V Radotíně byly na jejím břehu již kolem roku 1900 zřízeny dřevěné lázně. Během těžkých časů první světové války a hospodářské krize pravděpodobně říční lázně občanům nesloužily, ale v roce 1934 byly obnoveny. Kromě upraveného vstupu do vody byly u řeky vybudovány ještě písečné pláže, hřiště, taneční parket, nacházela se tu restaurace, kde se vařila "výtečná kuchyně" a podávaly studené nápoje.
Pod kostelem sloužil lidem na řece přívoz. Již v roce 1908 však obecní zastupitelstvo jednalo o postavení mostu místo stávajícího přívozu. První světová válka přerušila veškeré plány a o vybudování mostu se znovu uvažovalo až v roce 1939, kdy s návrhem přišla radotínská obec. Protektorát, druhá světová válka a nelehká poválečná doba však stavbě opět nepřály.
Po dlouhá desetiletí se stále řešil prozatímní přechod pro pěší přes Berounku. Po zrušení přívozu se instalovaly různé lávky na lodicích nebo se využívali pontony. Problémem ale bylo pravidelné odstraňování "lávek" v zimních měsících a také nebezpečí utržení v době povodní. Přechod byl konečně vyřešen stavbou visuté lávky pro pěší, jež byla dokončena v roce 1994.
Pokud lávku přejdeme, můžeme se vydat na procházku podél řeky až k jejímu soutoku s Vltavou, nebo po zpevněné silničce po červené turistické značce až k Peluňku na Zbraslavi. Berounku kopíruje i stezka pro cyklisty A1 na jejím levém břehu, po níž lze také dojet k soutoku a dále do Modřan, v opačném směru vede stále podél řeky do Černošic.
V roce 2015 byla část břehu od soutoku s Radotínským potokem až k bývalému zahradnictví upravena a vzniklo odpočinkové místo pojmenované "Místo u řeky".