Před 160 lety přijel  první vlak

13.07.2022


Článek o prvním vlaku, který přijel do Radotína, napsal Ing. Jan Přikryl, CSc.


Ve vývoji Radotína existují tři radikálně odlišné historické etapy. Nejdříve býval po dlouhá staletí malou venkovskou obcí. Život zde plynul pomalu, Radotínský potok roztáčel mlýnská kola, statkáři se starali o  svou sklizeň. Pak se náhle uprostřed 19. století Radotín změnil na významné průmyslové středisko. Doslova ze dne na den. A nyní konečně procházíme třetím dílem historie Radotína, kdy se už jako pražská městská část postupně stává příjemným rezidenčním sídlem.
Mezi druhou a třetí etapou dochází k plynulé proměně, která se datuje od roku 1990 dodnes - průmysl ustupuje životu lidí ve spojení s okolní přírodou. Přelom mezi první a druhou kapitolou lze naopak stanovit skoro na minutu přesně. Bylo jím zprovoznění železnice spojené s příjezdem prvního vlaku. Ten do Radotína dorazil 14. července 1862, deset minut před devátou hodinou dopolední. A s sebou přivezl počátky průmyslového rozvoje Radotína. Díky železnici zde v dalších letech vyrostla cementárna, vápenka, cukrovar, továrna na zpracování mramoru, výrobna akumulátorů, tělocvičného nářadí a další velké i menší fabriky.

DVA VLAKY DENNĚ

Právě v červenci před 160 lety došlo ke zprovoznění trati ze Smíchova do bavorského města Furth im Wald, kterou vybudovala společnost Böhmische Westbahn (BWB) neboli České západní dráhy. Příprava této tehdy jednokolejné trati zabrala takřka osm let, vlastní výstavba však byla rychlá: 184 kilometrů kolejí bylo položeno mezi květnem 1860 a červnem 1862.
K otvírací jízdě posloužila lokomotiva Pilsen dodaná firmou Stigl Wien pro potřeby BWB v roce 1860 a jízdy se zúčastnila početná honorace z Čech i Rakouska. O události referoval dobový tisk - zčásti s obavami před neznámou novotou, která jen "usnadní německou rozpínavost", většinou však s optimismem. Noviny zmiňovaly také Radotín, kterým slavnostní vlak projížděl v 8.50 ráno. Národní listy den po první jízdě napsaly: "Na železniční štaci v Radotíně, památném starou národní pověstí o Horymíru a Šemíku, bylo první na velikost místa toho dosti slušné uvítání. Nádraží, zdobené zelení a prapory, střelba z moždířů a  četné davy lidstva 'slávu' provolávající..."
Nepřímo pak Radotín ve zpravodajstvích z toho dne figuroval ještě jednou, a to poznámkou, že jen radotínský rodák Josef Macháček vyvěsil na svém zdickém cukrovaru český bíločervený prapor. Všude jinde užily vítací výbory loajálně rakouské barvy - žlutou a černou.

Hned 15. července 1862 začal na trati ze Smíchova do Bavorska standardní provoz. Osobní dopravu zajišťovaly dva vlaky denně v každém směru. O deset let později, v roce 1872, to byly tři vlaky a jeden projíždějící rychlík. Intenzita provozu narostla až v 90. letech 19. století. Díky částečnému zestátnění společnosti BWB byly totiž od roku 1893 zavedeny dělnické lístky se slevou 66 procent.

NEJDŘÍV BEZ NÁDRAŽNÍ BUDOVY

Když Národní listy ve svém článku zmínily nádraží v Radotíně, nejednalo se o dnes známou budovu. Tehdy šlo spíše o přízemní domek možná podobný těm, které dodnes stojí v Černošicích či Všenorech. Jeho přesnou podobu bohužel neznáme. V době zahájení provozu železnice nebyly dokončené ani důležitější stanice. Společnost BWB, jako soukromý provozovatel, investovala vždy až tehdy, když mohla ze svého vkladu očekávat přiměřený výnos. Což v případě Radotína ještě řadu let neplatilo.
Ve statistice BWB z roku 1870 figuroval Radotín jako stanice s obratem mezi pěti a deseti tisíci platícími cestujícími ročně. Současné využití radotínského nádraží čítá okolo dvou milionů pasažérů. Radotín měl v  té době zhruba 600 obyvatel, dnes tento údaj šplhá k deseti tisícům. Velká část lidí neměla ve druhé polovině 19. století důvod ani peníze na cestování.
Jízdenka na tehdejší konečnou na Smíchově, odkud to ještě bylo do Prahy vlastně dost daleko, stála v roce 1862 ve třetí, ne zrovna pohodlné třídě, 27 krejcarů. Za stejnou částku se v té době dal pořídit litr petroleje nebo více než dva litry piva. Čili žádná láce. Úsměvné přitom je, že naopak cestující v první třídě si mohl na stejnou, tehdy 16minutovou cestu, za 1,20 zlatého s sebou vzít jako spoluzavazadlo i svého koně.

PRIM HRÁLA NÁKLADNÍ DOPRAVA

Firma Böhmische Westbahn ovšem na výnos z osobní dopravy ani příliš nespoléhala. Až do zestátnění trati v roce 1894 tvořila až z 90 procent hlavní příjmy nákladní doprava. Ta se také zasloužila o dnešní podobu radotínského nádraží. Rozvíjející se vlečkové hospodářství (1871 cukrovar, 1872 cementárna), organizace větších objemů nakládky a vykládky zboží a s tím souvisejícího zřízení celního úřadu k odbavení zboží vyváženého do Bavorska si vynutily jak rozšíření kolejiště ve stanici, tak výstavbu nové reprezentativní odbavovací budovy.
Kdy přesně k její stavbě došlo, nelze z dostupných pramenů určit. Jisté ovšem je, že v roce 1872 již stála. Přesný vzhled nicméně neznáme - zřejmě nikoho nenapadlo ji nakreslit a fotografie se rozšířila až o řadu let později. Nevíme tedy ani, jak rozsáhlý zásah přinesla rekonstrukce nádraží v roce 1897 realizovaná již c.  a k. státní společností, zřejmě ale ne zásadní.

V roce 1903 vznikl přístavek s nádražní restaurací a teprve v roce 1921 byla do stanice zavedena elektřina a  zřízeny WC. Poslední zásah do podoby nádraží se odehrál na podzim roku 1947, kdy bylo přistavěno administrativní křídlo a vybudován podchod. Do té doby byl jediným přístupem ze severní části Radotína přechod u Portlandu, který se stal oficiálně přejezdem až po zřízení závor v roce 1913.
Radotínské nádraží nyní, 160 let od uvedení do svého provozu, prochází generální rekonstrukcí. Do historické budovy se podle plánů radnice nastěhuje za pár let městská policie, cestujícím bude od příštího roku sloužit zcela nová moderní výpravní budova. A přístup k nástupištím zajistí dva bezbariérové podchody.

Ing. Jan Přikryl, CSc