Otakar Nebeský

30.03.2022


Vzpomínku ke stému výročí úmrtí Otakara Nebeského napsal Jan Přikryl


Radotín konce 19. století neprožíval snadné časy. Ještě nedávno vesnice se díky železnici stávala místem rozvíjejícího se průmyslu, který často jen sobecky kořistil z místních podmínek a nepřispíval k jejich zlepšení. Starousedlé zemědělské obyvatelstvo bylo přečísleno novými přistěhovalci s naprosto jiným životním způsobem – ať již šlo o dělníky nebo "městskou" inteligenci, tak či onak spjatou s fungováním zdejších továren. Rozpory, které se v místním společenství z uvedených důvodů hromadily, přitom nenacházeli adekvátní politické řešení, prostě z toho důvodu, že jedinými, kdo měl volební právo a tedy i možnost se v politice uplatnit, byli místní bohatí sedláci. 
Bylo šťastnou okolností, že právě z této skupiny vzešel muž, který svým rozhledem a činorodostí přenesl Radotín na svých rukou (obrazně řečeno) do 20. století a z odkazu jehož práce žije obec v jistém smyslu dosud. Jmenoval se Otakar Nebeský. Narodil se sice (23. 4. 1858) v Želenicích na Slánsku, od roku 1883, kdy převzal otcovský statek (čp. 1) však již trvale žil a pracoval v Radotíně. 

Již v následujícím roce je zde zvolen do obecního zastupitelstva, v kterém pak jako první radní působí až do roku 1918! Zejména jeho přičiněním se obec "otevřela světu". V doslovném slova smyslu vybudováním silnice z Radotína do Černošic a z Radotína do Velké Chuchle, v přeneseném smyslu např. zprovozněním nové velké školy.
Účinnosti jeho práce souvisela s jeho angažovaností ve zbraslavském okresním výboru, jehož členem byl rovněž od roku 1884, od roku 1904 do roku 1919 pak byl okresním starostou. Do této funkce byl opakovaně volen jako kandidát Agrární strany, na jejímž vzniku měl nemalou zásluhu a která, přejmenovaná na Republikánskou stranu, sehrávala klíčovou úlohu v politickém dění 1. republiky.
Právě tuto zakladatelskou zásluhu ostatně připomínala pamětní deska Otakara Nebeského, odhalená slavnostně na statku čp. 1 v roce 1934. Tuto desku bohužel už neuvidíme – byla vandalsky zničena v létě roku 1948…. Stejně tak již v Radotíně nenajdeme ani ulici Otakara Nebeského, ač zde v letech 1937 až 1952 byla – šlo o nynější ulici U vápenky, před tím N. Belojannise.  

Pokud je nám známo, z 10 dětí, které měl Otakar Nebeský s manželkou Anežkou (z nichž 8 se dožilo dospělého věku) zůstal v Radotíně jen syn Josef, sám významná osobnost československého hospodářského a politického života s neradostným osudem, která by si zasloužila samostatný článek. Do Radotína se rovněž přivdala starší sestra Otakarova, Otilie, která si vzala Josefa Ejema z čp. 21. Nejstarší sestra, Emilie, se dostala sňatkem do další významné radotínské rodiny Drchotů.
Jedinou "hmatatelnou" připomínkou Otakara Nebeského, muže mnoha zásluh, nicméně v současnosti v Radotíně zůstává krásná socha Krista na rodinném hrobě na místním hřbitově.

Otakar Nebeský zemřel 24.5.1922 po delší těžké nemoci ve věku 64 let. Sté výročí této smutné události by mělo být provázeno vzpomínkou a poděkováním.