Bohumil Haman – starosta, poštmistr a podnikatel

Starostu a obchodníka Bohumila Hamana vzpomenuli Jiří Bárta a Jan Přikryl.

Domu, v němž dnes sídlí restaurace Rozmarýn, se dodnes říká U Hamanů. Jeho majitel byl významnou osobností Radotína – starostou obce a prvním poštmistrem.
V roce 1862 přišel z Vlašimi do Radotína kovář Alois Haman, který se oženil s Kateřinou Walterovou, dcerou hostinského z domu čp. 26. Po svém tchánovi převzal pohostinství a v letech 1864–1867 působil jako sta­rosta obce. Od roku 1869 byl také prv­ním radotínským poštmistrem.
Jeho syn Bohumil Haman se naro­dil 21. ledna 1866 jako druhorozený z osmi sourozenců. V roce 1881 se v Praze vyučil obchodním příručím a po absolvování vojenské služby si ote­vřel kantýnu v Kuchaři při stavbě od­bočky kladensko-nučické dráhy k lomu Holý vrch v Trněném Újezdě. V roce 1890 se vrátil do Radotína, kde si vedle otcovy hospody otevřel malý krámek, který brzy proměnil ve velmi dobře zá­sobený obchod s koloniálním zbožím.
Díky svému úspěchu postupně pře­vzal po otci a bratrech Karlovi a Josefo­vi také hostinec. Ten však musel nejprve vykoupit od pivovaru v Suchomastech, který jej zabavil pro nesplacené dluhy za pivo. Původní panská hospoda s do­škovou střechou, vystavěná roku 1662 na pozemcích Zbraslavského kláštera, stála na místě dnešní restaurace Roz­marýn. 

V roce 1897 nechal hostinec zce­la přestavět na velkolepou restauraci s prostorným sálem, která se na dlouhá léta stala významným společenským centrem Radotína. Od té doby se ob­jektu říkalo "U Hamanů". Až do jeho zabavení komunistickým režimem v roce 1948 jej provozovali Hamanovi synové – Karel, František, Otakar a Jin­dřich. Pamětníci vzpomínají na oblíbe­né čaje, taneční zábavy, schůze spolků i divadelní představení. V roce 1990 byly objekty navráceny potomkům.

Bohumil Haman nebyl jen schop­ným obchodníkem, ale také výraznou osobností veřejného a politického živo­ta. Již roku 1887 spoluzakládal chari­tativní organizaci Bratrstvo radotínské a okolní, která podporovala své členy v případě úrazu či nemoci, a po dlouhá léta jí předsedal. Od roku 1893 působil v Sokole jako člen výboru a pokladník. Roku 1903 se stal členem radotínského zastupitelstva a třetím radním.
V roce 1911 spoluzaložil Radotín­skou záložnu, kde až do roku 1923 vykonával funkci pokladníka. Sokolu po­máhal i později – jako starosta přispěl k ukrytí sokolské pokladny před c. k. úřady a zasadil se o získání pozemků pro sokolovnu v bývalém cukrovaru. Vyvrcholením jeho místní politické kariéry bylo zvolení starostou Radotína v roce 1912. 
Ještě předtím, roku 1910, nechal zno­vu velkolepě přestavět své sídlo. Vzni­kl zde na místní poměry mimořádně honosný objekt s restaurací a sálem, obchodem, řeznictvím, poštou, benzi­novým čerpadlem i obytným domem. Současně zakoupil sousední Prostřed­ní mlýn, který dal stavitelem Kočím přestavět na bytový dům. Ten je dnes památkově chráněn pro své zachované barokní prvky. 

Dne 2. listopadu 1912 bylo obyvate­lům Radotína oznámeno, že starostou obce byl zvolen kupec Bohumil Haman. Obec podle jeho pozdějších slov pře­bíral v neuspokojivém stavu – vztahy s okresním hejtmanem byly nepřátel­ské a mezi zastupiteli panovalo napětí, část z nich dokonce vedla s obcí soudní spory. Tyto konflikty se mu podařilo poměrně rychle urovnat a v obci se po­stupně nastolily příznivější poměry.
Rozvoj obce však přerušilo vypuknu­tí první světové války v roce 1914. Bylo nutné přizpůsobit chod Radotína váleč­ným podmínkám, které zasáhly každou rodinu. Byla ustavena zásobovací a chle­bová komise, jejímiž členy byli mimo jiné starosta Bohumil Haman, učitel Jaroslav Holík, MUDr. Bohumil Voden­ka, továrník Matyáš Wildmann či dělník Josef Vrňak. Komise měla za úkol zajis­tit, aby obyvatelstvo netrpělo hladem a nouzí, jež se v důsledku válečných rekvizic, nedostatku surovin a špatného zásobování stále prohlubovaly.

Díky svým obchodním kontaktům dokázal Haman opakovaně zajistit po­třebné zásoby – od polévkových kon­zerv pro školu přes živé vepře a uzené maso až po umělé tuky. Vyjednal také třináct povozů uhlí z cukrovaru, a do­konce sto kusů ovcí z Maďarska. Často tak činil na vlastní náklady a mimo oficiální příděly. Mimořádným činem bylo zabavení železničního vagonu s 213 metráky uhlí, které bylo rozděle­no rodinám po 100 kg a zbytek předán škole.
Válka těžce doléhala na obyvatelstvo. Mnozí odvedenci se nevrátili a jejich rodiny trpěly nouzí. Dochoval se na­příklad dopis Jana Bárty z října 1917, v němž žádal o propuštění svého syna Josefa z vojenské služby, aby mohl po­moci v hospodářství. Starosta Haman žádosti vyhověl.
Zastupitelstvo rovněž schválilo dar 10 000 korun z obecní pokladny na podporu válečných invalidů a sirotků po padlých. Řada zastupitelů přispěla i ze svých prostředků, starosta Haman částkou 500 korun. Ke konci války byl ve svých 52 letech povolán k odvodu, k vojsku však již nenastoupil.
Po skončení války a vyhlášení repub­liky zavládla mezi obyvateli Radotína velká radost. Byly vysazeny pamětní lípy u školy, konal se tábor lidu Na Vi­ničkách, slavnostní průvody s hudbou a pálení symbolů starého mocnářství.
Netrvalo však dlouho a objevily se hlasy zpochybňující činnost zásobovací komise během války, doprovázené ost­rými výrazy i výzvami k násilí. Bohumil Haman proto 27. srpna 1919 rezignoval na funkci starosty a požádal nadřízené orgány o prošetření veškerého válečné­ho hospodaření obce. Šetření jej i ostat­ní členy komise zcela očistilo.
I nadále se intenzivně věnoval veřejné práci. Nejvíce energie vložil do působení v Československé živnostensko-obchod­nické straně středostavovské (ŽOS), kde byl dlouholetým předsedou okresu Pra­ha-venkov a zakladatelem radotínské odbočky. Od roku 1927 byl členem zem­ského i ústředního výboru strany.
Působil také v Obchodní a živnos­tenské komoře, kde byl roku 1927 jmenován komorním radou – porad­cem vlády pro otázky živnostenského podnikání. V komoře zasedal po boku významných osobností tehdejší doby. Angažoval se rovněž jako člen okresní školní rady, daňové komise Smíchov, kuratoria Jedličkova ústavu a v řadě odborných komisí obchodní komory.
O život v Radotíně se nepřestal za­jímat – jeho strana stála například za elektrifikací obce či pojmenováním ulic a náměstí. Dlouhá léta působil také jako starosta místního sboru dobrovolných hasičů. Roku 1936, při příležitosti jeho 70. narozenin, se konaly velké osla­vy. Nejprve v ústředí ŽOS v pražském hotelu Zlatá husa, poté i v Radotíně ve velkém sále U Hamanů, kde mu hold vzdali jeho spoluobčané.
Ze zdravotních důvodů se po roce 1936 postupně stahoval do ústraní. Ze­mřel 4. ledna 1948, krátce předtím, než byl jeho rodině nastupujícím komu­nistickým režimem zabaven veškerý majetek. Bohumil Haman byl typickým selfmademanem – pilným, houževna­tým člověkem pevných zásad a dobré­ho srdce, což se nejvýrazněji projevilo právě v těžkých válečných letech.