Macháčkův grunt šel k zemi

20.04.2024

Čp. 6 před zbouráním
Čp. 6 před zbouráním

Článek o jednom z nejstarších radotínských gruntů napsala Andrea Gruberová


Čp. 6 ve 20. letech minulého století
Čp. 6 ve 20. letech minulého století

Na náměstí Osvoboditelů probíhá stavba nových domů, kterým ustoupila jedna z nejstarších radotínských budov s číslem popisným 6. Dům s dlouhou historií měl na fasádě pamětní desku slavného rodáka Josefa Macháčka – podnikatele a poslance. Ta se vrátí na nově postavenou budovu. Jaká je historie tohoto místa? Nejstarší písemná zpráva o domě čp. 6 je v pozemkové knize z roku 1582: tehdejší Havlovský grunt koupili Jan Štěrba s manželkou Annou. Od té doby se gruntu říkalo Štěrbovský.
Manželé měli tři děti. Dědicem gruntu byl syn Jakub, který ho převzal v roce 1618. Ten měl tři dcery, z nichž Anna se stala další dědičkou gruntu. Vzala si za manžela Adama, zvaného od té doby Štěrba, jenž "dvěma pánům opatům za kočího sloužil". Adam s Annou měli dva syny, Václav podědil rodný grunt a pro Jakuba byla vedle gruntu v roce 1675 postavena kovárna. Řemeslo tam provozoval až do roku 1708, kdy byl vrchností přeložen na Zbraslav. Vedle kováře tam byl zároveň šenkýřem v Malé hospodě. 
V roce 1722 se na grunt čp. 6 přiženil Jakub Macháček z Lišnice. Vzal si dceru Václava Štěrby Veroniku. Nový rod se podle domu dlouho jmenoval Štěrba-Macháček. Pocházeli z něj radotínští rychtáři: syn Jan, vnuk Vojtěch a pravnuk Jan.
Posledně jmenovaný Jan Macháček měl dva syny. Vyženil čp. 32 a pak dokoupili čp. 20. Z těchto gruntů zbyl jen poslední objekt bývalé akumulátorky, kde nyní sídlí úřad městské části. Svůj rodný grunt čp. 6 dal synovi Josefovi a spojený majetek čp. 20 a 32 synovi Janovi. Jan se stal představeným obce (místo "představený" se pak říkalo starosta).

Ale vraťme se k domu s číslem popisným 6 a Josefu Macháčkovi. Na tomto domě byla za velké pozornosti odhalena během poutní slavnosti 29. června 1898 pamětní deska – jako připomínka událostí roku 1848 a účasti Josefa Macháčka na nich. Na této desce je však chyba. Dům, na němž je deska umístěna, není rodným domem Josefa Macháčka. Tuto budovu dal Josef sám postavit až jako samostatný hospodář a v ní (neobydlené novostavbě) vyráběli obyvatelé Radotína patrony, které měly být použity ve svatodušním týdnu 1848 při tažení na pomoc Praze.
Skutečný rodný dům byl přízemní, trochu pod úrovní ulice, v těsné blízkosti novostavby, štítem do ulice. Obytné místnosti byly časem změněny na sklep a byty pro čeleď. Bydlel v nich obuvník Holý, poté tam byl sklad vodohospodářské správy a nakonec firma K + K – opravy, montáže ústředního topení.

A kdo byl Josef Macháček?
Macháček byl patrně nejslavnější radotínský rodák. Byl poslancem Českého zemského sněmu a Říšské rady a významným podnikatelem v Poberouní. Narodil se v roce 1818, oženil se s Marií Sklenářovou. Měli spolu v Radotíně narozené tři dcery: 9. března 1847 dvojčata Marii a Terezii (doma jim říkali Marie Terezie a Terezie Marie) a v roce 1849 Jindřišku.
Terezie (Rézinka) byla známá jako Nerudova Rézinka. Zemřela v říjnu 1865 v Králově Dvoře. Macháčkovi se v padesátých letech odstěhovali do Zdic, kde se jim narodilo dalších sedm dětí. Josef Macháček zemřel ve věku 52 let 23. března 1870 v Králově Dvoře. Svůj rodný dům grunt čp. 6 prodal Macháček 4. března 1856 továrníkovi Antonínu Rychtrovi, majiteli zbraslavského cukrovaru.
V roce 1874 pak koupil statek Václav Drchota ze sousedního gruntu čp. 5, nad vraty bylo možno číst monogram W D 1877. Václav pak přenechal hospodářství dceři Marii, provdané za Františka Sojku, rolníka ze Zbuzan. Později patřil jeho synovi Jaroslavu Sojkovi, bývalému řediteli cukrovaru a radotínskému letopisci. Jako sedmiletý se Jaroslav zúčastnil slavnosti, když se v roce 1898 odhalovala pamětní deska na jejich domě.
Posledním majitelem, který zde i bydlel, byl syn Jaroslav Sojka, také bývalý cukrovarník a dlouholetý člen a předseda letopisecké komise. Spolu s jeho rodinou zde bydlela i jeho sestra Zdeňka Sojková, učitelka a literární historička, která psala knihy o Ľudovítu Štúrovi.
Poslední majitelé, vnučky Jaroslava Sojky, prodali celý objekt developerům. Na místě bývalého Štěrbovského gruntu vznikne bytový dům. Na přední stěnu se vrátí zrestaurovaná pamětní deska Josefa Macháčka. 

Dům v 70. letech 20. století
Dům v 70. letech 20. století