František Palacký čestným občanem Radotína

Článek Jana Přikryla o Františku Palackém, prvním čestném občanu Radotína

Samozřejmě nejde o aktualitu - pokus přivlastnit si dodatečně v Radotíně slávu "otce národa". Navíc v obci, s níž Palacký (1798 – 1876) mohl mít společný tak nanejvýš průjezd vlakem. I když i o tom lze pochybovat, neboť o jmenovaném je známo, že vlakem jezdil celkem nerad. A přece je titulek pravdivý.
Na jeho začátku stála náhoda. V souvislosti přípravou velké výstavy o Palackém v Národním muzeu v příštím roce (k 150. výročí jeho úmrtí) byla zkoumána i jeho literární pozůstalost opatrovaná v Literárním archívu Památníku národního písemnictví. Součástí této pozůstalosti byly i 4 objemné krabice, obsahující diplomy o čestném občanství (v úhrnu od cca 300 obcí v Čechách a na Moravě), ale také dekrety, ve kterých různé vědecké společnosti v Evropě jmenují Palackého svým členem, jakož i oslavné přípisy různých vlasteneckých spolků. V této poněkud nepřehledné skrumáži se skrýval dosud neznámý několikastránkový spisek, v němž nominálně všechny obce (ve skutečnosti jen 23 ze 30) soudního okresu Zbraslav jmenují Františka Palackého svým čestným občanem. A jednou z oněch 23 obcí je i Radotín. Titulní strana a stránka s podpisem radotínského starosty zachycují přiložené fotografie.

Text na titulní stránce v přesném, tedy nekorigovaném, přepisu zní takto:
"Na pana doktora Františka Palackého v Praze!
Vaše Blahorodí, mnoho vážený a milovaný Pane!
Vaše dokázaná neocitedlná a neunavená snaha o české království a náš národ, nás k tomu pohnulo, Vás, nejmilovanější Pane, ve veškerých obcích okresu Zbraslavského kraje Pražského jednohlasně co čestného občana voliti a jmenovati, abysme tím našemu potomstvu památku zústavyli, jak muže o národ horlivě pečlivého a zasloužilého ctíti a sobě vážiti máme.
Očekávajíc s celou důvěrou, že tu nejvřelejší lásku a uctu jenž vám těmito párma slovy na jevo dáváme, od nás vlídně přijmout ráčite."
K citovanému textu je asi třeba v prvé řadě poznamenat, že čeština nebyla v 60. letech 19. století v tak hrozném stavu, jak by se mohlo z citovaného poníženého psaní Palackému zdát. Kdo byl autorem této dedikace, nevíme a už se asi ani nedozvíme. Stejně jako se nedozvíme, co si nad tímto literárním "skvostem" pomyslel sám adresát. Z kostrbaté formy i obsahu jmenování Palackého čestným občanem je nicméně zřejmé, že původcem (a asi i za organizátorem podepisování ze strany starostů 23 obcí) byl spíše sedlák než nějaký příslušník místní "honorace". Nabízí se zde domněnka o autorství od radotínského rodáka Josefa Macháčka, známého v celém okrese ještě z revolučních dob roku 1848, který navíc v červnu 1860 doprovázel F. L. Riegera (Palackého zeť) na slavné cestě do Vídně, kde císaři přednesli memorandum o potřebách českého národa. Josef Macháček se ostatně s Palackým dobře znal. Případně by autorem dedikace mohl být synovec Josefa Macháčka, Jan, bývalý starosta Radotína. Obojí je ale v této chvíli jen spekulace.
Stejně jako není znám autor, není ze spisku samotného zřejmá ani doba vzniku. Sám není datován a původní odhad Národního muzea pracoval s rokem 1868. Mohlo by to tak být, neboť tento rok spolu s rokem 1861 zabíraly dohromady přes 90% dochovaných jmenovacích dekretů. V roce 1868 mezi subjekty vydávajícími tyto dekrety již ale prakticky chyběli obce. Zato se v několika málo případech vyskytují okresy, vybavené již ovšem samosprávou – což ale umožnila až správní reforma v roce 1865. Zbraslavský dokument, v němž žádná volená korporace na úrovni soudního okresu nevystupuje, musí být tedy starší.  

Rozhodujícím argumentem pro stanovení stáří dokumentu jsou ovšem podpisy starostů 23 obcí. Za Radotín ho potvrdil Václav Mareš (s douškou – představený, což bylo oficiální označení starosty), který byl v čele Radotína v letech 1861 – 1864. Jde mimochodem o možná nejstarší zachovaný vlastnoruční podpis radotínského starosty. Pro úplnost ještě dodejme, že druhý podpis (jako člen "výboru", tedy zastupitelstva) připojil Josef Schneiberg, mlynář z Dolního mlýna a starosta obce v předchozím volebním období. Do stejného období kladou vznik daného "jmenovacího dekretu" i jména starostů okolních obcí.
Pro určení přesnějšího data sice chybí věrohodné doklady, pomoci si zda ale můžeme jinou analogií, totiž že mezi jarem a podzimem roku 1861 celkem 260 obcí z Čech a Moravy jmenovalo Palackého svých čestným občanem. Je snadné si představit, že součástí této "kampaně" byly i obce zbraslavského okresu. Tím spíše, že právě v této době, době obnovení ústavních pořádků a demokratizace veřejného života, byl Palacký na vrcholu své popularity – jako uznávaný vědec (historik) i jako politický vůdce, autoritativně hájící zájmy českého národa. Což již brzo po roce 1862 přestávalo platit, s tím jak v řadách české politické representace nabývalo na vrchu radikální mladočeské hnutí. Jistě se tedy nebudeme mýlit, stanovíme-li datum jmenování Palackého čestným občanem Radotína (a dalších obcí okresu) na polovinu roku 1861.
Nemůžeme samozřejmě vědět, zda a jak "oslavenec" na toto jmenování čestným občanem – v záplavě jiných obdobných jmenování – reagoval. Žádná jeho odpověď obcím zbraslavského okresu se nedochovala, a s největší pravděpodobností ani nevznikla. Daleko větší záhadou je ale fakt, že o tomto čestném občanství v dalším období mlčela i samotná radotínská samospráva. I zde můžeme o důvodech jen spekulovat. Nejméně pravděpodobným důvodem byla jistě skutečnost, že Palacký už v roce 1876 umírá a "čestné občanství" tím ztrácí svůj faktický účel. Smrt "otce národa" byla v celých Čechách naopak impulzem k docenění jeho významu, přes hranice politických a konfesních sporů, které za živa nebožtík vyvolával. I proto docházelo právě v této době např. k masovému pojmenování ulic Palackého jménem či stavění jeho pomníků. Obojí se ovšem Radotínu na dlouho vyhnulo. Palackého ulice v Radotíně nakonec existovala, ale až od roku 1928 (do roku 1946), samozřejmě bez souvislosti s "čestným občanstvím". Šlo o dnešní ulici Karlickou.
Mezi důvody zapomnění na Palackého čestné občanství v Radotíně, neobstojí ani argument o profanaci institutu "čestného občana". Za Rakouska šlo o institut právně velmi silný (např. volební právo v dané obci bez ohledu na majetek a stálé bydliště), který nebyl ohrožen ani tak profanací, jako politickým zneužíváním. A fakt, že za čestného občana si Palackého vybralo minimálně 300 českých obcí, také zavání formalismem jen zdánlivě. Již Prozatímní obecní zákon ze 17.3. 1849 ustanovil, že samospráva přísluší každé katastrální obci a následný vývoj v 19. stol. příliš slučování obcí nepřál (ostatně jako dosud). Oněch 300 obcí tak ve skutečnosti představuje necelé 2,5% jejich celkového počtu v Čechách a na Moravě. O jak řídkou "síť" ve skutečnosti šlo, lze dokumentovat na mapě současné Velké Prahy, kde vedle Radotína (a ovšem i Chuchle, Lahovic, Lipenců, Lochkova, Modřan, Slivence a Točné) obdobnou poctu Palackému udělili již jen D. Chabry, Ruzyně, Vinohrady a Záběhlice.
Skutečný důvod zapomnění na Palackého a jeho čestné občanství tak zřejmě spočívá v poněkud neblahém vývoji radotínské samosprávy ve zbytku 60. let 19. století, kdy se v čele obce střídali starostové, kteří slovy finanční kontroly ze smíchovského hejtmanství "neuměli dosti dobře rozlišiti peníze svoje a obecní": Alois Haman (1864 – 1867) přinesl obci ztrátu 105 Zlatých a Matěj Drchota (1867 – 1870) dokonce 2200 Zlatých. Pravým původcem chaosu, který v obci v této době vládl, byl volební systém, který jen 30 občanům (z cca 500 obyvatel Radotína) svěřoval volební právo. "Zásluhou" tohoto systému reprezentovala až do 80. let obec úzká skupina starých statkářských rodin (navíc příbuzensky propojených) často vedená sobeckými zájmy, která rozhodně neměla čas ani chuť "oprašovat" Palackého památku. A když se poměry na radotínské radnici před koncem 19. století zlepšily, nebyl už nikdo, kdo by si na udělení čestného občanství pamatoval. Zásluhou šťastného nálezu jedné archiválie tak můžeme po 164 letech učinit alespoň my.