Raně středověké pohřebiště v Lahovicích
27.09.2016
27. září 2016 byl za účasti zástupců okolních obcí a zástupců zainteresovaných firem slavnostně odhalen památník na raně středověkém pohřebišti u radotínského přístavu. Článek o pohřebišti sepsal Jiří Bárta
Povíme si něco o úžasné lokalitě lahovického raně středověkého pohřebiště a neuvěřitelné a významné době, ve které bylo užíváno. Lidé té doby žili tam, kde žijeme dnes my a žili své životy tak jako my. Jejich doba byla z dnešního pohledu převratná, i když to zřejmě vůbec netušili. Přenesme se na okamžik do doby před dvanácti sty lety, až do poloviny devátého století. Sem totiž historikové situují založení lahovického pohřebiště.
Raně středověké pohřebiště náležící ke vsi Lahovice se nacházelo nad korytem tzv. Chotečského (Radotínského) potoka, který tu tehdy protékal namísto dnešní Berounky. Vzdálenost od vsi byla asi 300 m severozápadním směrem. Jeho poloha byla předurčena přírodními podmínkami danými říční nivou u soutoku dvou řek a potoka, kde většina území byla až na výjimky trvale podmáčena a často i mohutně zaplavována. Jedním z mála míst v blízkém okolí, které tomu unikalo, byla písčitá duna přibližně severojižní orientace. Pohřebiště jí bylo tudíž přísně vymezeno a hroby se také díky tomu nacházeli v několika vrstvách. Dodnes se dochoval pomístní název "Suchý" nebo "Holý" vrch. Plocha pohřebiště byla cca 135 x 13-25m.
Podle archeologických průzkumů se zde začalo pohřbívat od poloviny devátého století až do počátku století jedenáctého. Starší část hřbitova byla ta jižní, pokračovalo se postupně severním směrem. Pohřby samotné jsou orientovány západovýchodně, tedy na zádech, až na výjimky s hlavou k západu a nohama na východ.
Pohřební ritus je podoby předkřesťanské, žádné známky křesťanství nebyly výzkumem zjištěny. Na pohřebišti bylo odhaleno i malé kultovní místo - obezděná jáma s kůlem uprostřed. Obětiny nebyly zjištěny, pravděpodobně byli formy tekuté, či jinak podléhající rychlé zkáze. Během takřka dvou století zde bylo pohřbeno na čtyři sta nebožtíků. Demografický průzkum zjistil, že v obci žilo běžně cca 40 - 80 lidí. Mezi pochovanými jsou jak dospělí nejrůznějšího věku, tak děti a starci.
Mrtví dostávali do hrobu skrovnou výbavu sestávající z jejich osobního majetku. Nádoby, jednoduché šperky, ale i kaptorgy a hrozníčkové náušnice, nože i větší dýky. V jednom případě toulec se šípy. Většina těl byla pohřbena v jednoduché jámě s mnohdy s kamennou obezdívkou, někdy kameny zakrytá. Co se týče použitého kamene a jeho využití, byl z počátku přinášen z blízkých koryt řek a později též dovážen. Například světlá opuka až z Bílé hory. Pohřebiště pak bylo rozděleno různými zídkami a v částech vybaveno dlažbou. Jedním z honosnějších pohřbů místních obyvatel byl hrob v jižní části, kolem něhož se předpokládá drobná dřevěná stavba na způsob jakési hrobky. Jako zajímavost můžeme uvést i několik protivampyrických zásahů.
Lahovice - popis vsi z období raného středověku
Lahovice patřili spolu s dalšími obcemi jako jsou Radotín, Chuchle, Černošice, Mokropsy apod. do primární sítě jihozápadního okrajového pásu centrální slovanské říše. Bylo třeba osídlit tato území z důvodu jeho ochrany a též využití úrodných říčních niv a okolních lesů. Lahovice byly založeny nejspíše již v polovině devátého století, ač písemné zmínky se vztahují až k období kolem roku 1000n.l. Byla to osada rybářů, košíkářů a drobných zemědělců. Však jeden košíkářský výrobek dal nejspíš obci jméno. Tzv. "laho" mělká proutěná mísa - díže na mísení těsta a podávání pečiva. Byla zde však i úloha ochranářská. Ves stála na jednom ze suchých "ostrovů" vprostřed říčních ramen a jejím úkolem bylo chránit brody přes ně a přístupové cesty k nim. Procházela tudy významná obchodně strategická stezka z vnitrozemního pražska na jih a jihozápad. Mezi obyvateli obce tak žili ozbrojení manové, kteří tuto službu vykonávali. První písemná zmínka, jak již bylo naznačeno, se vztahuje k roku 999 n.l., kdy Boleslav III. daroval místní obec a její rybáře Ostrovskému klášteru. Roku 1115 se zase při založení kláštera Kladrubského objevuje zmínka o lahovických rybářích Čekanovi, Maříkovi a Blažejovi, spolu s využitím řeky Mže a Chotečského (Radotínského) potoka. Zde je jedna zajímavost: Pokud se podíváte na mapu, najdete mezi Radotínem a Lahovicemi jedno místo s pomístním názvem "U Čekanu". Je nasnadě, že právě sem chodil před devíti sty lety rybář Čekan za svou obživou.
Úžasné co se dochovalo přes propast času!
Období raného středověku v ČecháchJedním z charakteristických rysů tohoto období byla feudalizace společnosti. Na jedné straně se vytvořila vládnoucí vrstva válečníků, kteří byli zároveň velkými vlastníky půdy, jež byla mezi sebou propojena feudálně vazalskými svazky. Složitý systém lenních závislostí, jímž byli mezi sebou propojeni vlastníci větších i menších držav, se poprvé objevil ve franské říši za vlády Karlovců V 9.-11. století se postupně prosadil téměř v celé Evropě. Podle latinského výrazu pro léno - feudum se celý systém i středověká společnost označují jako feudální. Půda feudálních statků byla obdělávána rolníky, kteří byli ekonomicky a často i osobně závislí na vrchnosti.
V raném středověku došlo k christianizaci obyvatelstva téměř celé Evropy. S šířením nové víry byl spojen rozvoj křesťanské vzdělanosti a kultury. /Heslo Wikipedie/
Na dnešním území České republiky docházelo během šestého století k značným přesunům obyvatel. Poslední germánské kmeny (Kvádové, Herulové, Langobardi, Visigóti, Ostrogóti, Gepidé a jiní) se pod tlakem Avarů dávají do pohybu a opouštějí svá dosavadní území. Na jejich místo postupně přicházejí Slované původem od Dněpru a Visly. Výměna populace nebyla, zdá se, většinou násilná, noví prospektoři a jejich rody přicházeli často do prázdné země. Nebyli jistě úplně vybydlené, ale předchozí elity a gró jejich kmenů byli pryč. Musíme si uvědomit, že hustota zalidnění byla v té ještě době velmi nízká. Předfeudální zřízení bylo společenství rodové, dané pokrevním spřízněním a později sousedskou občinou. Vyšší jednotkou pak byl kmen a kmenový celek. Vládu zajišťovali na rodové bázi patriarchové rodu, kmenová rada apod. Jen v případě války volili si z nejlepších bojovníků vůdce, který je do boje vedl. Raně feudální zřízení to mění. Nastupuje vláda jednoho svrchovaného vládce, který vlastní veškerou půdu a vládne pomocí svých družiníků, kterým za odměnu zůstavuje části své země v léno - zárodek pozdější šlechty. Ze všech dříve svobodných lidí se tak rázem stávají vazalové svého pána. Také volby nového knížete už se nebudou účastnit všichni kmenoví stařešinové a nastolovat ho slavnostně na pradávný knížecí stolec, který byl u nás nejspíše na bájném vrchu Žiži uprostřed dnešního Pražského hradu, ale bude nastolen automaticky nejstarší potomek vládnoucího knížete. Nastupuje vláda jednoho rodu.
Cca roku 623 přichází kupec Sámo k blíže nespecifikovaným západoslovanským kmenům, které pod jeho vedením úspěšně povstaly proti avarské nadvládě. Další boje této říše se odehrávali proti Frankům. Nejslavnější z nich měla být u hradu Wogastisburgu, který bývá hledán kdesi v západních Čechách. Sámův kmenový svaz pak trval asi 35 let až do Sámovi smrti roku cca 658. Roku 788 zřídil franský panovník Karel Veliký v severním Bavorsku tzv. Českou marku, tedy území sousedící s českými kmeny.
Dalším mocným slovanským státem na našem území byla tzv. Velká Morava. Bylo to soustátí mnoha slovanských kmenů ovládané nejsilnějším z nich - rodem Mojmírovců. Morava měla oproti Čechám jistou geografickou výhodu (i nevýhodu). Je to krajina otevřená, dobře přístupná takřka ze všech stran. Různorodé vlivy kulturní i obchodní (ale i válečné) mohli touto krajinou poměrně volně procházet (na rozdíl od uzavřené, hustými lesy a horami obklopené Čechy). Na Moravu také dříve proniklo křesťanství, nejprve snad pod vlivem tzv. iroskotských misií, posléze již pasovské západořímské misie. Velkomoravská svébytnost a moc vrcholila v druhé polovině devátého století, kdy si kníže Rastislav, ve snaze vymanit se z vlivu Francké říše, poslal žádost o věrozvěsty do Cařihradu k byzantskému císaři a bylo mu vyhověno. Příchod Cyrila a Metoděje a jejich kulturní význam pro slovanské kmeny byl velký. Konstantin vytvořil vlastní slovanské písmo "hlaholici" a přeložil do ní i některé církevní texty. Velká Morava poté zanikla díky vnitřním rozbrojům a nájezdům zvenčí (Český stát se odtrhl ještě před zánikem), poslední byl mohutný nájezd Maďarů před rokem 908. V Čechách se křesťanství šířilo pomaleji.
13. ledna 845 se na dvůr Ludvíka Němce v Řezně dostavilo 14 českých knížat a nechalo se pokřtít. Tato událost byla však na dlouho ojedinělá a sledovala nejspíš mocenské záměry. Prvním takříkajíc opravdovým křesťanem byl u nás kníže Bořivoj se svou ženou Ludmilou (prarodiče Sv. Václava), kteří se nechali pokřtít na Moravě rukou arcibiskupa Metoděje (asi v osmdesátých letech). Byla to samozřejmě z velké části také záležitost prestiže a moci, neboť křesťanství bylo stále jen vírou elit, ale již jen samotné jednání s ostatními již křesťanskými vládci si to vyžadovalo. I když osobní zanícení některých pokřtěných pro víru se nevylučovalo, ba právě naopak, viz. kněžna Ludmila. Po návratu založil Bořivoj první křesťanský kostel v Čechách na svém sídle na Levém Hradci. Kníže Bořivoj, jinak též první historicky doložený vládce v Čechách, byl z rodu Přemyslovců. Za manželku si vzal Ludmilu z rodu Pšovanů na území dnešního Mělníka. Bořivojův knížecí rod patřil k předním rodům kmene Čechů. Anály zachycují u nás i jiné kmeny: Zličany, Doudleby, Děčany, Lučany, Sedličany, Litoměřice, Lemuzy, Hbany, Charváty, Pšovany a další. Přemyslovci nejspíš postupně opanovali moc nad celým kmenem Čechů a později si podmanili i území těch ostatních. Dochovali se zprávy o tom, jak Bořivoj s pomocí Moravského knížete Svatopluka, jehož tehdy ještě byl vazalem, nastolil po svém křtu svou bezvýhradnou vládu nad Čechy, a jak ti si to nedali líbit a vyhnali ho ze země. Po krátkém azylu u Svatopluka se vrátil a nadobro upevnil svou moc. Tak získali Přemyslovci moc nad Čechy a byli velmi mocnými oponenty ostatním kmenům, což další historie - především bouřlivého desátého a jedenáctého století - dokazuje.
Bořivojovým a Ludmiliným vnukem nebyl nikdo menší než patron Českých zemí později svatořečený kníže Václav. I jeho přičiněním se země trvale christianizovala, i když na venkově bylo vše ještě při starém (viz. lahovický hřbitov). Ke konci století se nad českými pohany bude ještě velmi rozčilovat Svatý Vojtěch z rodu Slavníkovců, biskup pražský a mučedník. Po Václavově tragické smrti se ujali vlády postupně tři Boleslavové, kteří upevňovali svou moc ve státě převážně tvrdou rukou a podařilo se jim zachovat Český stát i na mapě tehdejší Evropy, což se mnoha jiným slovanským státům v sousedství Německých zemí nepodařilo.
Na přelomu tisíciletí přitvrzoval boj o moc nad celou zemí, poslední nepřemyslovské opoziční rody byly brutálně potlačeni (Slavníkovci, Vršovci, ...). Drsný konkurenční boj byl ale běžný i mezi Přemyslovci uvnitř rodu. Mučení, vyhnání, vraždy byly denním chlebem. Dlouho trvalo, než se časy trochu uklidnily. Pletichařit a intrikařit se ale nikdy nepřestalo.
Ale to již opouštíme středověk raný a dostáváme se do středověku vrcholného. Tak takové zajímavé časy zahrnuje období, kdy se pohřbívalo na vesnickém hřbitově v Lahovicích. Pohřbívání na lahovickém hřbitově končí definitivně nejspíš výnosem Břetislava II. z roku 1094, kterým je pohanství (do té doby relativně tolerované) zakázáno. Dávná posvátná místa byla ničena, pohanské hřbitovy opuštěny, na jejich místech často stavěny kostely.
Význam a výzkum pohřebiště v Lahovicích
Raně středověké pohřebiště v Lahovicích bylo objeveno náhodou roku 1954 při úpravě silnice z Radotína do Lahovic. Původní cesta v místě pohřebiště silně esovitě zahýbala. Při stavbě nové silnice, bylo rozhodnuto toto "S" zrušit a silnici narovnat. Buldozer zaryl radlici v ose nové cesty a vyrýval hlubokou brázdu. Najednou se mezi hroudami země začali objevovat lidské kosti, práce byly okamžitě přerušeny a povoláni archeologové. Tak začal záchranný archeologický průzkum, který trval v několika etapách až do roku 1960. Pravda je, že dva hroby byly vyryty již na počátku dvacátého století parním pluhem při polních pracích. Našlo se i několik nádob a snad i meč, ten se však "ztratil". Ale nikdo tehdy nepředpokládal, že by mohli patřit k tak rozsáhlému pohřebišti.
Po počátečních pracích se na lokalitu dostala jako vedoucí archeolog Zdenka Krumphanzlová, pod jejímž vedením proběhly veškeré záchranné práce na nalezišti. K výzkumu na pohřebišti se vracela i po letech, kdy veškeré artefakty a ostatky už byli uloženy v archivech Muzea hlavního města Prahy. Na konci svého života pracovala na souborné monografii, jejíž vydání se již bohužel nedočkala. Dík patří jejím kolegům vědcům, kteří její práci dokončili. Zdence Krumphanzlové patří velký dík!
Pohřebiště se počtem pochovaných a délkou doby užívání řadí mezi nejvýznamnější lokality u nás. Vědci oceňují zejména dlouhou demografickou křivku, kterou mohou sledovat. Jak se vyvíjelo obyvatelstvo malé vsi u Prahy kolem roku 1000n.l. Jaké měli zdraví, čím se živili, jak žili, na co umírali.
Památník
Pohřebiště u Lahovic, to bývala dříve jedna z lidových legend našeho údolí. Táta mi vyprávěl, jak je paní učitelka v mateřské školce vzala na procházku a ukázala jim čerstvé výkopy na pohřebišti a jak tam byli "ty kostry!" A tak to znalo mnoho lidí v Radotíně, Lahovicích, Chuchli a okolí. Ale nikdo se o to více nezajímal. Až roku 2013 se ozval chuchelský občan a pamětník pan Václav Burle. I on si pamatoval vykopávky, nedalo mu to spát a obrátil se na vedení naší obce s prosbou a žádostí, zda by se neměl postavit důstojný památník našim předkům?
Tak se toto téma dostalo na stůl radotínské Letopisecké komise. Začali jsme se pídit a bádat po historii této lokality a shodou náhod, jak už to často bývá, při rozhovoru s archeologem Janem Klápštěm jsme se dozvěděli krom mnoha podrobností i novinku, že v ten samý rok se chytá do tisku monografie o Lahovickém pohřebišti. Tu jsme samozřejmě ihned zakoupili a byli jsme překvapeni její nebývalou výpravností a rozsahem. Obsahovala podrobné práce archeologů, antropologů, nákresy a fotografie všech (!) hrobů, vloženou velkou mapu pohřebiště a v neposlední řadě DVD s původním neautorizovaným textem paní PhDr. Zdenky Krumphanzlové, která bohužel zemřela již v roce 2002.
Tři roky trvaly přípravy. Shánělo se povolení, pracovalo se na návrzích a sháněli se partneři k vybudování úctyhodného pamětního místa. Dnes, 27.září 2016, můžeme říci, že dobrá věc se podařila. Za podpory Městské části Prahy 16 Radotína a Cementárny Radotín, která bezplatně dodala kámen na památník - ten upravil zkušený radotínský kameník pan Lutonský - bude slavnostně odhalen památník raně středověkého pohřebiště v Lahovicích.
Kromě kamene, úžasného sedmitunového balvanu z červeného sliveneckého mramoru, který osobně vybral promovaný geolog a letopisec Štěpán Rak, byla lokalita osazena též tabulemi se základními a odkazem na podrobnější informace na stránkách Letopisecké komise.
Jiří Bárta
Zdroje:
- Raně středověké pohřebiště v Praze-Lahovicích / Zdenka Krumphanzlová a kol.
- Čechy v raném středověku / Rudolf Turek
- Počátky Přemyslovců / Dušan Třeštík
- Pravěká Praha / Michal Lutovský, Lubor Smejtek a kol.
- Československé dějiny v datech / kolektiv autorů
- Wikipedie