Pohlednice z Foto-Fonu

25.02.2023

Vzpomínku na známou radotínskou firmu Foto-Fon sepsal Pavel Vančát

Když se dnes řekne fotofon, historici techniky si možná vybaví zapomenutý vynález Grahama Bella přenášející zvuk pomocí světelného paprsku. Sběratelé pohlednic si pak vzpomenou na logo na rubu prvorepublikových pohlednic. Jak to souvisí s Radotínem?

V radotínském časopise Šemík z července 2002 se píše: "V roce 1926 si na zahradě na levém břehu Kosořského (Šachetského) potoka při vstupu do Kosořského údolí postavil obytný dům, sklady a laboratoře Václav Jindra. Vyráběl pohlednice, fotografie pro gratulační lístky k Velikonocům, Vánocům, nebo jiným svátkům. Fotografie pohlednic a přání měly výbornou technickou úroveň, byly námětově pestré a velmi žádané.

Továrník Jindra stál i u zrodu radotínského hokeje v roce 1940. Se synem Přemyslem byl za Protektorátu několik měsíců vězněn."

V létě 2008 pak v Šemíku vyšel i obšírnější článek, který byl doposud nejpodrobnějším zdrojem informací o podniku Foto-Fon. Vycházel z rozhovoru s pravnukem Václava Jindry, Přemyslem Jindrou mladším. Současné možnosti bádání však po letech umožňují odhalit některé další zajímavosti a detaily o jednom z nejvýznamnějších výrobců pohlednic meziválečné republiky.

Z NEKÁZANKY DO RADOTÍNA

Nejstarší dohledatelné počátky firmy Foto-Fon je možné nalézt v inzerci časopisu Intimní Praha na jaře 1910. Jedná se o "nový český podnik" a "křesťanský závod" sídlící na adrese Nekázanka 4, který nabízí kromě prodeje fotografických potřeb také půjčovnu gramodesek. Název "Foto-Fon, fonetická a fotografická společ. s o. r." kombinoval světlo i zvuk a vycházel z dvojí obchodní orientace původní firmy. Zakladatel Václav Jindra (1869 až 1949) se zřejmě postupně přeorientoval výhradně na fotografii a začal také vydávat fotografické pohlednice. Nejstarší známé pocházejí z roku 1914, často zobrazují národní motivy pražských památek a jsou silně ovlivněny uměleckou fotografií piktorialistického rázu - cílem bylo přiblížení fotografie malbě nebo grafice.

Do chodu podniku se během dvacátých let zapojuje i syn Miroslav Jindra (1899-1983), jemuž se v roce 1924 narodil syn Přemysl Jindra, který prý jako budoucí nástupce vystudoval obchodní akademii a také střední fotografickou školu.

Nedostatečné prostory v centru Prahy a rozvíjející se prodej pohlednic zřejmě přivedly Václava a Miroslava Jindrovy na myšlenku výstavby nové továrny. Václav Jindra proto kupuje během roku 1925 od dědiců Marie Malé pozemek u Kosořského potoka v Radotíně. Do tehdy samostatné obce se mezi válkami přesouvaly továrny a dílny mnoha původně pražských podniků. Podnikatele lákalo železniční spojení s Prahou i směrem na západ.

ŠEST MILIONŮ POHLEDNIC ROČNĚ

V únoru 1926 schvaluje obecní komise stavební plány architekta Oldřicha Brabce z Karlína (mimo jiné architekta Zátkovy továrny na limonádu v Holešovicích a spoluautora domu na Národní třídě, dnešní Galerie Václava Špály). Zajímavostí je, že v červnu 1926 byla podána žádost o zrcadlové převrácení dispozic kompletní stavby, která byla promptně schválena. A již 29. října téhož roku je stavba zkolaudována a uvedena do provozu. Z tehdejších plánů je patrné, že továrna měla přísně rozdělené místnosti pro různé provozní fáze od temných komor až po sušírnu papírů, umístěnou v horním patře. Součástí budovy byl i byt majitele o třech místnostech s kuchyní a koupelnou, kde panoval čilý společenský ruch. Do Radotína tehdy prý za Jindrovými jezdily četné návštěvy včetně sólistů Národního divadla.

V červenci 1932 zmiňuje časopis Jas v článku o Radotíně: "Na šest milionů fotografií ročně vypraví továrna Fotofon br. Jindry a spol." Pohlednice Foto-Fonu tehdy pokrývají celé Československo. Některé vydává samotný podnik, jiné jsou dodávány jako technická subdodávka místním knihkupcům nebo hokynářům, jejichž jméno nalézáme na přední straně, logo Foto-Fonu je pak většinou na rubu.
Výroba pohlednic fotografickou cestou pod značkou "Pravá fotografie" je pak zárukou výjimečné kvality, která zobrazuje nejmenší detaily skutečnosti a zůstává dodnes skvělým pramenem vizuální historie. Na tehdejším trhu s pohlednicemi můžeme najít jen několik málo kvalitou i rozsahem sortimentu srovnatelných konkurentů- například firmy Grafo Čuda Holice, Fototypia Vyškov, vinohradský V.K.K.V. či Bromografia Sadská. Odhadem tak mohlo mezi lety 1926 a 1949 vzniknout v radotínské továrně Foto-Fon přes sto milionů pohlednic, které tehdy plnily dnes už zbytnou funkci rychlých poštovních pozdravů a vzkazů.

Z TOVÁRNÍKA HRADNÍM FOTOGRAFEM

Po meziválečné konjunktuře se Jindrovi museli potýkat s nepřízní totalitních režimů. Během 2. světové války byli Miroslav a Přemysl st. společně zatčeni a vězněni gestapem kvůli křivému udání z přechovávání zbraní. Ke konci války se výroba z nedostatku fotopapíru načas zastavila.

Dcera Miroslava Jindry Libuše se brzy po válce vdala za letce RAF nadporučíka Sichrovského (pomohl také zařídit nákup nových anglických kopírovacích strojů). Ten záhy po komunistickém převratu v roce 1948 se svým bratrem unesl letadlo Dakota přes železnou oponu, což celé rodině značně přitížilo.

Libušin bratr Přemysl Jindra to odnesl vězněním a výslechy tajné policie, které mu silně podlomily zdraví. I když Foto-Fon jako menší rodinný podnik unikl první vlně znárodnění polygrafického průmyslu po roce 1945, výměrem z 18. května 1949 byla majitelům továrna odňata. Jen o pět dní později umírá zakladatel firmy Václav Jindra.

K výkonu likvidace však došlo až v červenci 1951, čímž rodina přišla také o bydlení. Miroslav Jindra i s dcerou Libuší (později podruhé provdanou Malinskou) a vnučkou Olgou byli přesunuti do malého bytu ve vile v Černošicích, přičemž Miroslav trávil letní sezonu na Hluboké jako hradní fotograf. I tam jej prý oslovovali "pane továrníku".

Syn Přemysl se přestěhoval na pražské Vinohrady a živil se zpočátku jako topič, později spolupracoval se svým otcem na Hluboké. Zemřel v roce 1981 ve věku 57 let, jeho otec Miroslav zesnul o dva roky později. Oba i s manželkami jsou pochováni na radotínském hřbitově.

Z TOVÁRNY JE UBYTOVNA

Ačkoliv si znárodněnou budovu Foto-Fonu původně nárokovaly Čsl. závody polygrafické a plánovaly ji přestavět na svoji politickou školu, od roku 1953 zde nakonec sídlilo učiliště národního podniku Janka (tehdy Závody Rudých letnic). V roce 1980 bylo dostavěno druhé patro a sedlová střecha, čímž bohužel zcela zanikla původní podoba budovy. Ta byla po roce 1989 vrácena rodině Přemysla Jindry ml. V současnosti funguje jako ubytovna.

Rodinný archiv skleněných negativů bohužel zničily povodně v roce 2002, ale pohlednice Foto-Fonu jsou dodnes součástí mnohých sbírek. Dějiny podniku rodiny Jindrů jsou skvělým dokladem tehdejší technické i umělecké vyspělosti, střetávající se s tragicky turbulentním politickým prostředím. Pohlednice Foto-Fonu, pokrývající takřka celé Československo 20. až 40. let minulého století, jsou každopádně stále významnějším historickým dokladem i pro další generace.

Z PRODUKCE FOTO-FONU

Pavel Vančát

Poděkování autora: Přemysl Jindra ml., Olga Malinská, Petra Lehká, Odbor výstavby MČ Praha 16 (Markéta Korčáková, Ivana Radová), Jiří Bárta, Jan Přikryl, archiv Letopisecké komise Radotín.

Pohlednice z Foto-Fonu

Pokročilá nastavení