Josef Macháček

23.03.2022


150. výročí úmrtí Josefa Macháčka vzpomenul Jan Přikryl


"V sobotu 26. března r. l. v klidném druhdy Dvoře Králové u Berouna jevil se ruch neobyčejný. Ačkoli počasí nad míru bylo nepříznivo……, přece odevšad dlouhé černé davy lidstva hrnuly se k zámku ….. Smutek hluboký, jevící se na tvářích lidu všeho a korouhev černá, vlající se střechy zámecké dosvědčovaly, že četné davy poutníkův, přicházejících až i z krajin hodně vzdálených, scházely se za jakýms účelem žalostným"
Tak začíná dlouhá zpráva o úmrtí a pohřbu slavného rodáka radotínského, Josefa Macháčka, otištěná 18. dubna 1870 v časopise Světozor. Podobně o skonu Josefa Macháčka informovaly i další české listy – což jen dokládá, o jak významnou osobu se v dobovém kontextu jednalo.
Ze slávy nesené slovy takových básníků, jakým byl např. Jan Neruda (a jiní) do dnešních dnů ale mnoho nezbylo. Vzpomínky četných českých umělců na Macháčka jako mecenáše, nebo Macháčkovi projevy v zemském a říšském parlamentě (kam byl pravidelně volen za stranu Staročeskou) už dnes zajímají asi jen malou skupinu odborníků. Dokonce ani hrob jmenovaného (v Počáplech) už nenajdeme. 

Sto padesát let po výše popisované události tu tedy zbývá jedna ulice v Radotíně a jedna ulice v Králově Dvoře, nesoucí Macháčkovo jméno, a ovšem i pamětní deska na domě čp.6 na Náměstí Osvoboditelů v Radotíně, nepřesně informující, že se zde se narodil roku 1818 Josef Macháček: "rolník, zemský a říšský poslanec a bojovník za svobodu roku 1848" (ve skutečnosti se narodil ve starším vedlejším stavení a deska byla r. 1898 slavnostně umístěna na dům, který si J. Macháček sám vystavěl v roce 1848).

Každá sláva, polní tráva, chtělo by se říct. Přesto je dost důvodů, proč si na Macháčka v Radotíně vzpomenout. Prožil zde prvních 30 let svého nepříliš dlouhého života (po krátkém pobytu ve Zdicích, kde založil cukrovar, pak 18 let pobýval v Králově Dvoře – jako nájemce statku příslušejícího k místnímu zámku) a zdejší "grund" posloužil jako hospodářský základ jeho podnikatelského a následně i společenského a politického vzestupu. Pocházel z místního rychtářského rodu a zapsal Radotín – byť epizodicky – do historie revolučního dění roku 1848.
Už to poslední ale napovídá, že šlo o osobnost, která přerostla lokální poměry. Macháček byl totiž jedním z nemnoha podnikatelů – českých vlastenců, kteří do literárně (jazykově a ideologicky) neseného obrození vnášeli vážný tón práce a hospodářské konkurenceschopnosti. A v tom je jeho poselství živé dodnes – je ostatně shrnuto v Macháčkově osobním hesle "Prací služ vlasti".  

Macháček jako by svou podnikatelskou odvahou, houževnatostí a ochotou realizovat nové věci (dnes bychom řekli "přinášet inovace") symbolicky předznamenal průmyslovou budoucnost své rodné obce a ostatně i celých středních Čech. Bohužel právě zmíněné vlastnosti jsou jen zřídka těmi, které svému nositeli najdou cestu do učebnic. Je ale otázka, zda by v národě bez těchto vlastností bylo ještě pro koho učebnice psát. Škoda tedy vlastně, že jsme neměli takových Macháčků víc…
Josef Macháček je sice v dobových pramenech líčen jako hrdina bez bázně a hany, byl však člověk jako každý jiný: stíhaný neštěstím ve vlastní rodině (úmrtí manželky a většiny z dětí), s nepřáteli v politickém i podnikatelském životě, ale i osobními libůstkami, jako byl v jeho případě karban či lov. I z této stránky nám může být i po 150 letech blízký.
V každém případě zůstává i po tak dlouhé době nejslavnějším rodákem Radotína a jistě by si ve své obci zasloužil víc úcty, než kolik jí může vzdát těchto pár řádek. Co takhle využít kulaté výročí jeho úmrtí (přesně jde o 23.3.) jako impulz k přípravě nějaké jeho trvalejší připomínky? Jeho dům stále stojí a má v současnosti dokonce nového majitele. Snad i to je vhodná příležitost zahájit s vlastníkem jednání a pokusit se zde zřídit Pamětní síň Josefa Macháčka. Dům sám o sobě patří v Radotíně k nejstarším zachovalým a moderní expozice (ze zdrojů Letopisecké komise a Muzea hl. m. Prahy) by ho nejen oživila, ale hlavně by přispěla k šíření dobrého jména našeho města navenek i vůči vlastním občanům.