pro II. stupeň, učebny matematiky, fyziky, chemie, přírodopisu, kreslírna, školní dílny a kuchyňka a nové školní tělocvičny. V samostatném pavilonu vznikla moderní školní jídelna a nad ní školní družina. V roce 1975 mohli již první nadaní žáci nastoupit ke studiu na gymnázium již po absolvování osmé třídy ZDŠ. Tato situace trvala až do roku 1981. To již bylo v době, kdy jsem na škole působila jako malý žáček já a proto to již nepovažuji za přílišnou historii a obrátíme svou pozornost jinam. Podíváme se na historii další radotínské školy, jejíž výročí v letošním roce oslavíme. Jedná se o budovu měšťanské školy, později gymnázia. Takže vraťme se do období počátku první republiky. Po první světové válce se všichni pouštěli s nadšením do práce ve všech oborech. Patřilo k tomu i školství. 16.června 1921 se konala ve škole schůze svolaná okresním školním výborem. Jejím výsledkem bylo usilování o zřízení měšťanské školy v Radotíně. Do té doby dojížděli žáci do měšťanské školy na Smíchov (v ulici Vltavské) a od r. 1904 na Zbraslav, což bylo blíž. Žádost o povolení měšťanské školy byla ihned podána Zemskému správnímu výboru, ale přes mnohé intervence nebyla do konce prázdnin povolena. Přesto přinesly pražské denní listy dne 19.září 1921 zprávu, že měšťanská škola v obci Radotíně byla povolena. Úřední výměr okresního školního výboru na Smíchově povolující zřízení smíšené měšťanské školy došel teprve v lednu  1922 (povolení č. 5275 bylo dáno 7.12.1921).Ačkoliv bylo postavení samostatné budovy měšťanské školy opravdu akutní, vyskytlo se 207 místních občanů, kteří podali námitky proti projektované stavbě. Důvodem bylo snad, že současně se školou se měl stavět obecní dům a biograf. Po řadě návrhů přestavět budovu čp.23 (bývalá škola, nyní MÚ) nebo přistavět ke škole obecné čp.102, bylo konečně rozhodnuto postavit novou samostatnou budovu a zadat projekt. Stavba byla nanejvýš nutná, protože smíchovská obec již poslala poslední výzvu, aby se okolní obce o děti svých příslušníků řádně postaraly. Zdůraznila, že zastaví přijímání cizího žactva, poněvadž jsou smíchovské měšťanské školy přeplněny domácími žáky. Docházení dětí do zbraslavské měšťanské školy vzdálené 3 km přes řeku bylo od rodičů pozastaveno již dříve. Největší argumenty proti stavbě nové budovy byly finanční obtíže, jako zatěžování poplatnictva a nedostatek samostatných příjmů obecních. Na schůzi obecního zastupitelstva 16.listopadu 1922 bylo poprvé konkrétněji jednáno o této stavbě a předloženy plány a návrhy, které vypracoval architekt Šrámek z Horních Černošic. Podle těchto plánů byla stavba navržena na školní zahradě proti domům čp.84 a 97. Zároveň bylo na schůzi rozhodnuto zadati stavbu bez soutěže přímo panu architektu Šrámkovi. Kamenem úrazu se však staly finance, protože bylo téměř nemožné opatřit na stavbu školní budovy levný úvěr. 
Počátkem školního roku 1922/23 byla povolena a uvedena v činnost I.třída radotínské měšťanské školy. Přihlásilo se 100 žáků a bylo nutno zřídit odbočku, tzn. dvě třídy. Obě třídy byly prozatímně umístěny v domě obecního úřadu. V následujícím školním roce byla zřízena II. třída měšťanské školy. Protože i v tomto roce se přihlásil značný počet dětí (88), byla opět otevřena odbočka. Obec se nyní musela starat o 4 třídy, které neměly ani kabinet ani kreslírnu ani vhodně upravené místnosti. Problém se stával palčivějším i tím, že vzrůstající hospodářská krize zachvacovala nejen drobné poplatníky, ale i velké průmyslové podniky a tenčila jejich daňovou potenci na takovou míru, která nedosahovala ani pětiny dřívější výše. Zemský školní výbor i nadále zamítal pomoci si adaptací a žádal výstavbu nové školy. I přesto, že se konečně našly vhodné pozemky, ztroskotala stavba na levném úvěru. Bylo zapotřebí téměř 2 miliónů a příjmy obce činily asi 40.000 Kč. Zatím uplynul opět rok a vznikla akutní otázka zřízení III. ročníku měšťanské školy. Nezbývalo než posílat nejstarší žáky do měšťanské školy na Smíchov a nejpotřebnějším z nich platit cestovné.Dne 27.srpna 1926 došlo od okr. školního výboru na Smíchově povolení pouze III. ročníku měšťanské školy s pohrůžkou, že nebude-li budova postavena  během tohoto školního roku, bude měšťanská škola v Radotíně zrušena úplně. Konečně se dosáhlo po mnohých intervencích úvěru od Zemské banky v hodnotě 1.250.000 Kč na 4,5 % komunální úpis. Dne 8.července 1927 byla vypsána soutěž na zadání stavby školní budovy s lhůtou 14-ti dnů. Se stavbou se začalo v září na pozemku č.kat.82/11. Budova byla definitivně dokončena 25.října 1928, ale pouze I. etapou projektu nákladem 1.750.000 Kč. Další etapy II. a III. měla obec provést podle potřeb později. Již nebylo bohužel realizováno.Novostavba obdržela číslo popisné 520 a název „Masarykova měšťanská škola“. Kolaudace se konala 25.října 1928 a 28.října 1928 byla slavnostně předána veřejnosti. Budova obsahovala v suterénu kotelnu s příslušnou místností pro ukládání uhlí. Dále místnost pro přespolní žáky a přírodopisný kabinet. V přízemí na jižní straně byly dvě učebny a chodba, na severní straně záchody pro hochy a dívky, dále byt školníka (kuchyň, pokoj a předsíň), 1 kabinet a hlavní vchod (vestibul). V I. patře na jižní straně byly dvě učebny a na straně severní opět záchody pro hochy a dívky., dále fysikální kabinet, učebna pro fysiku a ředitelna. Ve II. patře na jižní straně byly 2 učebny, chodba, záchody pro hochy a dívky. Na severní straně pak dále kreslírna, kabinet pro kreslírnu a schodiště na půdu. Do nové měšťanky docházeli a dojížděli žáci z 20 obcí : Cikánka 2 Ořech 1 Černošice Dolní 9 Radotín 199 Horní 34 Roblín 2 Choteč 2 Řevnice 1 Chuchle 1 Slivenec 2 Kosoř 12 Solopisky 11 Lahovice 1 Třebotov 19 Lochkov 23 Vonoklasy 2 Mokropsy Dolní 60 Všenory 20 Horní 19 Zadní Kopanina 3 V r. 1934 celkem 421 dětí. Roku 1935 zřízeny újezdní měšťanské školy. Náklady na provoz byly rozděleny na třetiny : země, okres a újezd. Do zdejšího újezdu patřily kromě Radotína také Černošice Horní i Dolní, Kosoř, Lochkov, Třebotov a Solopisky a dočasně ještě Dolní Mokropsy, kde byla od r. 1936 pobočka a od r. 1938 samostatná měšťanská škola i pro Černošice a Solopisky. Dne 15.března 1939 se stala Česká republika Protektorátem Čechy a Morava a tím i součástí Říše. To mělo za následek mnoho změn, které následovaly. První změnou bylo nahrazení dosavadního úředního názvu „Masarykova měšťanská škola“ nápisem Bürgerschule – Měšťanská škola“. Toto vešlo v platnost od 2.září 1940 rozhodnutím zemské školní rady v Praze. Měšťanská škola se stala újezdní pro obce : Kosoř, Lochkov, Radotín, Třebotov a osadu Cikánka. Vynesením ministerstva školství a nár. osvěty ze dne 27.srpna 1941 byly úplně zrušeny označení  školy „Měšťanská škola“ a nahrazeno „Hlavní škola“. Byla to škola výběrová, která navazovala na 4. postupný ročník školy obecné.Z příkazu min. školství a nár. osvěty ze dne 29.května 1940 byly dále vyřazeny z užívání i všechny dosavadní učebnice, příručky a pomocné knihy do té doby, než vyjdou nové přepracované učební osnovy a učebnice. 1.7.1941 pak byly odevzdány ke zničení neschválené učebnice pro žáky, závadné knihy ze žákovské knihovny a všechny mapy. Celkem bylo 597 kg zničených pomůcek. Od 29.4.1941 nařídilo ministerstvo vyzdobit stěny úřadoven ředitelů a správců škol obrazy Vůdce a říšského kancléře Adolfa Hitlera a státního presidenta Dr. Emila Háchy. V době Protektorátu bylo každoročně vzpomínáno i mnohých výročí, aby se ukázala loajalita k Říši. Jednalo se o narozeniny státníků, o výročí vzniku Protektorátu apod. Vzhledem k tomu, že se němčina stala úřední řečí, bylo i ve vyučování hleděno především na její výuku. Zvýšil se počet hodin na 7 a třídy žáků se rozdělily na oddělení. Také učitelé byli nuceni složit povinně zkoušku z německého jazyka. Stejně jako na obecné škole byl i zde nedostatek paliva a proto bylo zavedeno střídavé vyučování. Jedno půldne vyučovala obecná škola, druhé půldne škola měšťanská, později zvaná hlavní. Dalším důvodem střídavého vyučování bylo zabrání budovy obecné školy pro vojsko od září 1944. Ke konci války se vlastně vůbec nevyučovalo. Po dlouhých vánočních prázdninách byly zadávány pouze úkoly dvakrát týdně až do 12.4. 1945. Poté bylo vyučování na krátký čas obnoveno, avšak pro časté nálety bylo opět nahrazeno dáváním úloh. Válečné události posledních dnů měsíce dubna a prvé dni měsíce května 1945 jasně naznačovaly, že se válka chýlí ke konci. Vzhledem k poloze Radotína byli i jeho obyvatelé zapleteni do květnových dnů. Přes počáteční klid byl i Radotín zapleten do prudkých bojů. V těchto revolučních dnech se budova hlavní újezdní školy stala lazaretem. Lazaret byl zřízen v pondělí dne 7.května 1945 kolem poledne. Šéfem byl jmenován MUDr. Jaroslav Trnka, zástupcem MUDr. Valentin Sodja. Ošetřovatelské, pomocné, samaritní a zásobovatelské službě bylo přiděleno celkem 74 osob. Bylo zřízeno 5 pokojů o 75 lůžkách, ošetřovna s 5 ošetřovatelskými stoly. Celková bilance lazaretu : Ošetřeno 26 vážně raněných, z toho 16 těžce. Šest těžce raněných převezeno do berounské nemocnice, 10 do pražské nemocnice. Ambulantně bylo ošetřeno asi 100 pacientů. Zjištěno a ohledáno 26 mrtvých. Po podepsání míru a ukončení války bylo obnoveno vyučování až 22.května. Protože nebylo možno dát budovu  obecné školy v krátké době do pořádku, tak se vyučovalo pouze v budově měšťanské školy. Vyučování měšťanky bylo v pondělí, ve středu a v pátek, ostatní dny vyučovala obecná škola.Již od června byla zavedena ruština jako vyučovací předmět, a to 2 hodiny týdně místo němčiny, která se přestala vyučovat vůbec. Vysvědčení byla psána již na nových československých blanketech. Během války došlo několikrát ke změně ředitele měšťanské školy. 1.dubna 1941 odešel na odpočinek Jan Rada, který byl ředitelem téměř 10 let. Po něm byl ředitelem Jan Forst, kterého vystřídal jako zastupující ředitel František Rak (strýc slavného kytaristy a radotínského rodáka Štěpána Raka). 1.2.1943 byl pak jmenován zatímním ředitelem zdejší školy Josef Koťátko, který od září 1945 odešel jak ředitel měšťanské školy na Zbraslav. Po něm nastoupila v Radotíně Miroslava Fikarová. Od 1.března 1946 výnosem zemské škol. rady ze dne 8.3.1946 byla měšťanská škola smíšená v Radotíně rozdělena na měšťanskou školu chlapeckou a měšťanskou školu dívčí. Kmenovou školou zůstala škola chlapecká. Školy užívaly pomůcek a místností společně. Zatímní ředitel chlapecké školy se stal František Rak. Dívčí školu vedla Miroslava Fikarová. Někteří členové sboru vyučovali na obou školách. První školní rok přinesl také nová výročí, která se žákům připomínala. Byl to znovuobnovená oslava 28.října, ale i výročí ruské revoluce, na jaře pak  památná květnová výročí. Tyto oslavy (a mnohé další) byly pak nechvalně známy po dalších 40 let komunistické vlády.28.října 1946 byla slavnostně otevřena újezdní měšťanská škola v Třebotově. Do této školy odešlo 23 hochů a 23 dívek z Třebotova a z Kosoře. Újezd měšťanské školy v Radotíně měl od 28.10.1946 děti z těchto přiškolených obcí : Radotína, Vel. Chuchle, Lochkova, Sliv.-Cikánky, dobrov. ze Zad. Kopaniny. O prázdninách r. 1947 byl zaveden do ředitelny telefon. Po „Vítěznému únoru“ došlo ve školství k mnoha změnám. Od 1.září 1948 byla zřízena nová střední škola ve Slivenci, do níž docházely dosavadní žáci z Lochkova. A tak ten původně velký újezd radotínské měšťanské školy (Radotín, Třebotov, Kosoř, Roblín, Solopisky, Horní Mokropsy, Hor. Černošice, Lochkov a V. Chuchel) se zmenšil na Radotín a V. Chuchel. O žactvo vesnic bývalého újezdu se postupně rozdělily školy v Dol. Mokropsech, Třebotově a ve Slivenci. Výnosem ministerstva ze dne 26.června 1948 se přeměňují dosavadní měšťanská škola chlapecká  a měšťanská škola dívčí v Radotíně podle zákona ze dne 21.4.1948 na střední školu koedukační, do níž přešli i ti žáci, kteří dosud rok nebo dva dojížděli do Prahy do gymnázií a reálek. Jejím vedením byla pověřena dosavadní ředitelka dívčí měšťanské školy pí. Miroslava Fikarová. Ta byla ovšem jmenována již od 16.10.1948 ředitelkou střední školy v Modřanech. Proto byl jmenován ředitelem radotínské střední školy opět pan František Rak.O prázdninách r. 1949 byl zaveden vodovod do všech tříd, každá třída měla své umyvadlo – dosud jen výlevka na chodbě. Celá budova byla nově vymalována. Závěr školního roku 1949/1950 byl ve znamení závěrečných zkoušek na střed. školách, který letos naše škola plnila poprvé. Nešlo však ještě o maturity. Byl to přelom v životě školy. Zkouška byla všestranná. Výsledek byl v celku úspěšný, i přesto že měli žáci na přípravu málo času. Z 84 zkoušených žáků bylo 25 žáků s vyznamenáním. MNV ve školním roce 1951-52 dal školu komunálními podniky opravit (nákladem cca. 180.000 Kč). Jednalo se zejména  o omítku a okna z vnějších stran.Z důvodů zdravotních skončil ředitel František Rak a od 1.září 1952 byl jmenován nový ředitel. Patronem zdejší školy byla Janka Radotín, v roce 1952 již přejmenována na Závody Rudých letnic. Od školního roku 1953-54 píšeme již historii radotínské střední školy, tzn. školy, která byla ukončena maturitou. Dle zákona ze dne 24.4.1953 byla stanovena osmiletá povinná školní docházka a vytvořena jednotná, všeobecně-vzdělávací škola. Do této školy docházel žák od svého vstupu do školních prostor až do případného odchodu do zaměstnání. Vedle této osmileté střední školy vzniká ještě jedenáctiletá střední škola, která svým žákům dává úplné středoškolské vzdělání, zakončené zkouškou dospělosti. Doba, potřebná k dosažení maturity se tak zkracuje o dvě léta. V Radotíně, tak jako v mnoha jiných obcích byly i zde dosavadní střední a národní školy sloučeny pod jednu správu a nad to byla dekretem ministerstva školství a osvěty ze dne 30.července 1953 zřízena v Radotíně jedenáctiletá střední škola již potřetí. Ředitelem této jediné a jednotné radotínské školy byl ministrem školství a osvěty jmenován Miroslav Lebeda, dosavadní učitel na I.střední škole ve Zbraslavi. Radotín se tak stal školským střediskem a nejvýznamnějším školským místem celého okresu Praha-jih, i když zatím v tomto šk. roce dojížděli do radotínské jedenáctiletky jen žáci z Poberouní a ze Zbraslavi. Slavnostní zahájení nového školního roku 1953/54 proběhlo na prostranství mezi budovou školy a budovou MNV. Zahájení se zúčastnili kromě všeho žactva a značného počtu rodičů i zástupci vyšších složek lidosprávy a strany. Hned druhý den po zahájení se normální práce školy rozjela na plné obrátky, i když nebyly všechny otázky s touto prací související, naplno vyřešeny. Postupně byli jmenováni zástupci ředitele s. Jaroslav Sláma a s. Marie Kočková, dosavadní učitelé zdejší střední školy. Na začátku školního roku 1953/54 bylo zapsáno 840 žáků, z toho 400 chlapců a 440 děvčat ve 23 třídách. Pouze ale I. až IX. ročník. Další ročníky se přidávaly postupně. Od listopadu 1954 došlo k odškolení žáků z V.Chuchle. Proto se počet žáků snížil a tím se musel snížit i počet učitelů a zástupců ředitele. Jako zástupce zůstal pouze Jaroslav Sláma. Následující dva roky se přidala vždy jedna třída, nejprve X a následující rok XI, maturitní ročník. 
Na školní rok 1955/56 se na naší škole uskutečnily první maturitní zkoušky v historii radotínského školství, ve kterém z naší jedenáctiletky vyšli první abiturienti. Protože to byly první maturity na naší škole, probíhala celá jejich příprava ve slavnostní, povznesené, ale radostné náladě. Již první abiturientský ples, který se uskutečnil dne 4.II., měl opravdu vážný, slavnostní ráz a všichni oceňovali ukázněné a líbezné vystupování abiturientů. Před odchodem abiturientů ze školy připravila TO-ČSM rozloučení žáků XI. třídy se všemi učiteli a s ostatními žáky. 21.V. pak byly konečně zahájeny vlastní maturitní zkoušky. Na jejich slavnostní zahájení se dostavilo mnoho zástupců radotínské veřejnosti : MNV, MV-KSČ, patronátních závodů a pod. Celkový výsledek prvních maturit byl velmi pěkný. Nepropadl žádný, 17 žáků složilo zkoušku s vyznamenáním, z nich 4 se samými výbornými.Od tohoto školního roku 1955-56 počali se žáci účastnit kolektivních brigád, které byly součástí studentského života až do r. 1989. V tomto šk. roce se žáci nejvyšších tříd zúčastnili chmelové brigády ve Hředlech, v okrese Nové Strašecí. Dále pracovala asi polovina žáků desáté a jedenácté třídy v první polovině srpna na letní brigádě na Šumavě v polesí Boubín. PO-ČSM se v tomto šk. roce snažila stát se pod vedením ZO-ČSM na škole vedoucí silou všech akcí a veškerého života. V tomto šk. roce stoupla organizovanost žáků naší školy v PO-ČSM na 60 %. Od šk. roku 1956-57 se změnily směrnice k výběrovému řízení Těmi bylo určeno, že výběr má být prováděn tak, aby bylo na našich vyšších školách zajištěno takové třídní složení, jaké odpovídá složení našeho národa. Proto byla snaha získat pro studium více dětí dělníků a rolníků. Byl to však velký problém získat tyto děti pro studium. Ředitel školy musel často hovořit se žáky a hlavně rodiči tam, kde ke studiu byly předpoklady, ale rodiče by raději viděli, aby dítě šlo co nejdřív vydělávat. Od šk. roku 1956-57 krajský národní výbor otevřel v rámci svého plánu další tři deváté třídy, kvůli velkému počtu dětí. Jedna z nich byla přidělena naší škole. Tím se vyřešila situace žáků z našeho okresu a dokonce škola přijala i několik z mnoha pražských uchazečů. Výběrové řízení se tím ovšem značně protáhlo až do samého začátku školního roku. Tím v následujícím školním roce byly otevřeny 2 IX. Třídy. Pro velký počet tříd na škole (zvýšení z 24 na 25) byli opět dva zástupci ředitele, a to Jaroslav Sláma a Marie Kočková. Ostatní učitelé byli rozděleni na učitele pro 1.-5.třídu a pak společné učitele pro 6.-11.třídu. V roce 1957-58 přibyly další oslavy, MDŽ, 1.máj a MDD. Ředitelství školy  uzavřelo ve šk. roce 1957-58 spolu se ZV ROH opět patronátní smlouvy s těmito závody: ZRL, Technometra, ČKD a Motorpal.Podobně jako tomu bylo loňského roku, byla výnosem MŠ o výběrovém řízení zajištěna opět účast zástupců NV při tomto rozhodování. Bohužel se opět opakovala táž stejná chyba. Zástupci ONV – jmenovaní do výběrového řízení – přišli do školy až přímo k jednání komise, ale děti při vyučování před tím neviděli. Posuzují pak děti hlavně podle rodičů a jejich zapojení do veřejného života, což neodpovídá plně Směrnicím. Přesto však došlo při jednání komise k naprosté shodě s vedením školy a se členy sboru, takže výběrové řízení na návrh ředitele školy proběhlo hladce. V šk. roce 1959-60 se začala uskutečňovat nová přestavba našeho školství, směřující k dalšímu „zlepšení“ práce našich škol. Rozšíření povinné školní docházky – lépe její prodloužení – vcelku odpovídá na neustálé požadavky zkušených praktiků – učitelů. Škola v této době získala i nové objekty. Převzala do svého používání bývalou římskokatolickou faru, která stojí přímo naproti obecné škole vedle kostela. Dosavadní farář byl přeložen do Podolí a nový farář nebyl do Radotína ustanoven. Správu farnosti převzal farář třebotovský, kterému byla v dosavadní faře vyhrazena jedna místnost. Získání tohoto objektu umožnilo, aby byla družina škol. mládeže odsunuta ze školní budovy. Dále byla v nově získané budově zařízena ředitelna. Z dosavadní ředitelny byl zřízen jakýsi sekretariát školy spolu se sborovnou pro učitele 1.-5. třídy. Jedna místnost v nově získané budově byla zařízena jako pracovna skup. vedoucí PO. S budovou fary se získal také velmi pěkný sad s mnoha ovocnými stromy, který žáci ihned převzali do ošetřování. Další velký pozemek byl získán „po  bývalém kolaborantu p. Nebeském“. Také na tomto dosti zpustlém sadu začali naši žáci ihned pracovat.Všech těchto nově získaných objektů bylo využito k provádění výrobní práce žáků 9b a 11b, které měly pracovat v zemědělství. Jinak byl tento nový předmět, který byl zaváděn právě v souvislosti s obsahovou přestavbou školy, vyučován za pomoci těchto závodů : STS v Radotíně (9a-zámečníci),11a-zemědělské stroje), učiliště ZRL v Radotíně (10a, 10b-soustružníci) a n.p. Technometra Radotín (11b-zedníci). V tomto roce probíhalo toto vyučování ve skutečně improvizovaných podmínkách. Ve šk. r. 1961-62 zakončilo prvých 12 pracujících z radotínských závodů (10 mužů a 2 ženy) úspěšně dvouleté studium na střední škole pro pracující maturitní zkouškou. Z nich jeden prospěl s vyznamenáním. Tato škola neměla však dlouhého trvání. V následujícím školním roce byl sice opět otevřen II. ročník (maturitní) pro pracující. Původně se do něho přihlásilo asi 38 zájemců. Chodit do školy začali však už jen 34 žáci a již v lednu poklesl počet na 19 žáků. Bylo zřejmé, že se zájemci hlásí do této školy s falešnými představami, a že nejsou podniky dosti uváženě doporučováni. Jejich studijní výsledky a ani docházka neodpovídala potřebám tohoto náročného druhu studia. I v roce 1963-64 maturovali žáci střední školy pro pracující. Z 19 abiturientů (mezi nimi jedna žena) však prospělo 14 maturantů a 2 udělali opravné zkoušky (z ruštiny a z matematiky). Protože nebyly zkušenosti se žáky tohoto druhu školy zrovna nejlepší, rozhodlo vedení školy, že v příštích letech nebude usilovat tuto školu otevřít, pokud o ni pracující sami neprojeví aktivní zájem. Tím skončila večerní škola pro pracující při radotínské střední škole. Desátý rok trvání střední všeobecně vzdělávací školy dosáhla vlastně již rozdělena ve dvě samostatné školy – základní devítiletou a střední všeobecně vzdělávací. Tempu tohoto vývoje organizačního nestačil však vývoj materiální a proto obě školy měly i nadále nejen společné budovy, inventář, ale i vedení. V pololetí šk.  roku 1964-65 došlo k definitivnímu oddělení pedagogické správy obou škol. Ředitelem ZDŠ byl jmenován dosavadní zástupce na SVVŠ, Jaroslav Sláma a jeho zástupcem zůstala Alice Harantová. Také administrativní pracovnice zůstala u ZDŠ. Ředitelem SVVŠ - bez zástupce a bez administrativní síly – zůstal Miroslav Lebeda.Sláma spravoval tedy od 1.II.1965 základní devítiletou školu s 15 třídami a 480 žáky I.stupně a s 11 třídami a 378 žáky II.stupně. Střední všeobecně vzdělávací škola měla 6 tříd, tj. v každém ročníku po dvou třídách – celkem 217 žáků. Pro těchto šest tříd dostala SVVŠ k dispozici 1 místnost v 1.poschodí, 3 místnosti ve 2.poschodí, 1 místnost ve 3.poschodí, 3 kabinety a místnost pro ředitele školy v čp.520. Sborovna v této budově zůstala pro oba sbory společná. Jinak všechny budovy zůstaly v majetku MNV a tedy ve správě ZDŠ. Od tohoto šk. roku platily na naší škole také nové učební osnovy, které předpokládaly rozdělení SVVŠ na třídy větve přírodovědné a na třídy větve humanitní. Obě větve mají poskytovat všeobecné vzdělání a jejich úspěšné absolvování opravňuje žáky ke vstupu na kteroukoliv vysokou školu – samozřejmě stále ještě po vykonání přijímacích zkoušek. Rozdíl mezi oběma větvemi je zřejmý z názvu – přírodovědné třídy jsou více zaměřeny na předměty přírodních věd (včetně matematiky), v humanitních třídách se klade důraz na jazykové vyučování (včetně latiny) a na předměty věd společenských. V této době byl ustaven definitivní učitelský sbor, resp. podle nově obnoveného titulu profesorského sboru. Jeho složení bylo následující: Miroslav Lebeda, ředitel, Č+R Zdeněk Daneš, Z+D Dobroslava Fantová, F+M Ivan Hana, B + Tv Dr. Drahomíra Irglová, A + Fr Hana Jandová, Č + Tv Jaroslava Kohoutová, Bi+Ch Květa Kučerová, Č+R Vladimír Palme, M+Dg Marie Řehořová, D+Z Renata Smolová, D+R Jarmila Strádalová, M+Dg Snad jen pár jmen, které v nás vyvolávají vzpomínky na léta strávená na střední škole, ať už je nám kolik chce. Ve šk. roce 1965-66 vymizela takřka úplně pomoc patronátních závodů, které se soustředily především na ZDŠ. Významnou pomocí ovšem bylo, že ZRL n.p. propůjčily jednu učebnu své závodní školy na několik hodin dopoledne. I když je to třída od školní budovy značně vzdálená a provizorní, přece jen nám velmi pomohla. Školní rok 1967-68 byl poznamenán obrodným procesem v KSČ, který byl charakterizován heslem socialismus s lidskou tváří. Tento proces posílil národní sebevědomí Čechů a Slováků. Vyvolal nadšení i mezi studenty radotínské střední školy. Obrodný proces se projevil i ve vyučování občanské nauky, dějepisu a literatury. Profesoři odkrývali informace z české historie, o kterých by se studenti nikdy nedozvěděli. Nadšení v národě a naděje do budoucna spojené s demokracií trvaly až do 21.srpna 1968, kdy do Československa vtrhly tzv. spřátelené armády Varšavské smlouvy v čele s Rudou armádou. Jejich zákrok proti demokracii a svobodě poznamenal náš stát apatií, skepsí a ztrátou všech iluzí na dalších dvacet let. Nejvíce poznamenaná byla právě generace studentů, kteří navštěvovali střední i vysoké školy v těchto letech. Následující šk. rok 1968-69 byl zahájen uprostřed rozrušené atmosféry a citového rozbouření z těchto událostí. Ve víru rozbouřených citů a trpkých zklamání zanikl významný fakt, že byl v tomto šk. roce otevřen na naší škole první ročník střední školy nového – nebo snad „staronového“ typu – gymnasium. Toto gymnasium bylo a dosud je čtyřleté. Tento přechod na čtyřletou dobu studia s sebou přinesl kýžené snížení týdenního počtu vyučovacích hodin – na 30 povinných hodin a některé úpravy v učebním plánu, z nichž nejvýznamnější bylo zavedení estetické výchovy v prvních dvou ročnících a značný počet volitelných a nepovinných předmětů, zvláště v posledních dvou ročnících : konversace, prakt. cvičení z matematiky a z přírodovědných předmětů, základů administrativy, těsnopisu, základů ekonomiky, základů techniky, technického kreslení atd. Účelem těchto volitelných a nepovinných předmětů je poskytnout absolventům gymnasia alespoň základní přípravu pro některá povolání v peněžnictví, lidové správě, spojích a podobně. Beznadějný ráz měla v tomto šk. roce i oslava mezinárodního dne studentstva. Vrcholily akce, jimiž mládež a především studenti vysokých škol vyjadřovali nesouhlas s pobytem cizích armád na území naší republiky, které znamenalo pošlapání všech ideálů svobody a demokracie. Na den 17.listopadu vyhlásili vysokoškolští studenti stávku za splnění svých požadavků, a to odchod cizích vojsk z území našeho státu a o následném vyhlášení neutrality Československé republiky. Vyhlášená stávka se rychle rozšířila a připojili se k ní snad všechny střední školy v republice. Mezi nimi i radotínské gymnasium. Vedení školy se ve stávce postavilo za studenty, kteří v rámci stávky zůstali ve školní budově přes noc. Ale v rámci alibismu a opatrnosti se obrátilo na OV -–KSČ se žádostí o vyslání „zkušených a zodpovědných funkcionářů“, kteří by byli schopni poučeně odpovědět žákům na dotazy a popř. i kritiku současné politiky. OV – KSČ vyslal na školu tajemníka ideolog. oddělení s. Urubu, pracovnici tohoto oddělení s. Máchovou a předsedu školské komise ONV s. Císaře. Tito pracovníci diskutovali se žáky takřka celé odpoledne, ještě celkem v mírném duchu. Za rok nebo za dva roky by tito stávkující studenti byli bez milosti vyloučeni. Protože, jak známe z historie komunisti svojí moc utahovali svou moc postupně a nikdy ne příliš najednou. Takže, co si mohla studentská mládež mohla dovolit v r. 1968, o deset let později by za to byla tvrdě potrestána. Ředitel školy zůstal během stávky se studenty přes noc, což později zaplatil svým vedoucím postavením (v rámci tzv. politických prověrek). Řada starších profesorů, kteří pamatovali poúnorovou éru, varovala studenty před dalšími podobnými akcemi, protože věděli, že pokud jsou cizí vojska na našem území a stát je pod nadvládou Sovětského svazu, nemá naše demokracie žádné vyhlídky. V lednu proběhla další tragická událost, jako protest proti současným událostem, a to sebevražda upálením studenta Jana Palacha, který zemřel v den maturitního plesu radotínské střední školy. V době jara 68 a v pozdějších měsících hromadně vystupovali studenti z tehdejší totalitní mládežnické organizace (Československý svaz mládeže) Tento proces probíhal, jak na naší škole, tak v celé republice. Původně jednotné, ale v posledních letech zcela formální mládežnické hnutí se rozpadlo na spoustu nástupnických i oposičních organizací. Po potlačení a opadnutí výše zmíněné aktivity upadla většina mládeže do apatie, zklamání, nedůvěry a pasivity. Z okresních složek byl sice činěn pokus – ředitelstvím školy částečně podporovaný – založit na škole organizaci Unie středoškoláků a učňů, ale tento pokus se nedostal dále než k získání ani ne 30 žáků – zcela formálních členů. Obdobná situace se vytvořila i ve Sdružení rodičů a přátel školy. Jeho aktivita v tomto roce také poklesla. Od šk. roku 1969-70 po 17 letech existence školy, jako školy II. cyklu, získala škola dostatek prostoru pro všechny třídy. Základní devítiletá škola, se kterou SVVŠ dosud sdílela jednu ze školních budov, dostala totiž komplex nových budov a uvolnila tak celou budovu čp. 520. A tak– i když budova byla uvolněna až těsně před začátkem šk. roku, a některé z místností vlastně až dlouho po jeho začátku – byly zahájeny potřebné úpravy : přestavení jedné místnosti na kancelář a ředitelnu, nové zařízení sborovny, přestěhování fyzikálního kabinetu, přestěhování učitelské a žákovské knihovny do samostatné místnosti, vymalování chodeb, oprava tabulí v uvolněných místnostech, barevné nátěry všech dveří a zárubní, nový nátěr soklů na chodbách atd.  Konečně měla škola dostatek prostoru. Po dlouhé době, vlastně poprvé od poválečných dob se ve dnech 26.-27.11. nevyučovalo z důvodů sněhu, neboť den předtím napadla nečekaně velká spousta sněhu, která způsobila značné škody na elektrickém vedení po celém okrese. V naší škole to nepříznivě ovlivnilo možnost vytápění a tak žáci zůstali doma, dokud nebylo elektrické vedení opraveno. A pak následovaly zimní prázdniny, které se protáhly na celý měsíc : trvaly od 21.12. do 17.1.1970. Bylo to způsobeno velkými mrazy a nedostatkem uhlí ve většině škol v celé republice. Z toho důvodu byla pololetní klasifikace provedena až k 13.únoru 1970. Školní rok 1970-71 přinesl mnoho událostí. Jednou z nich byla výměna ředitele gymnázia Miroslava Lebedy (politické důvody), za kterého nastoupil prof. Michal Krička z gymnázia v Berouně. Profesor Lebeda nadále vyučoval jako řadový člen sboru, i přestože se snažil před režimem zrehabilitovat. Byl např. zvolen předsedou odbočky Svazu československo-sovětského přátelství, který byl na škole založen začátkem června 1972.V té době měl 12 členů. Také vedl na škole Klub ruského jazyka, který pracoval od r. 1969. Za několikaletou propagaci a distribuci sovět. časopisů na škole byl pak nakonec v r. 1977-78 odměněn diplomem ministerstva školství. Ve šk. roce 1970-71 započalo postupné „utahování“ režimu. Bylo nutné se zaměřit především na politicko-výchovné úkoly, na rozvíjení přátelství žáků k SSSR a k ostatním socialistickým státům. V tomto šk. roce stoupl zájem o členství v SSM. Ovšem vše už bylo jen formální, z důvodů přijetí na vysokou školu i další existence. Na konci školního roku bylo přihlášeno již 45 členů. V následujícím roce již 60 členů. Ovšem ve šk. roce 1977-78 to bylo již 319 členů, což bylo 88,9 % všech studentů. Kromě toho dalších 30 žáků mělo podanou přihlášku do SSM. Na škole byla tedy necelá 3 % žáků, kteří nebyly členy SSM. A ve šk. roce následujícím to bylo již téměř 100 % organizovanost, pouze 1,3 % studentů nebyli členy SSM. Další zajímavostí tohoto šk. roku 1970 – 71 byla skutečnost, že se nekonaly maturity, poněvadž ve školním roce 1967/68 byl na naší škole otevřen první ročník gymnasia se čtyřletou dobou studia. V 2.pololetí škol. roku 1971-72 důležitou politickou akcí bylo skládání slibu učitelů. Před složením slibu byly provedeny s jednotlivými učiteli individuální pohovory, při nichž jim byly uloženy konkrétní úkoly směřující k větší angažovanosti ve škole i na veřejnosti. Slib v Den učitelů složilo 15 členů sboru. Dosavadní ředitel školy s. Michal Krička odešel 31.12.1974 do důchodu. Na jeho místo byla jmenována zástupkyně řed. školy s. PhDr. Drahomíra Irglová. Na místo zástupkyně ředitelky školy byla ustanovena s. prof. Dobra Fantová. Obě se ujaly nové funkce 1.ledna 1975. V šk. roce 1978-79 dosáhlo gymnázium poprvé počtu 12 tříd, to znamenalo, že v každém ročníku byly 3 třídy, celkem se 386 žáky. Z nich je 47,8 % studentů dělnického původu. První rok (1980-81) učil Luděk Sedlák, kterého radotínští občané znají v současné době jako šéfredaktora a vydavatele radotínského časopisu Šemík. Ve školním roce 1981-82, poprvé v historii gymnázia, se škole dostalo významných ocenění. Radotínskému gymnáziu byl v prosinci 1981 propůjčen čestný titul „Vzorná socialistická škola hl. m. Prahy“, jako dalším 6 pražským školám. Mimořádného ocenění za celoživotní práci se také dostalo ředitelce školy PhDr. Drahomíře Irglové, které vláda ČSR v březnu 1982 udělila čestný titul „Zasloužilý učitel.“ Na slavnostním shromáždění studentů a profesorů při ukončení školního roku 1981-82 se studenti a profesoři rozloučili s profesorem Miroslavem Lebedou a s dr. Zdeňkem Danešem, kteří odešli do důchodu. I přesto pokračovali v  následujících letech v pedagogické činnosti na naší škole.Na konci následujícího šk. roku (1983-84) se rozloučila i ředitelka gymnázia také z důvodu odchodu do důchodu. Po ní nastoupila nová ředitelka Jaroslava Nekvapilová. Ta záhy odešla a již od září 1986 nastoupila místo ředitelky Marie Pacourková. Od září 1986 do června 1989 prošla škola celkovou rekonstrukcí, která byla dlouho připravována. Budova byla úplně vyklizena. Proto byl začátek školního roku 1986-87 narušen stěhováním. V poslední dekádě srpna i o sobotách a nedělích se za pomoci učitelů, vojáků a žáků z výchovného ústavu vystěhovala budova a v prvních zářijových dnech se vybalovaly pomůcky a rozmisťoval nábytek v náhradních prostorách. Učilo se v základní škole ve staré budově, kde byly umístěny 2 třídy a kancelář, dále v bývalé školní družině – 5 tříd, sborovnu a 1 malá místnost, v Klubu mládeže – 2 malé místnosti a na učilišti Janka Radotín. Celé tři roky přestavby se škola potýkala s nedostatkem místa, žáci a učitelé přecházeli z jedné budovy do druhé, nebyly laboratoře ani odborné učebny. Vzhledem ke ztíženým podmínkám a nedostatku místa nebyly žádné zájmové kroužky. Žáci měli možnost volit si pouze nepovinné předměty – výtvarná výchova, cvičení z výpočetní techniky, sportovní hry a sportovní hry s brannou tématikou a ŘMV. Konec šk. roku 1988-89 byl opět ve znamení příprav k vyklizení propůjčených prostor a ke stěhování školy. Revoluční rok 1989-90 začal návratem do prostor budovy gymnázia čp. 520 po tříleté rekonstrukci. Přestěhování zpátky proběhlo opět bez problémů za pomoci všech pedagogických pracovníků, správních zaměstnanců i studentů a tak se podařilo začít školní rok pouze s týdenním zpožděním. Hotovy však nebyly ani stavbařské práce, takže celý rok byl ve znamení dodělávek, zjišťování závad, jejich hlášení a urgování. 18.10. se konalo slavnostní zahájení provozu v nové budově. Listopadové změny ve společnosti i ve škole : V listopadu došlo v naší společnosti k velikým změnám, na nichž se podstatnou měrou podíleli studenti, a to i studenti naší školy. Bezprostřední příčinou přeměn byl brutální zásah policie proti studentům, kteří se účastnili vzpomínkového pochodu k 50. výročí úmrtí J. Opletala a následnému uzavření VŠ. Na tento zásah reagovali studenti vysokých a středních škol stávkou, která začala i na naší škole 20.11. To, že se radotínské gymnázium připojilo ke stávce studentů, se mohl každý doslechnout i v tehdy zakázaném Hlasu Ameriky. Studenti gymnázia vytvořili stávkový výbor a s vedením školy, které plně podpořilo jejich požadavky (důsledné vyšetření událostí na Národní třídě a potrestání viníků a navázání dialogu s opozicí), se dohodli na dalším postupu. Na stranu studentů se postavil celý pedagogický sbor. Po celý následující týden přicházeli na školu zástupci z řad vysokoškoláků, herců aj. a diskutovali se žáky o současném stavu. Tyto události vyvrcholily 27.11. generální stávkou na podporu požadavku na demisi vlády. Po odstoupení vlády studenti stávku ukončili a spolu se změnami ve společnosti došlo i k řadě změn ve škole. Skončila vedoucí úloha KSČ (zanikla i organizace KSČ na gymnáziu), RJ přestává být povinným jazykem, mění se pohled na řadu historických událostí. A v tomto historickém milníku bych chtěla ukončit naše vyprávění o radotínských školách, neboť v této době končí i má školní historie v Radotíně.  Na závěr bych chtěla ukázat jednu školní historii jedné rodiny. Na prvním obrázku je školní fotografie mojí babičky, na dalším mojí maminky, na dalším jsem já a poslední je moje dcera. Možná, že někteří máte podobnou posloupnost. A já doufám, že bude pokračovat. 
|
Ing. Andrea Gruberová
nahoru
|
|
AKTUALIZOVÁNO:
|
| WEBMASTER |
