Školství v Radotíně

29.05.2008


Historií radotínských škol nás 29. května 2008 v sále U Koruny provedla Ing. Andrea Gruberová


Za zakladatele školství je možno považovat řád sv. Benedikta narozeného r. 480 (tato západní řehole vynikala ve školství již v 6. - 9. století na západě, u nás máme první zprávy r. 973 z kláštera Jana Kř. v Děvíně rovněž Benediktinského, z něhož pocházel první biskup Dětmar, jako druhý sv. Vojtěch, z rodu Slavníkovců). První klášter tohoto řádu byl založený v Kostelci u Plzně, teprve po něm v Praze - Břevnově. V zakládací listině kláštera Břevnovského je v roce 993 zmiňován poprvé Radotín, a sice desátkem z přívozu v Radotíně, který se zde nacházel.

Pozn. (z historie je nám sice známa škola na Budči, kterou měl již sv. Václav - český kníže již v létech kolem r. 920 absolvoval - tato pochopitelně sloužila jen knížecímu účelu).

Stejně jako o Benediktinech, tvrdí se také o mniších Cistercienských, že velmi záhy se věnovali cvičení mládeže, zakládajíce na svých statcích vedle chrámů také školy, se v klášteřích pak vyšší studia formou tenkráte obvyklou pěstujíce.

O počátcích školství v Radotíně se můžeme jen dohadovat. Jediným pramenem je Kronika zbraslavská, kde jsou dochované zprávy z let 1316 - 38 od tehdejšího Cistercienského opata Petra Žitavského o docházce některých dětí k učení do zbraslavského kláštera.

Vedle škol klášterních, které byly určeny především pro potřeby církevní, byly později zakládány také školy při farních kostelech, přístupné mládeži širších kruhů. Pánem školy byl farář a dosazoval na ni učitele, kteří většinou byli stavu duchovního, někdy pak i lidé světští. Byla-li tehdy škola i při radotínské faře, nelze s určitostí tvrdit, neboť se nedochovaly o tom žádné zprávy.

První zmínka o "kantořích" radotínských je kolem roku 1715 ve starých materiálech třebotovské fary. Ve farní matrice Třebotovské jsou jmenováni jako první radotínští kantoři Martin Tichý (1715 - 20), Jan Hráza (1720 - 48), Jiří Jůra (1748 - 51) atd. Kantor byl v té době i kostelníkem. Zvláštní budova v této době na vyučování nebyla. Učitel bydlel v tzv. zádušní chalupě, která stála od r. 1684 v blízkosti kostela, na dvoře dnešního MÚ. Tato chalupa měla jednu místnost rozměrů cca. 8 x 6 m, kde učitel bydlel i vyučoval. V 70. letech 18. století dostává tato chalupa popisné číslo 23. V tomto prostoru vyučoval učitel svěřené žáky v době 1715 až do roku 1820.
Když pak již tato místnost pro 15 až 20 dětí nedostačovala, byla učitelova chalupa rozšířena přístavbou dvou místností pro učitele a dřívější jeho byt proměněn v učebnu a chalupa vznostně nazvaná "školou". Celá chalupa po zvětšení měla rozměry cca 22 x 6 m, a byla pokryta šindely. 

V r. 1774 zavedla Marie Terezie povinnou školní docházku pro děti od 6 do 12 let, v tzv. Tereziánské řádu školním.
Další důležitá změna proběhla v roce 1784, kdy bylo rozhodnuto o přeložení dosavadního termínu prázdnin ze září a října na letní měsíce červenec a srpen. Tím se posunul začátek školního roku do prvních dnů v září. Vyučování končilo 15. července. Přes školskou reformu měly učitelé stálého málo platu. Zato se jim dávaly naturální dary, žito, pšenice, ječmen, máslo, pivo, od občanů dostávali "posnopnýho", tj. snopy, vajíčka, k vánocům dříví, na svatbách, posvícení, v masopustu, též celoroční hraní v hospodách bez dovolení správce školy či vrchnosti, neboť kromě učitele samého jiný muziku dělat neměl. Bylo pravidlo, že učitelé hráli na varhany při mších.
Tím, že čeština přetrvávala na triviálkách, nedošlo v Rakousku k totální germanizaci a čeština se mohla stát oporou pro bohulibou činnost obrozenecktví.
K osvojení si základních triviálních poznatků musela kantorům někdy pomáhat rákoska i klečení na hrachu.

V roce přestavby (r. 1820) chodilo do radotínské školy 15 - 20 dětí ve věku od 6 do 12 let. Docházka školní byla povinná. Přesto docházelo k tak zvaným obmeškaným dnům. Například, krajský úřad Berounský zjišťuje nedbalost v docházce 150 až 200 dní, nařizuje proto roku 1828, aby výkazy o nedbalé docházce vykazovány měsíčně a pokutovány dvojnásobným školným.
Výnosem 16.5.1816 pro triviální školy dochází k úpravě platu učitele a sice, služné 250 zlatých ročně, za čištění místnosti při 50 dětí plus 12 zl. ročně při menších místnostech 10 zl. Jinak školné je upraveno r. 1826 podle místních poměrů za každé dítě týdně : jeden - neb jedenapůl či dva krejcary ve stříbře, toto vybíral sám učitel. U chudých, platí za 3 děti, další jsou osvobozeni. Další příjmy učitele jsou od kostela, tj. za hudbu a kostelní služby. Roku 1833 podle nařízení platila vrchnost kantoru hotově 30 zlatých a potřebné dříví k vytápění školy.

14.července 1846 došlo sem rozhodnutí od vlády zemské. Na žádost, že obec Horno- i Dolno- Černošická přiškolují se k filiální škole Radotínské. Dosud byly Horní Černošice přiděleny škole Třebotovské, Dolní Černošice pak škole Zbraslavské. Skutečně ale dítky tamní nikam do školy nechodily pro dálku a obtíž cesty. Výrokem vlády zemské dne 2.května 1864 byla ves Dolní Černošice škole Radotínské odňata a nové škole Lipenské přidělena.

Bezprostřední dozor na místní škole měl farář, vyšší dozor vykonával obvodní dozorce školní nebo vikář. Roku 1852 - 53, je jako vikář uváděn František Kellner, farář Třebotovský - 1853 - 61 jako vikář Josef Gübitz, farář Ořešský - 1862 - 68 vikář Frant. Träckler, farář Zbraslavský.
Roku 1857, nákladem obce je u nás zřízena školní knihovna, pro potřeby žáků.

Pro stále rostoucí počet žactva nestačila postupně kapacita této školy. Hlavními důvody bylo jednak zvýšení povinné školní docházky ze šesti let na osm a také zvyšující se počet obyvatel Radotína a přiškolených obcí. Také na zádušní chalupu působil zub času tak zhoubně, že v r. 1858 vypadala jako nejbídnější chatrč. Teprve v tomto roce se uvažovalo o postavení školy nové. Tehdejší patronka školy kněžna Öttingen z Wallersteinu - manželka majitele panství - byla ochotna za přispění obce školu postavit. Zástupci obce na tento návrh nepřistoupili a vyjednávání o stavbě školy tím skončilo. A tak pro netečnost a malou prozíravost obce, pro nezájem zbraslavského okresu, se v této "středověké morně" učilo až do roku 1871. Pro sešlost tohoto domku, musí se v tomto roce přikročit k improvisování a děti dochází od 2. října 1871 za učením do sálu postaveného hostince U Koruny a je z nařízení okresního hejtmana započato se stavbou nové školy (dnes budova MÚ). Roční pronájem sálu u Koruny přišel na 150 zlatých. Nejstarší radotínská škola byla zbourána až r. 1903, tzn. až po otevření školy další, ale nepředbíhejme.

V 70. letech 19. století, kdy je stavěna a postavena železnice, téměř současně cukrovar a cementárna, dochází k přílivu obyvatelstva a tím pochopitelně ku stoupajícímu počtu dětí. 

Stavba nové školy započala na jaře r. 1872. Položení základního kamene bylo samozřejmě slavnostní, za přítomnosti ck. okresních starostů, hejtmana smíchovského, s velkou účastí občanů z Radotína a z okolí. Základní kámen posvětil páter Matěj Krotký z Třebotova 29. července 1872 a 15. září 1873 tedy za rok, se začalo učit v nové škole a učitel František Kotnauer dostal v nové škole hezký byt. Mimo radotínských dětí, dochází též děti z Dolních a Horních Černošic, jako již do předchozí první budovy, v pozdější době přibývají také děti z údolí z mlýnů a z Cikánky.

Stavba školy nebyla přerušena ani průtrží mračen a vydatnými dešti, které se přehnaly nad Radotínem od sobotního poledne 25. května 1872 až do neděle do rána. Přišla velká povodeň. Šlo o mimořádnou katastrofu, alespoň z tehdejšího měřítka. V povodí Berounky přišlo o život 237 osob a 200 domů bylo zničeno. První odhady byly vyčísleny částkou více než 7 miliony zlatých. Nejvíce byla postižena železnice. Protrženy byly železniční náspy, následkem podemletí jednoho pilíře, zřítila se železná konstrukce železničního mostu u Dolních Mokropes. Železniční provoz byl udržován mezi Prahou, Chuchlí, Radotínem a Mokropsy a zpět dvěma páry vlaků.

Celkově přišla nová škola na 14.000 zlatých, tato suma byla ale z okresních peněz.

15. srpna 1874 nastupuje do školy jako řídící učitel Václav Schmied.
Od této doby se žáci rozdělili na dvě třídy. Nový řídící učitel však ihned trochu zaskočil zastupitelstvo obce sžíravou kritikou nově postavené školy. "Škola co do místa nebyla vhodně volena, protože čas od času rozvodněným potokem ostatní obec zcela od školy odříznuta zůstává a žáci, kteří nesmějí přecházet železniční trať se nemohou do školy dostat, ani jiným obejitím nemohou jít do školy, neboť pro bláto se žáci až topí. I vichřice zuřivě na školu naráží, až padají tašky ze střechy, životy žáků a učitelovy ohrožujíce, burácení větru činí mluvení nesrozumitelným, naplňujícím zároveň učitele i žáky obavou, že se tabule v oknech roztříští, nehledě k tomu, že v zimě mrazivý vítr učebnou se prohání. Náraz deště na okna je tak prudký, že pro hřmot tím povstalý, vyučování zcela přerušeno býti musívá." Tuto katastrofickou visi zcela po právu odložilo zastupitelstvo ad acta, ač byla mnohokráte splněna, neboť radotínský potok se často rozvodňoval, téměř každý rok, a škola tak zůstávala odříznuta od velké části obce a  zůstávala po dobu povodní prázdná.

Zatím co v letech 1829 - 1854 měl Radotín 36 domů a 320 obyvatel, měl podle sčítání lidu (v prosinci 1880) Radotín v 55 domech 628 duší. Školních dětí ( do 14 let) bylo ve dvou třídách 141, z nich 104 z Radotína a 37 z Horních Černošic. Řídící učitel byl Václav Schmied.
Od 1. ledna 1888 se škola rozšiřuje na tři třídy. V roce 1890 chodí do školy 219 žáků a správně se v obecním zastupitelstvu a i školní rada předpokládá, že během několika málo let vzroste počet dětí na 280 - 300 dětí. Proto se již v roce 1892 spíše akademicky debatuje o rozšíření školy staré, nebo o nové škole. Pro nedostatek místa ve škole se zřizuje v nájmu od 1. 5. 1896 čtvrtá třída, která byla umístěna v Dědkově mlýně čp. 27 (Prostřední mlýn). V tomto roce chodilo do školy již 303 žáků. (v Dědkově mlýně je umístěna první třída, kde ji vyučuje učitel Děd, shodného jména, ale ne příbuzný).

28. října 1890 zemřel v čp. 18. František Kottnauer, učitel obecné školy, nyní ve výslužbě ve věku 80 roků.
Od r. 1898 děti z údolí radotínského potoka měly úředně povoleno navštěvování radotínské školy.
O rok později, 28.9.1899 probíhá oslava dvaceti pětileté učitelské a veřejné činnosti v obci řidicího učitele Václava Schmieda. Oslava byla spojena s udělením čestného občanství Václavu Schmiedovi. Ověnčené domy s prapory v národních barvách vítaly domácí i přespolní za zvuku dechové hudby radotínského Bratrstva a černošických baráčníků. Starosta Ejem předal oslavenci diplom čestného občanství. Dítky předaly kytice, bylo mnoho projevů - zkrátka velká sláva. Pan řidicí obdržel i mnoho darů. Ve školní kronice s vděčností, potěšením i dojetím popisuje obdržené dary a dárky : "vkusný kartáček na vousy v perleti s granáty, jemná jantarová špička se zlatým monogramem, ebenová taktovka, lepá sklenice s monogramem, hezounký kalamář, krásná hůl, pěkná krabice na doutníky."
V roce 1897 c. k. okresní školní rada uznala najmuté místnosti za nevhodné a přípisem se tázala, jak se upraví stará školní budova, aby se v ní umístila I. třída. Místní školní rada měla k disposici jakýsi starý plán na přístavek od zednického mistra Panoše, úřední šetření za přítomnosti okresního hejtmana a okr. inspektora prohlásilo Panošův plán za nevyhovující a doporučen nový plán na přístavbu nebo na budovu novou. Nový plán na přístavbu udělal stavitel Ruprecht z Liboce, ale přístavbu nedoporučil ani zeměpanský lékař - pro vysvětlení : okresní lékař placený majitelem panství - a technický znalec místodržitelství nařídil okresní školní radě dne 6.2.1898 postarat se o plány na školu novou. Vyhlédnut pozemek paní Marie Schneiberkové, majitelky Dolního mlýna, proti kostelu. V Národních listech a v České politice byl vypsán konkurs a z 11 přihlášených byl vybrán za projektanta Ferdinand Slabý ze Smíchova. 28.8.1899 schváleny stavební podmínky, že stavba bude provedena do 31. května a ostatní úpravy do 15. srpna 1901. Základní kámen budoucí nové školy byl položen v roce 1900, a to v předním rohu při levé straně směrem k Berounce. Třemi údery dotkl se kladívkem kamene řídící Václav Schmied, hřímavě provolávaje výkon ten slovy : "Hlásej, ty kameni velevýznamný, hlásej věkům, jak Radotín počátkem 20. století kulturní snahy své posvětil činem, který zárukou jest nejjistější, že dospěje obec tato vzděláním k osvětě a blahobytu - a také svědkem buď snah nesoucích se k Bohu, umění, vědě a ku národu drahému !".

Poněvadž stavba nové školní budovy nebyla včas dokončena, bylo povoleno prodloužení školních prázdnin do 15. září. Kolaudace byla provedena 12. září. V nové škole bylo 5 tříd, tělocvična se šatnou, sborovna a kabinet, byt řidícího učitele o 3 pokojích, byt školníka o jednom pokoji a kuchyni. V podzemí 3 sklepy.

Deska vsazená časně ráno před slavnostním otevřením školy vítá každého návštěvníka školy nápisem : Léta Páně 1901 dětem svým ku vzdělání rozumu, zušlechťování srdcí pro Boha, vlast a národ, dům tento zbudovala obec Radotínská.

Velký, slavný a dlouho vzpomínaný den pro Radotín přišel 15. září 1901. Otvírala se nová obecní škola a celá obec tím žila. Pro celý Radotín to byl velký, povznášející den. Slavnostní atmosféra zasáhla celou obec. Otevření školy se samozřejmě neobešlo bez svěcení školy, s bohoslužbami a volnou prohlídkou nové školy. Pro účastníky slavnosti to bylo celoživotním nezapomenutelným prožitkem. 

Obec se výstavbou školy silně zadlužila a tak hledala jakékoliv cestičky k získání finančních příjmů. Pomoci měla nápojová dávka z piva, vína, lihovin, které se prodají nebo vyčerpají v obchodech či hostincích. Marně hostinští proti ní protestovali, členové zastupitelstva je přesvědčovali, že zavedení "pivního krejcaru", jak byla lidově nápojová dávka nazývána, neuškodí ani chuďasovi ani bohatému. Jinak obci a škole pomohl cukrovar půjčkou 8.000 k, škola dostala darem od soukromých osob vycpaná zvířata, od okresní školní rady knihy a obrazy, i rekruti z jejich "věnečku" dali pár korun.

A 16. září začal pro školu již všední, obyčejný den se všemi povinnostmi řidícího, učitelů i žáků. Učilo se celý den, jen ve středu a v sobotu bez odpoledního vyučování. V prvním školním roce nové školy 1901/1902 chodí do vyučování 284 dětí. První školník nové školy František Mareš se nastěhoval do svého bytu ve škole 13. září. Při funkci školníka pracoval jako zahradník u Waltrů v Chuchli, upravil pozemek před školou na zahradu. Dbal o čistotu a umýval všechny školní místnosti o prázdninách vánočních, velikonočních a hlavních, což bylo považováno za veliký pokrok. Dříve se totiž podlahy myly jednou za rok.
Záslužný počinek školy bylo, že v roce 1903 zařídil "Polévkový ústav" pro přespolní žáky bez rozdílů majetkových poměrů jejich rodičů. Každému z 50 přespolních žáků z Cikánky, z Lahovské, se dostává dobré polévky, kterou vařila manželka školníka. Na tuto akci přispěly všechny velké radotínské podniky, hostinský Böhm a mlynář Kalina z Cikánky dodali naturálie.

V roce 1903 byl založen dámský odbor Sokola. První cvičení se konalo 30. srpna 1903 v tělocvičně nové školy. Za poskytnutí školní tělocvičny věnoval SOKOL nové škole starší bradla. Ženy však cvičili pod vedením náčelníka Františka Nergla. To je ale živná půda pro předsudky a pochybnosti. Pan řidící Schmied dává ve školní radě zaprotokolovat, že "vzhledem k tomu, že cvičitelem je muž, se doporučuje, aby byla při cvičení žen přítomna některá starší místní dáma, která by byla jakousi záminkou pro udržení dobré pověsti školy." Dámský odbor pro malou účast přestal v roce 1906 cvičit v tělocvičně školy a cvičí v sále U Koruny. V roce 1909 přechází Sokol s dorostem i
 členy opět do školní tělocvičny a na vlastní náklad pořídí elektrické osvětlení.
V dubnu 1904 bylo při škole zřízeno letní cvičiště, které škola dala k disposici Sokolu při pořádání pravidelných dětských dnů, a i pro veřejná sokolská cvičení. Nejen sport, ale i kulturně zaměřené byly tehdejší děti. Příkladem je představení v sále hostince U Hamanů, který byl dle školní kroniky v pravém slova smyslu nabit, kde sehrála v tomto roce školní mládež divadelní vánoční hru "Mladí pastýři betlemští".

Přípisem okresní školní rady bylo škole oznámeno, že zemská školní rada výnosem povolila, aby zbraslavský rabín Brumel vyučoval israelské dítky z Radotína, Kosoře a Lochkova mojžíšskému náboženství v nové školní budově každou druhou neděli odpoledne. To narazilo na odpor radotínské školní rady a ta podala stížnost na ministerstvo školství. Náboženská židovská obec od požadavku ustoupila a děti z židovských rodin chodily k Alexandru Klepetářovi, který bydlel v Palaškovské chalupě - kam docházel rabín.
Od začátku školního roku 1905 - 1906 přichází do Radotína učitel Jaroslav Holík. Vynikající pedagog, na výsost manuálně zručný, který pro školu vyrobil řadu učebních pomůcek a modelů.
V roce 1905 byla otevřena na Zbraslavi měšťanská škola. Také proto měla 2 vchody - zvlášť pro dívky, zvlášť pro chlapce. Do té doby jezdil pramalý počet žáků do měšťanky na Smíchov. V roce 1899 jich bylo pět. S otevřením zbraslavské měšťanky se počet žáků navštěvujících měšťanskou školu silně zvýšil. 4 haléře za přívoz byl přece jen dostupnější než 25 haléřů za dráhu.
V srpnu 1907 na popud mistra tesařského Jana Jelínka a továrníka Vichra, jak se tituloval, došlo k založení výboru pro průmyslovou školu pokračovací. Ve výboru jsou ředitelé cementárny, cukrovaru, zmíněný továrník Vichr, který slibuje zavedení elektrického osvětlení potřebných místností pro večerní vyučování. Dalšími členy jsou řidící Václav Schmied, Jan Jelínek, František Suchý, mistr zednický a Bohumil Haman a Jaroslav Holík.

Učitel Jaroslav Holík absolvuje kurs kreslení pro učitele pokračovacích škol a navíc se stává správcem pokračovačky, jak se říkalo. Za rok od ustanovení výboru bylo 1. října 1907 v šest hodin večer zahájeno vyučování pokračovací školy. Vyučovali v ní učitelé radotínské školy a byla dvoutřídní.

Předsedou komise při zkouškách tovaryšských byl Bohumil Haman, jmenovaný do této funkce radotínským Společenstvem různých živností. Učilo se třikrát týdně, v úterý a v pátek od šesti do osmi hodin večer, v neděli od osmi do dvanácti.

Rok 1908 se vyznačoval mimořádně extrémním počasím. Dlouhé týdny veder a sucha, pak silné, ničící krupobití a když k uctění 60. výročí panování Františka Josefa mělo dojít 19. listopadu 1908 k sázení jubilejních lip před školou, slavnost se zatím odložila. 8. listopadu za silných mrazů zamrzla Berounka a když mrazy polevily, tak za sněžení se 21. listopadu slavnost uskutečnila. Převeliká slavnost plná četných projevů se uchýlila do tepla tělocvičny.

V roce 1911 Václav Schmidt po čtyřiceti sedmi letech působení v učitelském povolání žádá o odchod do výslužby, kterého se již nedočkal. 10. března 1911 zemřel. Nahrazuje ho jako prozatímní ředitel Jaroslav Holík. Od 10. května 1911 je pak ustanoven definitivním řídícím učitelem Josef Krček, který se zasloužil mimo jiné o založení kroniky obce Radotína. V tomto roce se už učilo 361 žáků.

V témže roce, tedy r. 1911 je pokračovací škola rozšířena o třetí ročník s novými předměty: občanská nauka, technologie a nauka o motorech. Poslední dva předměty vyučoval ing. Václav Barfus, zaměstnavatel firmy Vindyš a spol.

Začátkem prosince r. 1911 zasáhla školu epidemie záškrtu a spály. Třídy byly desinfikovány parami formaldehydu.

Těsně před začátkem 1. světové války byla zřízena ve škole pátá postupná třída, to znamenalo, že do první až třetí třídy se chodilo jeden rok, 4. ročník byl dvouletý a 5. ročník tříletý. Jakmile někdo dosáhl věku 14 let, ze školy odešel. Školu navštěvovalo již 400 dětí.

Těžké roky prožívali naši občané ve válečných letech 1914-18. Ve mně nejvíce zakořenila vzpomínka mé babičky, která říkávala, že během války byla taková bída, že její maminka posílala staršího bratra do zahrady natrhat ovoce místo oběda. Znovu běh školy ožil po válce. 7. prosince 1921 byla zřízena měšťanská škola, o které povíme později.

Ale vraťme se k obecné škole. Ta měla v těchto letech 250 žáků ve druhých až čtvrtých třídách. Zajímavostí bylo vyučování českého jazyka. Věnovalo se 4 hodiny týdně mluvnici, 3 hodiny čtení a 1 hodina slohu.

V letech 1928 - 31 řediteloval ve škole František Brodský.

1. září 1929 došlo ke změně správy školy. Byly odděleny správy měšťanské a obecné školy. Přibyli noví učitelé František Rak, Přemysl Král, Rudolf Pešina, Marie Kváčová a Adolf Šenk. Řídícím učitelem se stal Jaroslav Holík. A byly zřízeny 4 definitní třídy. Učilo se podle rozvrhu pětitřídní obecné školy s pěti školními léty a na ně navazovala 3 léta měšťanské školy. Pro velký počet dětí a nedostatek místa ve školní budově obecné školy, byly umístěny třídy i v nově postavené škole měšťanské.

Nedostatek místa v jednopatrové budově začal být opět kritický. proto bylo v r. 1931 přes prázdniny přistavěno druhé patro. Nástavbu školní budovy nařídil Okresní školní výbor Praha-venkov místní školní radě v Radotíně dne 15. 1. 1931 z důvodu předpokládaných přírůstků žactva, pro které dosavadní třídy nebudou dostačovat. Obec byla povinna (dle zákona z r. 1873) školní budovu zřizovat a udržovat. Vypsala ihned soutěž na provedení nástavby (ofertní řízení) a projednala opatření finančních prostředků. Z fondu po elektrifikaci obce uvolněno 135.000 Kč a od Okresní záložny hospodářské na Zbraslavi vypůjčeno 150.000 Kč na 7% úrok. Provedení nástavby bylo zadáno staviteli Bohuslavu Kubánkovi za 363.797 Kč. Stavba povolena 29.dubna 1931 a zahájena v polovině června a kolaudována 4. září 1931. Tak rychle se tehdy úřadovalo, projektovalo a hlavně stavělo.


Ve školním roce 1930/31 byly školám vydány "normální osnovy učebné". Školám bylo zároveň nařízeno Zemskou školní radou, aby vypracovaly pro svoje účely osnovy postavené na místní podmínky, a to podrobně po měsících. To pak musel schválit okresní školní výbor. Pozor. Mluvíme stále o první republice.
V roce 1932/33 měla již škola 433 žáků a 11 tříd.

Počátkem následujícího školního roku byl výnosem Ministerstva školství zaveden pro ženy vdané i svobodné titul "paní učitelka".
Od roku 1934 se žáci začínají učit nové tvary písmen.
V roce 1937 se začíná nemajetným dětem s půjčováním učebnic. V tomtéž roce odchází do penze ředitel Jaroslav Holík a nastupuje řídící učitel Karel Šimáček.
Rokem 1939 začínají tragická léta pro naši republiku, která pocítila i škola. Řídící učitel Rudolf Pešina byl zproštěn služby a jmenován Jan Rejl, který se přistěhoval do Radotína z Podkrkonoší.
Začíná se zavádět povinná výuka němčiny od třetího ročníku. Při obecné škole byla zřízena mateřská škola. A začaly první problémy s palivem pro školu, které po několikráte prodloužily během války dětem prázdniny. V únoru 1939 založil pan učitel Dražan pěvecký sbor, do kterého se zapojil i řídící Rejl.
Ve válečných letech byly u vchodů do školních budov zavěšeny 2 tabule s dvojjazyčným textem a i místnosti uvnitř a nová školní razítka byla ve dvou jazycích. Výnosem Okresního školního výboru Praha - venkov bylo zakázáno přijímat židovské děti.
V květnu 1940 byly z rozkazu Ministerstva školství a národní osvěty vyřazeny všechny dosavadní učebnice a tím se značně ztížilo vyučování, protože si žáci vše museli zapisovat do sešitů.
V tomto roce byl z moci úřední penzionován řídící učitel Rudolf Pešina.
Byly také zrušeny některé předměty, jako náboženství, prvouka, vlastivěda, čeština a tělocvik, zato přibylo 8 hodin německého jazyka.
Od roku 1941 vstupují v platnost předpisy o počtu žáků ve třídě. Proto bylo zavedeno ve škole tzv. střídavé vyučování. Jedno půldne obecná škola, druhé půldne měšťanka (označována jako škola hlavní).
V dalších válečných letech se vystřídalo několik ředitelů, někteří jako prozatímní. Jmenovitě Jan Forst, František Rak, Josef Bradáč, Josef Koťátko.

Další zajímavou změnou pro děti byla v r. 1943 úprava jednotné klasifikace. Podle výnosu ministerstva školství byla upravena takto : chování na obecných i hlavních školách se klasifikuje třemi stupni jako dříve, ale prospěch ve vyučovacích předmětech se klasifikuje šesti stupni, to znamená, že nejhorší známkou - nedostatečnou - byla šestka. 1. stupeň velmi dobrý, 2. stupeň dobrý, 3. stupeň uspokojivý, 4. stupeň dostatečný, 5. stupeň sotva dostatečný, 6. stupeň nedostatečný.
V říjnu 1944 byla budova školy zabrána vojskem a žáci přestěhováni do hlavní školy. Vyučování bylo často přerušováno leteckými poplachy a žáci vždy opouštěli školu a utíkali domů. Protože byli někteří učitelé nasazeni (Šenk, Bydžovský, Dražan, Říha), musela se škola přeorganizovat. Třídy se sloučily tak, že v devíti třídách učilo devět učitelů. Žáků v té době bylo 473.
Po válce od 1. září 1946 se ředitelem chlapecké obecné školy stal Rudolf Pešina, který byl během války penzionován a ředitelem dívčí školy se stal Jaroslav Fiala.
Od r. 1948 se změnil název obecné školy na "školu národní", která měla 304 žáků a ředitelem byl Rudolf Pešina.
Od školního roku 1948/49 vstoupil v platnost nový zákon o základní úpravě jednotného školství, jímž se dostává veškeré mládeži jednotné výchovy. Podle tohoto zákona měly děti chodit od tří do šesti let do školy mateřské, od šesti do patnácti do školy I. a II. stupně a starší mládež do škol III. stupně.
V únoru 1949 navštívila školu komise ONV, která byla s prací radotínské školy velmi spokojena. V březnu vykonal další inspekci okresní školní inspektor Jaroslav Růžička, který zaslal učitelstvu a řediteli pochvalná uznání. Stejně tak jako v květnu krajská inspektorka.
Ve školní roce nastoupila na radotínskou školu učitelka Vlasta Kostková, později provdaná za jednoho syna radotínských Nebeských a dlouholetá radotínská učitelka, kterou mnozí z nás znají. 

Od školního roku 1950/51 se začíná psát historie žákovských knížek. V tomtéž roce se staly povinné závěrečné zkoušky žactva středních škol, tzn. 8. třída.

V letech 1951 až 1953 byl ředitelem školy Jaroslav Říha a na školu nastoupily další mladé učitelky, Milena Pecharová, Květa Štíbrová a Božena Radiměřská. V této době se komunistický režim snažil o zrušení Ježíška a nastolení školní jídelnaDědy Mráze. Naštěstí neúspěšně.

24.dubna 1953 se usneslo Národní shromáždění ČSR na zákoně o nové školské reformě, kterou se naše školství bohužel přiblížilo svému vzoru, sovětské škole. Nový školský zákon vstoupil v platnost následujícím školním rokem. Byl vydán nový školský zákon, který uzákonil osmiletou povinnou školní docházku. Základním typem školy se stává osmiletá základní škola a vedle ní vzniká ještě jedenáctiletá střední škola, která je zakončena maturitou. Tato změna se projevila i v Radotíně. Střední a národní škola byly opět sloučeny pod jednu správu a zřízena byla jedna jedenáctiletka. Ředitelem byl jmenován Miroslav Lebeda a začíná se psát historie radotínského gymnázia. Radotín se tak stal školským střediskem celého okresu Praha - jih, do jedenáctiletky dojížděli žáci z Poberouní a ze Zbraslavi. Učitelský sbor se ustálil na 25 pedagozích a vyučoval 840 žáků. Proto bylo započato opět se střídavým vyučováním. 1.ledna 1958 byla dána do provozu moderní školní jídelna, mezi budovami škol. V roce 1962/63 vyučovalo se 1089 žáků.

Ve výchovné práci učitelskému sboru "pomáhaly" tehdejší organizace : SRPŠ na ZDŠ, SRPŠ na SVVŠ, nová škola 1970skupinová rada pionýrské organizace a školní výbor ČSM.

1. února 1965 došlo k opětnému definitivnímu rozdělení správy obou škol. Ředitelem ZDŠ se stal Jaroslav Sláma a učilo se zde 858 žáků. Obě školy využívaly stejné prostory, které byly v majetku MNV. Rozdělením škol nenastalo žádné zlepšení, I. stupeň ZDŠ se stále vyučovalo na směny a žáci II. stupně se studenty SVVŠ přecházeli z budovy do budovy. Takto to trvalo až do otevření nové školní budovy ZDŠ, které jsme se dočkali v roce 1969, kdy byla stavba areálu dokončena. V hlavní budově byly učebny pro II. stupeň, učebny matematiky, fyziky, chemie, přírodopisu, kreslírna, školní dílny a kuchyňka a nové školní tělocvičny. V samostatném pavilonu vznikla moderní školní jídelna a nad ní školní družina. 

V roce 1975 mohli již první nadaní žáci nastoupit ke studiu na gymnázium již po absolvování osmé třídy ZDŠ. Tato situace trvala až do roku 1981.
To již bylo v době, kdy jsem na škole působila jako malý žáček já a proto to již nepovažuji za přílišnou historii a obrátíme svou pozornost jinam. Podíváme se na historii další radotínské školy, jejíž výročí v letošním roce oslavíme. Jedná se o budovu měšťanské školy, později gymnázia. Takže vraťme se do období počátku první republiky. Po první světové válce se všichni pouštěli s nadšením do práce ve všech oborech. Patřilo k tomu i školství.
16.června 1921 se konala ve škole schůze svolaná okresním školním výborem. Jejím výsledkem bylo usilování o zřízení měšťanské školy v Radotíně. Do té doby dojížděli žáci do měšťanské školy na Smíchov (v ulici Vltavské) a od r. 1904 na Zbraslav, což bylo blíž. Žádost o povolení měšťanské školy byla ihned podána Zemskému správnímu výboru, ale přes mnohé intervence nebyla do konce prázdnin povolena. Přesto přinesly pražské denní listy dne 19. září 1921 zprávu, že měšťanská škola v obci Radotíně byla povolena. Úřední výměr okresního školního výboru na Smíchově povolující zřízení smíšené měšťanské školy došel teprve v lednu 1922 (povolení č. 5275 bylo dáno 7.12.1921).
Ačkoliv bylo postavení samostatné budovy měšťanské školy opravdu akutní, vyskytlo se 207 místních občanů, kteří podali námitky proti projektované stavbě. Důvodem bylo snad, že současně se školou se měl stavět obecní dům a biograf. Po řadě návrhů přestavět budovu čp. 23 (bývalá škola, nyní MÚ) nebo přistavět ke škole obecné čp. 102, bylo konečně rozhodnuto postavit novou samostatnou budovu a zadat projekt. Stavba byla nanejvýš nutná, protože smíchovská obec již poslala poslední výzvu, aby se okolní obce o děti svých příslušníků řádně postaraly. Zdůraznila, že zastaví přijímání cizího žactva, poněvadž jsou smíchovské měšťanské školy přeplněny domácími žáky. Docházení dětí do zbraslavské měšťanské školy vzdálené 3 km přes řeku bylo od rodičů pozastaveno již dříve.
Největší argumenty proti stavbě nové budovy byly finanční obtíže, jako zatěžování poplatnictva a nedostatek samostatných příjmů obecních. Na schůzi obecního zastupitelstva 16.listopadu 1922 bylo poprvé konkrétněji jednáno o této stavbě a předloženy plány a návrhy, které vypracoval architekt Šrámek z Horních Černošic. Podle těchto plánů byla stavba navržena na školní zahradě proti domům čp. 84 a 97. Zároveň bylo na schůzi rozhodnuto zadati stavbu bez soutěže přímo panu architektu Šrámkovi. Kamenem úrazu se však staly finance, protože bylo téměř nemožné opatřit na stavbu školní budovy levný úvěr.