letopisciradotin@seznam.cz
Poznávejte s námi historii Radotína!

Za třemi pomníčky

11.04.2015

Vycházku po třech radotínských lesních pomníčcích vedl 11. dubna 2015 Jiří Bárta

Suchoguzov, Wunschheim, Hošek  

Dvacet čtyři duší nejrůznějšího stáří - jak dokládá přiložená fotografie před stájí památného kosořského statku - podniklo vlastivědnou vycházku "Za třemi pomníčky", kterou připravila radotínská Letopisecké komise. A Matka Příroda v sobotu 11. dubna výletníkům přála: jarní počasí bylo skutečně jak malované!
Výprava, kterou odborným výkladem doprovázeni lektoři Jiří Bárta a Štěpán Rak ml., vyrazila od zmíněného statku přes zrenovované centrum obce Kosoř do ulice K Borovičkám nad skalní útvar "Sudy". Hned z kraje pod lesíkem černých borovic naskytl se nádherný výhled ze skalního balkonu na celé údolí Černé rokle, vrch Klapici, samotné Sudy i vzdálenější Radotínské údolí. Pokračování po ostře klesající uzoučké a kamenité stezce vyžadovalo pozornost a opatrnost každého účastníka. Po několika metrech sestupu se po levé straně tyčí první tzv. "sud" a pod ním v kamenné suti pak stojí pomníček tragicky zesnulého vojína Rudé armády Suchoguzova. Zahynul zde pádem ze skály 19. září 1945.
Po krátké prohlídce udržovaného pomníčku pokračuje výprava ve strmém sestupu, který končí parádním "padákem". Všichni však zdolají tuto záludnost bez kolize a postupně stanou na silničce u Šachetského potoka. Tady naláká Štěpán všechny účastníky přímo na břeh potoka, který je znám "výrobou" sladkovodního travertinu. Štěpán nicméně předvádí i těžko uvěřitelné zástupce živočišné říše.
Cesta pokračuje kolem domku bývalé mydlárny a pak mírným stoupáním lesem vzhůru ke Klapici. Cestou výletníci obdivují krásnou a bohatou jarní květenu a Štěpán dává k lepšímu další poznatky ze dna tohoto prehistorického moře.

Po turistickém obědě na prohřátých kládách pokračuje cesta Velkým Hájem až na vyhlídku nad Radotínem, kde po prudkém odbočení doprava asi po dvaceti metrech v trávě na čerstvé pasece leží nenápadný a nevelký kámen přirozených tvarů. Ten má jednu stranu lehce přitesanou, na které je jednoduchý křížek, letopočet a stylizovaný erb s monogramem JWL. 
Druhý pomníček! Je to upomínka na mladého vojína Josefa Wunschheima von Lilienthall, který se v těchto místech 28. června 1943 zastřelil. Důvodů měl zřejmě několik. Necítil se Němcem, za kterého se prohlásil jeho otec, správce Zbraslavského panství. Byl spíše Čechem po mamince - místní na něho vzpomínají jako na Pepíka. Musel předčasně opustit milovanou lesnickou školu v Písku a narukovat do uniformy Wehrmachtu. Před odjezdem na ruskou frontu dostal krátkou dovolenou. Tu využil k návštěvě Radotína ... 

Od pomníčku s krásným výhledem na Radotín a vzdálenější Zbraslavský zámek nečeká poutníky už žádné stoupání. Pohodlná lesní cesta pokračuje směrem ke hřbitovu u silnice na Třebotov. Idylu ruší jen občasní cyklisté, kteří se nicméně chovají k obyčejným pěšákům poměrně ohleduplně. Les voní, slunce se naplno opírá do korun stromů, ptáci zpívají jako o život, "placy" květin a květinek prosvěcují i šeré lesní kouty a cesta chodců příjemně ubíhá. Po přechodu tzv. "třebotovky" dochází k bleskurychlé schůzi všech účastníků, kdy asi osm účastnic oznamuje, že půjdou do cílové stanice, kterou je Restaurace Na Viničkách, držet místo! Tato iniciativa je tvrdým jádrem velice oceněna; to pak pokračuje lesním podrostem na "Píska". Cestou dále narazí na pramen odvodňující souvrší Sulava a po dalším pochodu po vrstevnici odbočí skupina asi v polovině cesty na Černošice doleva pozvolným svahem, skrze šípákovou doubravu, dolů do Staňkovky.

Tady má svůj třetí "historický" vstup Jirka Bárta. Málokdo dnes ví, že Staňkovkou vede lesní cesta a pod ní ještě jedna, dávno nepoužívaná prastará spojnice mezi Radotínem a Černošicemi. Tudy se dříve hojně chodívalo za zábavou i za prací, za svými blízkými. Dne 24. října 1945 použil cestu i pan Václav Hošek, jistě ne poprvé, k návštěvě své sestry. Vášnivý turista a milovník přírody, radotínský rodák, který bydlel u školy. Stár pouhých 45 let. A zde ve Staňkovce ho schvátila mrtvice, které podlehl Pozorný chodec najde pár metrů pod cestou krásně vyvedený malý pomník s reliéfní lipovou ratolestí a s douškou "na památku kamarádi".

Napolo v zamyšlení nad osudy tří lidí v době před bezmála sedmdesáti lety se výletníci vrací směrem k Radotínu. Na jedné straně příjemně strávený jarní den v neuvěřitelné přírodě "co by kamenem dohodil" od rušného velkoměsta. Na straně druhé tragédie konkrétních živých lidí, majících své touhy, přání, lásky ... 

Jiří Bárta a Petr Binhack

Znovunalezený pomníček ve Velkém háji nad Radotínem

Jedna z Radotínských legend, kterou jsem slýchával od svého dědy, vyprávěla o pomníčku německého vojáka kdesi v lese nad hájovnou. Měl prý se v těch místech zastřelit, aby nemusel do války. Kámen s křížkem na jeho památku se nacházel v části zvané V modřínkách, dnes někde na pomezí smrčiny a doubí, kousek pod hřebenovou pěšinou. Na tom se shoduje většina pamětníků. Zároveň však dodávají, že ten kámen už tam dávno není, že někam zmizel a tak podobně. 
Pan doktor Miroslav Dlouhý kdysi vypátral původ tohoto mladého muže a motiv jeho činu. Byl jím mladý lesní adjunkt Josef Wunschheim von Lilienthal. Jeho otec spravoval Zbraslavský zámek a za okupace se přihlásil k německému občanství. Maminku měl ale Češku a sám se prý také cítil spíše Čechem. To však nebránilo říšské branné moci, aby ho povolala na ruskou frontu. Jedna verze říká, že měl teprve nastoupit, druhá, že odtamtud přijel domů na dovolenou. Každopádně se toho dne, 28. června 1943 rozhodl, že už se tam určitě nevrátí. 
Pan Jaroš, dnes 94 letý, vzpomíná, jak ještě dlouho po válce chodil s hajným Seydlem k pomníčku, zapálit v den výročí svíčku. Ale i on dodává - pomníček zmizel a již mnoho let tam není. Někdy z jara jsem se proto do těch míst vypravil. Celý les v té části Velkého háje jsem křížem krážem prochodil, ale bohužel bez úspěchu. Musel jsem tedy pamětníkům dát za pravdu a bylo mi přitom líto zmizelé památky. Nějaký čas na to jsme tam zašli s účastníky vycházky s letopiseckou komisí a v domnělých místech krátce postáli a vzpomněli památky dávného spoluobčana. 
A zde by mohl příběh skončit. Ještě toho dne se ale nečekaně vynořily nové informace, které podstatně změnily situaci. Pan Andr vzpomněl, že se "Pepa" pokoušel střelit už jednou, dole v ulici pod hájovnou a jen duchapřítomný zásah několika žen tenkrát zabránil nejhoršímu. Později, již v osudné pondělí 28. června, poslal ho hajný Seydl nahoru do lesa, že tam je srnec, ať tedy jde napřed, že se pak sejdou. Zanedlouho nato se však ozval z lesa výstřel a ještě toho dne snášeli na nosítkách mrtvého adjunkta dolů do Radotína. Ptal jsem se tedy pana Andra, neví-li také něco víc o osudu pomníčku? Prý už léta není. "Ale kdepak, tam co ho hledáte nikdy nebyl, je trochu blíž ve smrčí, na konci řady borovic co se táhne odspodu až nahoru na hřeben." Vrátil jsem se tedy tam co jsem před časem hledal a dle rady držel se borovic. V horní části svahu je hustý podrost z trav a ostružiní a tam jsem ho také nakonec přece jen našel. U paty jedné ze sosen, spíše oblý, zavalitý kámen, celý porostlý mechy. Na jeho horní straně prosvítala část nápisu a po očištění objevilo se vytesané celé datum události, vprostřed pak stylizovaný erb s iniciálami W.L. a nad ním jednoduchý kříž se snítkou po straně. Prostý památník s výhledem na údolí, na Radotín i na Zbraslavský zámek. Pěkné místo.
Jsem rád, že se podařilo pomníček znovu-objevit, a z legendy udělat opět skutečný příběh. Dne 28. června 2013 to bylo přesně 70 let. Vzpomeňme tedy na rodáka z našeho kraje, jehož život jako mnohým zmařila válka.
Pro ty kdo by se k pomníčku rádi vypravili - malý návod:
Od urnového háje se dáme úvozovou cestou vzhůru, nahoře se stáčí doleva, jdeme dále ještě asi padesát metrů a na rozcestí odbočíme vlevo a hned znovu doleva, pěšinou pak dojdeme až na hřeben, takřka až na vyhlídku nad Radotínem a zde se pustíme vpravo na hřebenovou pěšinu. Asi po patnácti metrech je po levé straně pěkný dub a od něho pár metrů po svahu bříza a vedle ní jedna z borovic. Pod patou jejího kmene je náš pomníček.
GPD souřadnice : 49.984355, 14.350538

Jiří Bárta

Pomníček ve Staňkovce

V našem malém seriálu o málo známých Radotínských pomníčcích se dnes vypravíme až k sousedním Černošicím, do části lesa zvané Staňkovka. Vede tudy stará, dříve hojně užívaná cesta mezi obcemi. Chodívalo se tudy běžně ještě poměrně nedávno, za prací, za zábavou, za svými blízkými.
Tak tudy 24. října 1945 šel i pan Václav Hošek z Radotína. Vášnivý turista a milovník přírody chodíval často do Černošic navštívit svou sestru. Tento den ho však uprostřed lesa, necelé dva kilometry od posledních Radotínských domků nečekaně schvátila mrtvice. Byl stár jen něco málo přes čtyřicet let a zůstala po něm tehdy jen patnáctiletá dcera.
Na památku mu přátelé v místě jeho skonu vystavěli půvabný kamenný památník. Poměrně velký kámen otočený čelem do údolí, zpředu opracován do podoby desky ověnčené lipovou ratolestí. Na desce pak stojí nápis " Zde zemřel 24. října 1945 Václav Hošek z Radotína. Vzpomínají kamarádi."
K pomníčku se dostaneme po lesní cestě vedoucí od Radotínského železničního přejezdu Staňkovkou směrem na Černošice, po necelých dvou kilometrech se ocitneme na rozcestí u úpatí kopce. O pár metrů níže se nachází část staré pěšiny nad tratí a u ní je kámen usazen.
GPS souřadnice : 49°58´16,17 N / 14°19´53,83 E

Jiří Bárta