Radotínské letiště

Jiří Bárta napsal článek o starém letišti Radotín - Zbraslav

Na dohled od Radotína, vzdušnou čarou asi na půl cesty k zbraslavskému zámku, se v ploché říční nivě nacházelo staré letiště zvané Radotín-Zbraslav. Někdy se opačně označovalo jako Letiště Zbraslav-Radotín, ale také vyloženě jako Radotínské letiště, protože to k nám bylo o něco blíž.
Touha lidí létat se v blízkém okolí objevovala již před více než sto lety. Prvními průkopníky byli balóno­ví letci. Největší zájem si však nakonec vysloužila letadla. Slavný den nastal 28. prosince 1909 v sousední Chuchli. Dvouplošník francouzského inženýra L. J. Gauberta se před 40 tisíci nedo­čkavými diváky vznesl z rozbláceného povrchu dostihového závodiště.
Brzy na tento úspěch navázali další odvážlivci. Následovníkem Gauber­ta byl známý automobilový závodník a konstruktér firmy Laurin & Klement Otto Hieronymus. Do Chuchle si při­vezl vlastní letoun a 4. dubna 1910 se před očima pražské honorace, novi­nářů i dychtivé veřejnosti odlepil od země. Jeho let bohužel nedopadl nej­lépe, jelikož se vlivem větru zřítil na přihlížejícího knížete Lobkovice a re­portéra Kalvu, kteří se zachránili jen duchapřítomným uskočením.
Vrcholem této pionýrské letecké éry se stal legendární let Jana Kašpa­ra. V letounu typu Blériot odstartoval v květnu 1911 časně ráno z Pardubic a po letu nad zamlženou krajinou při­letěl nad Prahu. Obkroužil Hradčany a podél Vltavy dorazil k Lahovicím, kde šťastně přistál v 7 hodin 45 minut poblíž Waltrových zahrad na pozem­cích Cyrila Bartoně. Jednu hodinu třicet dvě minuty trvajícím letem se významně zapsal do historie letectví.
Své prvenství potvrdil ještě téhož roku, když 6. prosince se svým kole­gou a bratrancem Emilem Čihákem přeletěli každý na svém stroji z Mělní­ka a po dramatickém letu dosedli na chuchelském závodišti.
Po vzniku Československé republiky bylo jedním ze státem podporovaných odvětví letectví a nadšenců do létání přibývalo. V údolí mezi Radotínem a Zbraslaví se začali objevovat plachta­ři neboli piloti kluzáků.

Pro své letecké pokusy si nejprve vybrali svah na zbraslavských Baních. Z něj se nechávali pomocí gumového lana vystřelovat směrem k Radotínu. Odvážné a úspěšné pokusy měly za následek konání leteckých závodů. V červnu 1923 se zde konala První národní soutěž bezmotorových letadel Aeroklubu Republiky československé. Došlo při ní k rekordnímu letu na stroji Můra továrny Aero, který trval 54 sekund a měřil 570 metrů. Celou soutěž sledovaly davy nadšených divá­ků i obyvatelé okolních obcí.
V roce 1927 se konalo vojenské letecké cvičení na ploše uprostřed údolí mezi Radotínem a Zbraslaví. Drážní kniha železniční stanice Radotín k tomu uvádí: "V rámci letošních manévrů v září bylo konáno v nejbližším okolí Radotína cvičení leteckého pluku č. 1. Část výzbroje byla zaslána z Lysé n. Labem a z Vysočan drahou do naší stanice, kdež byla vojíny leteckého pluku skládána a odvážena automobily na letiště. Oživlo tedy naše nádraží na krátký čas také příslušníky branné moci. Letiště bylo zřízeno na poli mezi silnicí vedoucí na Zbraslav a řekou Berounkou. Letadla konající službu pozorovatelskou kroužila často nad naší stanicí buď jednotlivě, aneb jednalo-li se o službu útočnou, i ve skupinách. Akrobacie některých letců budila zasloužený zájem radotínského obyvatelstva."
Letci patrně využívali letouny značek Letov, Aero nebo Avia. Standardním stíhacím letounem byla tehdy Avia BH-21, vyráběná právě v továrně ve Vysočanech, jejíž konstrukce dovolovala i řadovým pilotům nacvičovat akrobacii.
V souvislosti s letectvím a rokem 1927 se k Radotínu váže ještě jedna zajímavost. Do kin byl uveden film Slavia L-Brox (Románek letcův), který měl přístupnou formou popularizovat vojenské letectví. Vznikl péčí Masarykovy letecké ligy a Ministerstva národní obrany. Ve filmu je mnoho leteckých záběrů a několik vzácných filmových políček zachycuje i Radotín. Při průletu vidí diváci centrum obce, kostel, kouřící cementárnu a okolí. Těchto pár vteřin je možné vidět i v sestřihu na YouTube kanálu Letopisecké komise Radotín.

Další zaznamenaná historie letectví v Radotíně se váže až k letům po druhé světové válce. V té době opět rostl zájem o létání mezi běžnými lidmi. Zakládaly se aerokluby, stavěly a sháněly se letouny a vhodné plochy k létání.
Starší plochy na zbraslavských Baních a na Točné už nedostačovaly nárokům plachtařů, kteří proto zamířili do lokality mezi Zbraslaví a Radotínem. Končilo navíc vzlétání strojů ze svahu pomocí gumy, protože se přecházelo na výkonnější navijáky. Později se ke slovu dostalo tažení kluzáků za motorovým letadlem, zlepšila se rovněž znalost termiky a vzestupných proudů vzduchu.
Když tedy byly Baně zastaralé a Toč­ná praskala ve švech, mohlo nové letiš­tě vzniknout na místě poblíž Berounky. Pro občany okolních obcí to znamena­lo atraktivní podívanou. Letci na svých větroních přelétávali údolím nad jejich hlavami, obkružovali komíny radotín­ské cementárny, stroje šuměly a hvíz­daly při prudkém stoupání a klesání. Zdejší krajina je pro bezmotorové létá­ní vhodná. Zejména svah táhnoucí se mezi Radotínem a Černošicemi posky­tuje příležitost k dlouhým letům.
Na letišti vznikl hangár, klubovna a celé zázemí pro údržbu strojů. Nej­dříve k nim patřily po válce ukořistěné německé školní kluzáky SG-38 Schul­gleiter. Později se přidaly letouny čes­koslovenské konstrukce – Krajánek či Šohaj. Aeroklub míval až 120 členů. Zajímavostí je, že na radotínském le­tišti probíhalo v roce 1951 testování československého prototypu vrtulníku XE-II.
V roce 1952 došlo ke sloučení ra­dotínského letiště s Točnou a bezmo­torové létání se přesunulo na protější kopec. Do Radotína se naopak pře­stěhovalo motorové letectvo. Vznikl Dobrovolný svaz lidového letectví DOSLET a na zdejším letišti probíhal výcvik pilotů. Od té doby nebe nad údolím Berounky vrčelo motory Zlínů Z-381.
Zanedlouho však přišel konec létání v Radotíně. V roce 1955 bylo letiště zrušeno a letci se přestěhovali ke Kladnu. Radotínské letiště vychovalo za svou krátkou dobu spoustu dobrých pilotů, ať už bezmotorového, či motorového létání, a bylo potěchou pro přihlížející obyvatele okolních obcí.

Poděkování:
Autor článku děkuje panu Jaroslavu Alexandrovovi z Chuchle, který je aktivním pamětníkem létání na Radotínském letišti za osobní vzpomínky a poskytnutí cenných materiálů. Dále pánům Mirkovi Macků a Milanu Dubskému z Modelklubu Lipence za radu a poskytnutí materiálů.

Zdroje:
- Zbraslavské noviny, září 1982, článek "Z historie létání u soutoku dvou řek" Jana Brskovského                          a Oldřicha  Soukupa
- Článek "Počátky sportovního létání na Zbraslavi" Petra Charouska z webu MČ Praha Zbraslav
- Archiv Jaroslava Alexandrova
- Archiv Letopisecké komise Radotín