Počátky radotínské hudební scény

Článek Ireny Farníkové o hudební minulosti Radotína

Domácí muzicírování bylo v minulých stoletích běžnou součástí rodinného života, ale první zprávy o nějakém organizovaném vystupování máme až z konce 19. století. Hudební vystoupení byla tehdy součástí divadelních představení, ta byla s hudbou a zpěvem nerozlučně spjata.
Za nejstarší radotínskou kapelu považujeme "hudební kroužek", který založil řídící učitel Václav Schmid. Ten v Radotíně učil od roku 1874 až do roku 1911, téměř 38 let. V roce 1899 byl Václav Schmid jmenován čestným občanem Radotína. Jeho hudební kroužek hrával v kostele a při různých menších slavnostech, pro větší taneční zábavy byla sjednávána hudba buď na Zbraslavi, nebo ve Slivenci. Hudba a zpěv byly součástí školní výuky, učitelé hrávali na hudební nástroje, většinu housle, a těmi provázeli zpěv žáků.
První známou kapelu v Radotíně založil v roce 1896 Josef Helma se svým švagrem Václavem Karnetem. Hráli v ní kameník Václav Karnet housle a trombon, mlynář Josef Malý kontrabas, bývalý obecní tajemník Hruška hrál klarinet, krejčí Josef Pechar lesní roh a krejčí Babička trubku. Josef Helma také vyučoval dechové a smyčcové nástroje.

Další kapely založené začátkem 20. století měly celkem krátký život. Byla to například kapela krejčího Josefa Pechara a kapela Václava Kváči. Václav Kváča byl hospodským v restauraci U Cerhů, která měla zahradu s velkým krytým altánem, a tam se o nedělích hrálo a tancovalo.
Tři roky účinkovala Dragounova kapela, kterou mistr z Jankovky Jan Dragoun založil v roce 1924. Začátkem 20. let 20. století vznikly také kapely Václava Šnajberka a Josefa Kauckého. Josef Kaucký zároveň vyučoval na housle a baskřídlovku. Byl známý tím, že psal krásné noty, které vypadaly jako tištěné.
Další kapely založili Toník Bejlek - džezový orchestr AB a Václav Sojka. V Radotíně v té době žili dostatečně dobří a zkušení muzikanti, a tak hra obou kapel byla na vysoké úrovni. Sojkova kapela hrávala, kromě různých slavností,také v Radotíně v parku.
Oblíbeným žánrem té doby byla opereta. První operetní orchestr vznikl v roce 1928, založil ho a dirigoval Václav Burian.

Významným milníkem radotínského muzicírování bylo postavení sokolovny v roce 1932. Vznikl jednak sokolský hudební kroužek, který řídil Ladislav Čepička, ale také Velký symfonický orchestr Jana Kozy. (děda au­torky tohoto textu ).
Jan Koza byl členem České filharmonie, kde hrál první housle, a jeho kolegové z filharmonie často vypomáhali v radotínském orchestru. V Radotíně nebyla jiná možnost sehnat hudebníky hrající třeba fagot nebo hoboj.
Vedle Velkého symfonického orchestru založil Jan Koza i Dechový orchestr sokolský, který účinkoval na sokolských sletech. Při sletu roku 1935 vedl v průvodu Prahou župu Jungmannovu a koncertoval i na sletišti. Vystupoval i jinde v Praze, na terasách Barrandově, na sokolském plese v Plzni.

Jan Koza vychoval řadu žáků, výborných hudebníků, díky nimž měly jeho orchestry vysokou úroveň. Mezi jeho žáky patřil i člen České filharmonie Josef Tesař. Jan Koza byl později nucen kvůli očnímu onemocnění opustit Českou filharmonii a založil ve svém domku hudební školu. V té začínal i kytarový virtuos prof. Štěpán Rak, navštěvoval jí i dlouholetý letopisec, Ferdinand Löffelmann.

30. léta znamenala vyvrcholení hudební kultury v Radotíně.

Ukázkou z bohaté hudební činnosti této éry je program koncertu z oslav Bedřicha Smetany 1. května 1934 v radotínské sokolovně:

• Fantazie z Prodané nevěsty - orchestr
• Mužský sbor Věno a Modlitba od B. Smetany
• Sólová píseň: zpěv Wolframa z opery "Braniboři v Čechách" pro baryton s klavírním doprovodem
• Smyčcový kvartet "Z mého života"
• Mužský sbor "Píseň na moři"
• "Česká píseň" - smíšený sbor s orchestrem

Vše za řízení Jana Kozy a sbormistra Dr. Ladislava Brodského.

Vedle kapel a orchestrů hrál v kulturním radotínském životě velkou roli i zpěv.
První zprávy máme o sboru, který v roce 1913 založili František Mikule, Donát Šenk, učitel Grafnetr, Josef Šimek, Rudolf Fiala. Zkoušelo se v hostinci U Ventilátoru naproti nádraží, dnes v budově sídlí Český archiv vín a jsou zde kanceláře. Po válce k souboru přistoupili někteří členové z DTJ a sbor vystupoval veřejně při významných příležitostech. 8. června 1920 se ze sboru stal pěvecký spolek jménem Dalibor. Předsedou byl zvolen František Mikule a sbormistrem Josef Renner, spolková místnost byla v hostinci Cerha v ulici Pod Klapicí. V roce 1923 ve sboru zpívalo 32 žen a 45 mužů. Sbor účinkoval zdarma, při zájezdech si hradil cestovné každý člen sám a pouze nemajetným členům bylo jízdné hrazeno z pokladny spolku. Po smrti Františka Mikuleho se stal předsedou František Schwarz a sbor přešel do hostince U Kopáčků naproti nádraží, později spořitelna, dnes zámečnictví Fábera.

To bylo v roce 1925. V roce 1928 se spolková místnost přestěhovala do restaurace U Pajmů. V roce 1932, v době hospodářské krize, vstoupil sbor do Sokola, jako jeho pěvecký odbor. Tím získal nejen vhodnou místnost na zkoušky a sál pro veřejná vystoupení, ale také byl zbaven finančních starostí. V Sokole pak působily tři sbory: mužský, ženský a smíšený. Sbormistři byli Dr. Ladislav Brodský a Ladislav Mašek. V polovině roku 1947 převzal řízení sboru Dr. Fürst a vedl ho nepřetržitě až do jeho zániku v roce 1960 - celkem 13 let.

Těsně před válkou, v roce 1939, založil učitel Josef Dražan Dětský pěvecký sbor. Spoluzakladatelem sboru se stal učitel Jan Rejl z Bílé Třemešné, který se přestěhoval do Radotína po nuceném opuštění Sudet. Dětský sbor byl již od svého vzniku velice populární ajeho vystoupení se těšila velké návštěvnosti.
Josef Dražan se narodil v Příbrami, kde získal základní hudební vzdělání. Hudbu studoval dále, byl žákem například Otakara Jeremiáše. Je autorem desítek písní mužských, ženských a smíšených sborů i klavírních orchestrálních skladeb. Kromě radotínského spolupracoval s pěveckými sbory v Příbrami a Klatovech.
Sbor přežil válečnou dobu a od roku 1945 účinkoval jako Dívčí pěvecký sbor. Tento poválečný dívčí sbor slavil úspěchy i za hranicemi, koncertoval ve Finsku, Maďarsku, Itálii a Švýcarsku.
V roce 1947 přišel do Radotína člen pražského Hlaholu dr. Rudolf Fürst, který se ujal vedení sboru Dalibor a soustředil kolem něj bývalé hudebníky sokolské hudby Jana Kozy i členy Čechie. Začala úspěšná třináctiletá éra sboru. 

Z jeho repertoáru mohli pamětníci vzpomínat na operety "Polská krev" Oskara Nedbala, ta byla uvedena v březnu a dubnu 1950. Roku 1951 byla sehrána "Mamzelle Nitouche". Dalibor nastudoval i opery, jako první "V studni" Viléma Blodka a v programu později nechyběla ani "Hubička" a "Prodaná nevěsta". Kromě těchto velkých vystoupení sbor zpíval i v závodě Janka pro zaměstnance, na malém jevišti v jídelně.
V závodě Janka, neboli ZRL – Závody Rudých letnic, běžně se říkalo Jankovka, byl začátkem 60. let založen estrádní soubor ZARYL. Byla to skupina divadelních a hudebních nadšenců, patřili mezi ně například Alena Housková, Jiřina Hájková, Vlasta Urbanová, Ota Hnilica, Josef Houska, Jaroslav Sojka, Miroslav Bíšek, Bořek Fiala a další. Uspořádali asi 15 představení během svého tříletého působení.
ZARYLem, na dlouhé roky posledním amatérským souborem na radotínské hudební scéně, končí vzpomínání na hudební minulost Radotína.