Není kámen jako kámen….

Staroslovanské pohřebiště u Lahovic připomněli Jiří Bárta a Štěpán Rak

Jak ten čas letí… 27. 9. 2023 tomu bude sedm let, kdy z podnětu Václava Burleho a člena Letopisecké komise Radotín Jiřího Bárty vzešla iniciativa k uctění památky staroslovanského pohřebiště u Lahovic.

Vraťme se ale mnohem dál, než jen do roku 2016, vraťme se do poloviny 9. století. Právě stojíme uprostřed pohřebiště - v období vzniku ranného Českého státu. Nacházíme se na pomezí hranic Přemyslovsko – Slavníkovských, nedaleko domnělého Slavníkovského hradu Oseka (Havlín). V době, kdy původní náboženství nahrazovalo nastupující křesťanství, kmenová seskupení pak vláda silného knížecího rodu. Právě v této době se narodil kníže Břetislav a sv. Ludmila. Jsme v období přerodu politického systému, nedaleko vsi, kterou dnes známe jako Lahovice. Zdejší obyvatelé se živili převážně rybolovem, košíkářstvím a zemědělstvím. (Název Lahovice pravděpodobně vznikl ze slova "Laho" – mělký koš/mísa z dužiny proutí). Pohřbívají zde dospělého muže, o věku cca 44 let. Do mělkého hrobu, okolo něhož jsou bílé opukové kameny, mu dávají jen velmi skromnou výbavu, nůž, osobní věci, tělo pokládají hlavou na západ, nohama k východu.

Píše se rok 1954, bagry při práci odkrývají první nálezy hrobů. Pohřebiště – dnes přeťaté Výpadovou ulicí - na délku měřilo cca 135 metrů, na šířku 13 – 25 metrů. Pohřbených jedinců bylo napočítáno bezmála 400 v různém věkovém rozpětí. Na pohřebišti, které bylo orientováno severojižně,  se nacházelo malé kultovní místo sestávající z jámy a třech kůlů a malé půlkruhové zídky. Pohřebiště založili na jednom z mála nepodmáčených míst v okolí, dodnes nazývaném "Suchý" či "Holý" vrch. V současnosti tudy vede polní cesta do Velké Chuchle. Pohřební rituál byl předkřesťanský, zemřelí pochováni nohama na východ - hlavou k západu. Ojedinělé případy protivampyrických zásahů. Největší zásluhu na odvedené práci má archeoložka Zdeňka Krumphanzlová (1931-2002), která zdejšímu nalezišti a jeho výzkumu zasvětila velkou část svého profesního života.
Podobný projekt by nemohl nikdy vzniknout bez podpory mnoha nadšenců. Velký dík patří především Ing. Ladislavu Damaškovi, řediteli Radotínské cementárny, který nám umožnil vybrat si v lomu Špička libovolný monolit. Tím započala mise náročného výběru. 
Měli jsme představu zajímavého tvaru a na dně lomu nás jeden takový zaujal, připomínal svým tvarem velkou šipku – to byl on! Má úctyhodné rozměry: výška cca 2 metry, délka cca 180 cm a šířka zhruba 90 cm. Pan Lehečka nám jej nechal převézt do areálu cementárny. Pan Lutonský do vápence vytesal lůžko pro vložení cedule vyrobené z patinovaného plastu připomínající bronz. Pan Damašek pak zařídil převoz kamene autojeřábem na místo k jeho finálnímu uložení. Bez jejich pomoci a podpory by nikdy nedošlo k pravděpodobně dosud nejvýznamnější akci Letopisecké komise Radotín.
Dne 20. 9. 2016 přijel na samotné usazení kamene dokonce i redaktor relace Českého rozhlasu Meteor Petr Sobotka. Týden poté, 27. 9., na oficiální odhalení kamene s proslovy, které zorganizoval tehdejší předseda LPK – charismatický Petr Binhack, přijali pozvání největší osobnosti české archeologie v čele s pány profesory Lutovským, Klápštěm a řadou jejich kolegů a kolegyň.  

Uctění památky tohoto výjimečného archeologického naleziště v rámci celé Prahy bylo dokonce zmíněno v knize Průvodce pražskou archeologií od autorů Ivany Boháčové a Jaroslava Podlisky. Dvě dibondové cedule seznamují kolemjdoucí a kolemjedoucí přímo u kamene a naproti u cyklostezky s významem naleziště. Věříme - nejen za celou Letopiseckou komisi Radotín - že podobné projekty budou vznikat i nadále. Pro budoucí generace, snad v případě, že kámen dávno ztratí svou ceduli s popisem a zmizí i dibondové infotabule, je pod mnohatunovým kamenem skryto časové pouzdro s Novinami Prahy 16, mincemi, pohlednicemi Radotína a textem, proč byl kámen vztyčen a čeho se samotné místo týká. 
Pevně ale doufáme, že tato památka zůstane pro mnoho dalších generací upomínkou na výjimečné naleziště a snahu mnoha lidí o zvýšení jejího povědomí.