Květnové dny 1945 očima kronikářů

Kroniky okolních obcí prosudovala Andrea Gruberová

V květnu uplynulo 81 let od konce druhé světové války, který přinesl do Radotína a okolních obcí řadu dramatických okamžiků. Jak tyto události zachytili místní kronikáři?
Zápisy kronikářů vznikají retro­spektivně, až když jejich autoři na­shromáždí co možná nejvíce informa­cí. Popisy bojů, zprávy o partyzánech i jednotlivých armádách začínají 5. května, kdy už se přiblížil konec války. V černošické kronice se píše: "5. květ­na se objevuje na trianglu ve Staňkov­ce československá vlajka. Dopoledne někdo odvážný (dodnes se neví kdo) vztyčil státní vlajku na vysokém trian­glu na Staňkovce. Byla vidět v dalekém okolí a zrovna vyzývala k boji."
Kronika Černošic dále uvádí: "Zděše­ní způsobilo volání pražského rozhlasu o pomoc krátce po 12. hodině. Možno říci, že to byl vlastně signál k zahájení re­voluce. Muži se sbíhali k nádraží a chtěli do Prahy. U závor odzbrojili německého vojína a vzali mu kolo."
Další zápisy v černošické kronice zachycují odpolední události: "Brzy nato asi o 13. hodině přijelo od Ra­dotína nákladní auto řízené němec­kým vojínem. Měl pravděpodobně odvézt zdejší posádku do Radotína. Zastavil u Slánky. Po chvilce vyšel z vozu a s rukou na pravém boku na revolveru šel k hotelu ke Kulhavým, kde u vchodu do zahrady stál ještě strážný posádky. Když tak prochá­zel špalírem shluknuvších se občanů, Václav Březina (nar. 1904, desátník v záloze, Černošice čp. 149) skokem zezadu se zmocnil jeho pistole. Od­zbrojený utekl ke strážnému, chystají­címu se po Březinovi střílet. Ulekli se však křiku davu a couvli oba do hos­tince Kulhavých."

Zhruba ve stejnou dobu odzbroji­la skupina asi 50 radotínských občanů místní německou posádku. Podobný scénář se odehrál i v okolních obcích. Všímá si toho kronika obce Třebotov: "Po dlouhém jednání byl vzat starosta obce Josef Obraz do vily jako rukojmí a velitel SS s Františkem Vondrou (jako tlumočníkem) a s několika našimi jel autem se do Černošic přesvědčit o stavu věcí. Po návratu složili všichni Němci zbraně bez jediného výstřelu. Mezitím přijeli ozbrojenci z Radotína na pomoc."
Chuchelský kronikář zaznamenal tamní události takto: "Dne 5. květ­na po 12. hodině polední vniklo několik občanů do hotelu 'Start', zajali a odzbrojili ubytované tam německé vojáky. Dalších zbraní se zmocnili od­zbrojením projíždějícího transportu německých vojáků s autem a koňský­mi potahy. Část ozbrojených mužů spěchala na pomoc Praze a část na pomoc obci Slivenec, kde se ve škole bránila silná německá jednotka."
Rovněž na Zbraslavi a v Lahovicích se schylovalo k dramatickým událostem. Německé jednotky se přesouvaly z Hradišťka do Prahy, která byla hlavní křižovatkou ústupových cest němec­kých vojsk. "Dne 5. května okolo 13. hodiny byli neozbrojenými občany obce Lahovice odzbrojeni němečtí vo­jáci, kteří měli za úkol hlídat most přes řeku Berounku," zaznamenala laho­vická kronika. Jako odplata však při­šel ze strany německé armády masakr spojený s vyvražděním více než čtyř desítek místních obyvatel a příslušní­ků Vlasovovy armády.

Kritická situace panovala také na Zbraslavi. Tamní zámek obsadily jed­notky SS, které se nechtěly vzdát ani příliš vyjednávat. Zástupce národní­ho výboru, který rozuměl německy, tehdy uvedl: "Na otázku, co jsem šel dělat do zámku, jsem odvětil, že jsem dostal rozkaz od vojenského velite­le národního výboru, abych zabránil vstupu civilistů do zámku. Řekl, že je to šílenství, že odevzdají zbraně pouze vojákům," uvádí zbraslavská kronika.
Večer 5. května vyrůstaly po celém okolí Radotína barikády. "Na silnici k Chotči a hlavně v úvoze pod hřbitovem byly postaveny barikády ze se­lských vozů a klád dovezených z lesa. Tesaři a zákopníci měli při stavbě překážek hlavní slovo. Předpokláda­lo se, že západní spojenci (Angliča­né a Američané) potlačí před sebou Němce ve směru ku Praze, neboť rá­dio hlásilo, že čela rychlých jednotek západních spojenců dosáhla linie Ra­kovník–Zdice," popsal události kroni­kář Třebotova. "Na silnici ku Zbraslavi a k Radotínu postavili barikády z vozů a patníků," zaznamenala chuchelská kronika.

O den později, 6. května, se v ra­dotínském okolí objevili členové ar­mády generála Vlasova, kteří zasáhli do střetů v celé oblasti. Po 16. hodině projeli Černošicemi a Třebotovem a mířili dále k Praze. "Silná jednotka Vlasovovy armády odstřelovala z děl pozice Němců v zámku na Zbraslavi od křižovatky (Chuchle) a z fotbalové­ho hřiště. K večeru odjela směrem ku Praze," píše se v chuchelské kronice.
V noci na 7. května obsadila Zbra­slav tanková skupina SS pod vedením plukovníka von Kleina o síle 5000 mužů, vybavená příslušnou techni­kou. Boje však zcela neustaly. Zbrasla­vští obránci spolu s partyzány opero­vali v prostoru Jíloviště. Kolem deváté hodiny se německá vojska shromáždi­la mezi Zbraslaví a Lahovicemi a dále postupovala přes Peluněk, odkud za­hájila kolem půl desáté palbu na Radotín. "Dne 7. května Radotín volal o pomoc. Byl bombardován tankovou SS divizí, táhnoucí z Neveklovska. Na Zbraslavi se divize rozdělila – jeden proud zamířil ku Praze, druhý se bo­jem zmocnil Radotína. Partyzáni spo­lu s četníky a skupinou ozbrojených občanů odcházejí k Radotínu," stojí v černošické kronice.
Před polednem projížděly další tan­ky přes Lahovický most a pět jich po­stupovalo na Radotín současně se dvě­ma tanky směřujícími od Peluňku. Oba se dostaly bez velkých potíží až k želez­niční zastávce na silnici mezi Radotí­nem a Velkou Chuchlí a požadovaly kapitulaci obce. V Lahovicích ustoupili obránci před německou přesilou.

Boje zaznamenal chuchelský kro­nikář: "Oddíly SS dostaly se po dobytí Zbraslavi a Lahovic se 4 tanky, 3 obrně­nými vozy a asi 25 ozbrojenými muži na pole za Walterovou zahradou. K jejich zadržení přijela obci na pomoc ze Smí­chova lokomotiva s vagony opatřenými děly. Němci však po krátké přestřelce zásahem z tanku děla zneškodnili a za­sáhli též lokomotivu. Za pomoci roty vlasovců s těžkým kulometem a mino­metem podařilo se udržet Němce v po­zicích na okraji Lahovic až do setmění. Z tanků byla naše obec odstřelována a poškozeno několik domů pod Prů­honem a Mázova. V noci po ustoupení vlasovců byla hrstka našich obránců nucena pro naprostou převahu nepříte­le ustoupiti ku Slivenci a ku hřbitovu. Ostatní obyvatelé ukryli se v domech, mnoho jich odešlo do šachet Pražské železářské spol. a do sousedních obcí Slivence a Lochkova. Po obsazení naší obce Němci postupovali ku Slivenci, kde se střetli se silnou posádkou armá­dy Vlasovovy, která Němce za podpory našich tam ustoupivších ozbrojených občanů zahnala do Velké Chuchle až k Vltavě. Vlasovci však odešli a Něm­ci posíleni novými SS obsadili znovu obec. Drancovali a loupili byty a skla­diště potravin."
Třebotovský kronikář zaznamenal trochu jiné problémy, které obec v tu chvíli řešila: "Odpoledne 7. května bylo zpozorováno, že elektrický proud slábne. Proto bylo telefonováno do budovy elektrárenského svazu v Radotíně. Odpověď zněla: Už to za to nestojí to opravovat, stejně budeme v 16.30 hodin zabráni od Němců, kteří postupují od Zbraslavě… Za chvíli te­lefonovala Kosoř: "Zde zůstanou v obci jen ženy a děti. Muži odejdou do lesů. Zařiďte to také tak! Nastala panika a všeobecný úprk ze vsi do lesa… Ti, co dělali ústy největší hrdiny, utekli nejdříve a nejdále. Jen málo nás zbylo u telefonu a k Radotínu byla vyslána rychlá spojka, aby včas varovala obyvatelů. Pak se situace zlepšila. Uprch­líci se opatrně vraceli. Večer byly vyslány na Choteč povozy a auta pro vlasovce. Přijeli chlapci mladí a smě­lí. Třebotováci je pohostili a stateční hoši hned spěchali k Radotínu, kam se s nimi vypravilo i několik Třebotová­ků, pokud měli zbraně a odvahu… Ves byla přeplněna lidmi. Byli zde uprch­líci z Radotína, Chuchle i Prahy, kteří svými často nepravdivými zprávami šířili nepokoj a strach."
Boje zatím nepřestávaly ani v dal­ších dnech. Přestože 8. květen platí za den míru, v Praze i v okolí Radotína se bojovalo dál. "Proti německé posád­ce v Radotíně byl podniknut ráno asi ve čtvrt na čtyři z Chotče přes Kosoř útok. Útočníci měli tři slabé čety, chy­běl výcvik a výzbroj. Sotva se objevili nad Radotínem, byli přivítáni kulometnou i dělostřeleckou palbou. Za­stavivší se jednotky posílal vpřed par­tyzánský velitel, který celou akci řídil. Po dosažení Radotína se vyjednávalo s Němci. Ti však nechtěli o kapitulaci ani slyšet. Mezi jednáním bylo prý na ně z 'Benátek' (část Radotína mezi ná­dražím a řekou) vystřeleno. Ihned se­hnali všechno zbylé obyvatelstvo z oné čtvrti a vyzvali, aby se přihlásil, kdo střelil. Přihlásivšího se pak zastřelili, ostatní propustili. Mezitím se Něm­cům dostalo posily a Češi se stáhli zpět," uvádí třebotovská kronika.
Černošický kronikář popsal událos­ti 8. května takto: "Ve 13 hodin Němci vysílají parlamentáře. Žádáme, aby se všichni vzdali. Dostávají hodinu na rozmyšlenou. Ve 13.45 dorazil k řece začátek jádra divize. Její velitel žádá, aby během 15 minut byl Radotín vyklizen, jinak že jej dá zničit těžkými děly (me­zitím byl již ale odstřelován). Dosta­ne-li volný průchod na západ, Radotín ušetří. Poněvadž mužstva je málo, není těžkých zbraní a střeliva vůbec, nařizu­je velitel po dohodě s velitelem vlasov­ců ústup. Večer přijela z Radotína dvě pancéřová auta obhlédnout situaci. Celá obec ohromena čekala příchod divize. Zatím byla o 16. hodině podepsána kapitulace Němců v Čechách." A tře­botovská kronika sled událostí doplňuje zprávou: "K večeru ustoupili vlasovci, kteří pomohli zdejšímu kraji a osvobo­dili značnou část Prahy, někam k Osovu a Všeradicím. O jejich dalších osudech není dosud bezpečných zpráv."

Následující den, 9. května ráno ve čty­ři hodiny, rádio ohlásilo příjezd prvních ruských tanků přímo do Prahy. Boje ustávaly také v radotínském okolí, Něm­ci se dávali na útěk: "Dopoledne byl po­měrný klid. Jen tíseň, zda divize proje­de v klidu. Před polednem si vynutila volný průchod silná skupina od Lipan. Asi v 16 hodin dorazil předvoj divize. Byla to četa motocyklistů s pancéřový­mi pěstmi, za nimi cyklisté s 12 lehký­mi kulomety. Pak velitel divize. A právě když jádro divize stálo před Slánkou, padl výstřel. Měli jsme tam ještě několik německých zajatců a jednomu strážnému z neopatrnosti vyšla rána. Všichni Němci byli ihned ve střehu. Věc se vy­světlila jako neopatrnost a divize se opět rozjela. Potíže jí dělala zatáčka na Vráž, takže jela velmi pomalu. Konec projel až o 20. hodině. Divize po cestě odhazova­la střelivo a výstroj, a to jak před obcí do Berounky, tak i za obcí směrem k Vrá­ži. Granáty i nárazové miny byly často odjištěné. Zvláštní četa po dva dny tuto munici sbírala," zachytila konec války černošická kronika.

Od 8. května začaly v celém okolí vlát československé a ruské vlajky. Za­jímavé bylo jejich rozložení. O tom se píše v třebotovské kronice: "Současně se objevily téměř po celé vsi větší rudé prapory s menšími československými, jen asi na 10 domech byl samotný čes­koslovenský, zatímco na 15 domech ještě ani 11. května neviselo vůbec nic. V Černošicích a Radotíně byly československé prapory snad všude, ruské jen výjimečně, někde i ostatních spojenců." Dramatické květnové dny zakončil v Radotíně pohřeb třinácti obětí posledních dní války, který se na hřbitově u školy konal 10. května.